Možná se nám kosatky pokoušejí něco sdělit

Komentář kapitána Paula Watsona

Před dvěma týdny označila Asociace chovatelů lososů v B.C. organizaci Sea Shepherd za „neetickou“ kvůli tomu, že ukázala truchlící kosatku, která po několik dní nese své mrtvé novorozeně stovky mil.

Byli by radši, kdyby se o tom nemluvilo.

Takové vyjádření je podivně zábavné. Jen se snaží odrazit kritiku, že právě oni jsou důvodem, proč malá kosatka zemřela.

Nejen, že mrtvé mládě nese jeho matka. Dělají to i další členové rodiny. Ničeho takového jsme dosud nebyli svědky.

(Do truchlícího rituálu se zapojili i ostatní členové rodiny, střídají se v nesení mrtvého mláděte)

Někteří odborníci se domnívají, že rodina truchlí. Zřejmě tomu tak je, ale u kosatek jsme nikdy tak rozsáhlé jednání neviděli.

Proč teď?

Kosatky jsou inteligentní, vědomé bytosti. Jejich mozky jsou větší a složitější než ty naše.

Jsem přesvědčen, že to, co pozorujeme, je úmyslné chování, které má lidstvu vyslat signál – zabíjíte nás.

A zabíjíme. Sonickým znečištěním z našich plavidel, chemickým znečištěním moře, které se dostává i do mateřského mléka kosatek, a nedostatkem potravy, zvláště vymizením lososů čavyčů.

Byl jsem kritizován, když někdo prohlásil, že je směšné, aby ta malá kosatka zemřela hlady, protože přeci pije mléko a nejí lososy. Ne, novorozeňata nejí lososy, ale jejich matky ano a pokud nemohou, dojde u nich ke stejným problémům jako u lidských matek, které hladoví a jejich tělo není schopno tvořit mléko.

Jinými slovy, hladovějící matka nedokáže nakrmit nenarozené dítě ani mu poskytnout mléko po narození.

Pravdou je, že pacifické populace lososů (zvláště kisučů a čavyčů) rychle mizí. Je pravdou, že mořské vši napadají vylíhnuté lososy, kteří se pokoušejí vrátit do moře. Vši z nich vysají život ve chvíli, kdy jsou nejzranitelnější. Je pravdou, že rybí retroviry se z lososích farem přenášejí do divokých populací. Je pravdou, že i přehrady přispívají ke konci migrace lososů. Přidejte k tomu komerční a sportovní rybolov a získáte vážný nedostatek ryb pro rezidentní kosatky.

(Matčin zármutek: Kosatke čtvrtý den nese své mrtvé mládě)

Kosatky vědí, že je lidé sledují. Vlastně nejsou sledovány jen v noci. Myslím si, že vědí, že právě lidé jsou odpovědní za hrozby, kterým čelí.

A proto jsem přesvědčen, že se nám pokouší vyslat silný vizuální vzkaz. Ten vzkaz je prostý: „Podívejte se, co nám děláte.“

Nejde jen o jedno mrtvé mládě. Počet celé populace Jižních rezidentů klesá. Minulý měsíc byla spatřena „vážně vyhublá“ J50. Pod kůží se jí rýsovaly kosti a žebra. Je součástí „baby boomu“ Jižních rezidentů, během kterého se v letech 2014-2016 narodilo jedenáct mláďat. Do dnešního dne přežilo jen pět z nich.

Musíme kosatkám dát vědět, že jsme je slyšeli. To dokážeme jen činy, které je přímo zachrání.

Zahrnuje to zbourání některých přehrad, ukončení motorové dopravy (zvláště pozorovatelů velryb), zákaz odtoku surových odpadních vod z města Victoria a uzavření lososích farem.

Stát Washington tamější lososové farmy uzavřel a Aljaška chov lososů zakazuje. Jen odvětví v Britské Kolumbii, které je řízeno norskými korporacemi, svírá státní i federální úřady v hrsti.

Kosatky nemůžou nést protestní plakáty. Nemluví naší řečí. Nekreslí obrázky. Ale můžou vyslat vzkaz. Po deset dní je tento vzkaz srdceryvně jasný.

Zabíjíme kosatky a neděláme absolutně nic, abychom je ubránili a ochránili.

Reklamy