Kosatka J50 je zřejmě mrtvá, populace Jižních rezidentů klesla na 74 jedinců

Ve vodách nedaleko Race Rocks probíhá pátrání po kosatce Scarlet (J50). Na tomto místě se v nedávných dnech utvořila superstádo z kosatek ze stád J, K a L. Scarlet mezi nimi není.

Během čtvrtečního pátrání za pomoci lodi, letadla i z břehu po ní nebylo ani vidu.

V 16:30 ji Ken Balcomb, ředitel Centra pro výzkum kosatek, prohlásil za zřejmě mrtvou. Balcomb udržuje pro Národní správu oceánu a atmosféry (NOAA) demografická data populace kosatek Jižních rezidentů.

Ale NOAA naději neztrácí, říká její mluvčí Michael Milstein.

Po celý čtvrtek probíhalo na obou březích pátrání. Washingtonské vody prohledávala i helikoptéra Pobřežní stráže, několik výzkumníků z NOAA a neziskové organizace Soundwatch. Přidalo se i několik pozorovacích plavidel. Na kanadské straně se pátrání účastnily plavidla Marine Mammal Rescue, Straitwatch, helikoptéra Pobřežní stráže, letadlo i plovákový letoun Ministerstva rybolovu a oceánů.

(Hladovějící kosatky přichází o většinu mláďat)

„Zpráva, kterou nám sděluje J50 a před několika týdny i J35 a její mrtvé mládě, nám říká, že rezidentní kosatky přichází o svou dovednost množit se. Vyhynutí této populace je na spadnutí,“ píše v tiskové zprávě Balcomb, „zatímco lidé svolávají komise a konferenční hovory, které jsou k ničemu, či hůř než k ničemu – odvrací pozornost a zdroje od řešení základních ekologických problémů, které z této kdysi produktivní oblasti vytvoří zónu bez života.“

Tříletá kosatka byla naposledy k vidění 7. září. Při následných pozorováních její rodiny v místních vodách u San Juan Islands po ní nebylo ani stopy. To platí i pro čtvrteční setkání zhruba šedesáti kosatek ze stád J, K a L nedaleko Race Rocks. J50 mezi nimi nebyla.

Balcomb uvádí, že ji hledali několik dní, ale bez úspěchu. Nečeká, že by další snahy objevit ji živou byly úspěšné. „Můžou hledat, jak budou chtít. Můžou ji hledat až do Vánoc,“ prohlásil.

„Dnes se nám dostalo spousty pomoci. Pokud tam někde je, je důležité, abychom ji našli,“ řekl Milstein. „V tuto chvíli jsme se zatím nerozhodli, zda to vzdáme. Rozhodneme o tom ze dne na den, nestanovili jsme si termín.“

Smrt J50 by byla v rodině kriticky ohrožených Jižních rezidentů již druhou za poslední dva měsíce. Tahlequah (J35) na jejich neblahý osud přitáhla pozornost celého světa, když za sedmnáct dní uplavala v mezinárodních vodách Sališského moře více než 1700 kilometrů se svým mrtvým mládětem, které žilo pouhé půl hodiny po narození. Za poslední tři roky neskončilo u Jižních rezidentů žádné těhotenství úspěchem.

(Možná se nám kosatky pokouší něco sdělit)

NOAA zatím plánovala záchranu J50. Zahrnovalo by to i dočasné zajetí kvůli rehabilitaci.

J50 měla těžký život již od počátku. Na svůj věk byla vždy malá. Jméno Scarlet dostala kvůli hlubokým šrámům u hřbetní ploutve. Vědci jsou přesvědčeni, že jde o známku toho, že byla z matky vytažena ostatními kosatkami, jelikož šla ven pánví.

Byla známa pro své pozoruhodné skoky. Někdy jich provedla až čtyřicet za sebou.

Ale i když byla na svůj věk malá, stala se během let 2017 a 2018 kvůli ztrátě váhy předmětem zájmu vědců. Byla natolik podvyživená, že pro ni bylo stále těžší plavat a udržet hlavu nad hladinou – smršťující se tuková podložka v její lebce ji připravila o vztlak. NOAA spustila intenzivní úsilí o její záchranu, do kterého se zapojili veterináři a biologové z Kanady i USA.

Nejdříve odebrali vzorky jejího dechu, pak do ní šipkou vpravili antibiotika a nakonec se ji pokusili krmit živými lososy. Pokud by ryby snědla, mohli by jí podat léky. Nesnědla je.

Tento týden správa ohlásila svůj plán kosatku odchytit a převézt ji do dočasného zajetí, kde by bylo možno zhodnotit její stav a rehabilitaci, jelikož veškeré snahy v přírodě selhaly. Správa uvedla, že pokud dojde k vyplavení či neschopnosti plavat, okamžitě zasáhne. Tato informace rozpoutala diskuzi, zda by správa měla zasahovat, nebo proč nezasáhla již dříve. Debatovalo se i o etice tak extrémní zásahu.

J50 byla první kosatkou z „baby boomu“ Jižních rezidentů, který zavdal na konci roku 2014 k velkým oslavám. Z jedenácti mláďat, která se narodila mezi prosincem 2014 a lednem 2016, se jen o čtyřech ví, že jsou stále naživu. Bioložka Deborah Giles, výzkumnice Centra pro záchovnou biologii Washingtonské univerzity a výzkumná ředitelka neziskové organizace Wild Orca, často vídala, jak J50 hlídá její bratr. On byl největším členem stáda J, ona tím nejmenším. „Spolu byli opravdu roztomilí,“ podotýká Giles.

Byla odvážnou a nezávislou kosatkou, dodává, trávila čas o samotě, zatímco se její rodina věnovala sběru potravy. Také se klouzala v proudu své matky J16. „Bylo jasně vidět, že pořád chtěla nosit. Tyhle kosatky jsou velice hravé. Zvedají svá mláďata a vyhazují je a mláďata kloužou po jejich zádech.“

Scarlet byla známa i kvůli svým placákům. „Byla opravdu milá,“ říká Giles.

Převzato ze Seattle Times

Reklamy