Zemřela bíglice Vita, symbol boje proti vivisekci

V roce 2012 svět obletěla fotografie štěněte bígla. Stalo se tak po záchraně několika desítek zvířat, jež byla vězněna v chovu italské laboratoře. Akce skončila historickým rozsudkem, který dal za pravdu aktivistům a ne vykořisťovatelské společnosti.

Vita díky tomu prožila zbytek svého života v bezpečném kruhu své lidské rodiny.

Občas se na veřejnost dostane obrázek, který sice nedokáže sám o sobě nic změnit, ale zásadním způsobem přispěje ke změně v přemýšlení. Jde o silné fotografie pořízené v mžiku oka, které dovedou dějinný rozměr dané chvíle zachytit výmluvněji než tisíce slov a které často slouží jako inspirace v pokračujícím boji za spravedlivější svět.

Obrázek bígla, který doprovází tento článek, mezi takové bezesporu patří. 28. dubna 2012 se skupina aktivistů dostala do chovu společnosti Green Hill v italském městečku Mintichiari. Jejich cílem bylo osvobození několika desítek zvířat, jejichž osudem bylo skončit jako laboratorní subjekty. Zvířata zde byla podrobována vykořisťování a systematickému špatnému zacházení. Malá Vita patřila mezi ně. Se zmateným výrazem ve tváři putovala z jedněch anonymních rukou do druhých, které opatrně odstranily ostnatý drát a prostrčily ho na druhou stranu. V tu dobu mu nebyly ani tři měsíce.

Dnes se Vita znovu dostává do titulků zpráv, i když téměř jen těch italských. Po letech, které strávila se svou lidskou rodinou v Piedmontu, ve věku sedmi let zemřela na epilepsii – chorobu, jíž trpěla většina psů, kteří byli toho osudného dne osvobozeni.

green_hill_dog_rescue_2

K záchraně Vity a dalších zvířat, která byla držena v Green Hillu, došlo po demonstraci, ke které došlo před zařízením (patřícímu nadnárodní společnosti Marshall Bioresources). Byla vyvrcholením dlouhých roků protestů, ale zároveň i začátkem náročné právní bitvy. Nejdříve bylo zapotřebí dostat z vězení dvanáct lidí (osm žen a čtyři muže), kteří byli po záchraně zadrženi, a získat právní nárok na zachráněné psy. V roce 2015 soud vynesl rozsudek, který byl historický pro zvířeckoprávní hnutí nejen v Itálii, ale i ve zbytku světa. Dal totiž za pravdu aktivistům, kteří celé roky kritizovali životní podmínky zvířat v zařízení.

Rozsudek o vině se obrátil přímo na ty, kdo byli odpovědní za provoz pekla za zdmi Green Hillu. Veterinář Renzo Graziosi a správce zařízení Ghislane Rondot byli odsouzeni k jednomu roku a šesti měsícům odnětí svobody. Ředitel Roberto Bravi odešel s trestem jednoho roku odnětí svobody a zaplacením veškerých soudních výloh. Trestní soud města Brescia v zařízení prokázal smrt více než šesti tisíc bíglů kvůli nedostatečné veterinární péči. Právní zástupci organizace Liga proti vivisekci (LAV) navíc prokázali, že nemocná zvířata byla zabíjena, aby se ušetřilo, a fenky byly bez přestání oplodňovány, a to až do věku osmi let.

Uvnitř zařízení bylo najednou zavřeno až 2500 dospělých psů. Šlo o aseptický tábor bez otevřených prostranství a přirozeného světla či vzduchu. V těchto nekonečných řadách klecí s umělým osvětlením a ventilací psi žili, dokud nebyli naloženi na náklaďák odvezeni do laboratoří.

Mezi klienty Green Hillu bychom našli univerzitní laboratoře, farmaceutické společnosti a  pokusná centra, jako je například nechvalně známá anglická společnost Huntingdon Life Sciences, největší laboratorní mučírna v celé Evropě.

Po soudu se ředitel LAV Gianluca Felicetti nechal slyšet, že rozsudek je „uznáním všem, kdo se celé roky účastnili demonstrací v Montichiari i dalších částech Itálie a světa, a to s vědomím, že vivisekce pokračuje dál. Každý den jí jen v Itálii padnou za oběť téměř tři tisíce zvířat, aniž by měla jakýkoliv pozitivní dopad na naše zdraví. Proto náš boj pokračuje.“

Novinářka Silvia Premoli je jednou z těch, kdo plamen tohoto boje udržovali. Je zakladatelkou organizace Animal Press a protestů proti Green Hill se účastnila od prvního dne. „Fotka Vita se stala symbolem. Ne jen v Itálii, ale po celém světě,“ dodává.

Vitův příběh se šířil po celé zemi a veřejnost se postavila na stranu aktivistů. V červnu roku 2012 v Římě protestovaly proti vivisekci tisíce lidí. „Čísla mluví jasně. Ankety ukazují, že 80 % Italů s pokusy na zvířatech nesouhlasí,“ uvádí Silvia. „Osudy psů se lidí dotýkají silněji než osudy prasat či potkanů. Speciesismus je v naší společnosti bohužel stále zakořeněn, ale tato událost Italům připomněla, že pokusy na zvířatech jsou skutečné a že všude je s nimi zacházeno stejně – jako s obyčejnými laboratorními nástroji.“

Bíglové obecně jsou historickým symbolem zvířeckoprávního hnutí. V sedmdesátých a osmdesátých letech se objevilo mnoho aktivistů, kteří se dostali do chovů a laboratoří, aby je odsud odnesli a zachránili je před vykořisťováním a smrtí. V tu dobu ještě FBI nepovažovala organizace, jako je Fronta za osvobození zvířat, za teroristickou hrozbu, jako je tomu dnes (navzdory jejímu jasnému závazku k nenásilí). První akce aktivistů, jako byl třeba Brit Mike Huskisson (dnes vedoucí organizaci Animal Cruelty Investigation Group), který v roce 1975 osvobodil tři bígly z laboratoře, ve které byli zneužívání na testování účinků tabákového kouře, si vysloužily i pochvalu samotných médií.

Bohužel ani Česká republika se nemá čím pochlubit. Za rok 2016 bylo u nás pokusům podrobeno téměř 645 psů (z celkového počtu 229465 zvířat!). Podobná množící zařízení najdeme i u nás – jedno z nich patří společnosti MediTox. V jejich zařízení v Konárovicích najdete vedle chovu bíglů, myší a potkanů i chov makaků. Z tohoto zařízení jsou zvířata převážena i do laboratoří v zahraničí, jejich celkový počet je tedy mnohonásobně vyšší!

Pokusy na zvířatech nás nadále vybízejí k otázkám ohledně etického rozměru těchto metod.

„Pokusy na zvířatech pro nás představují etické dilema,“ podotýká Javier Moreno z organizace Animal Equality. „Jak můžeme ospravedlnit utrpění milionů zvířat v laboratořích? Pokud jsme přesvědčeni, že jsou pro nás tyto experimenty výhodné, jelikož jsou nám mimolidská zvířata podobná, jak můžeme tedy jejich zneužívání ospravedlnit tím, že se od nás liší či tím, že na to jsou určena?“ ptá se.

Podle Morena „je nutné, aby vivisekční průmysl ukázal lidem, jak se zvířatům vede, jakému mučení jsou podrobována, jaké experimenty jsou prováděny, jejich motivaci atd. Není náhodou, že pokusy na zvířatech obestírá tajnůstkářství, když na něm záleží silnému lobby farmaceutického a vojenského průmyslu.“ Moreno tak považuje za nezbytné, aby bylo investováno do rozvoje metod testování, které nevyužívají zvířata, a do propagace těch, které již existují, aby se společnost mohla vyvinout a spustila se diskuze o týrání, kterému jsou zvířata podrobována.

Dokud k němu však bude docházet, budou existovat i aktivisté ochotní za ně bojovat a dát jim druhou šanci tak, jako Vitovi.

Upraveno z eldiario.es

 

Reklamy