Do truchlícího rituálu se zapojili i ostatní členové rodiny, střídají se v nesení mrtvého mláděte

Členové rodiny ohrožených kosatek se nyní zřejmě střídají v nesení těla mrtvého novorozeněte, které zemřelo již před více než týdnem.

J35, či Tahlequah, členka rodiny Jižních rezidentů, mládě porodila minulé úterý. Během půl hodiny novorozeně bohužel zemřelo. Podle výzkumníků, kteří na skupinu dohlíží, to byla holčička. Zpráva o její ztrátě je pro kriticky ohrožený druh o to bolestnější.

Po více než týdnu matka dál balancuje na nose pozůstatky svého dítěte. Vědci se obávají, že se sama vyčerpá.

„Víme, že za mládě berou odpovědnost i ostatní členové rodiny, že ho nenese sama. Zdá se, že se střídají,“ říká Jenny Atkinson, ředitelka Muzea velryb na ostrově San Juan Island.

(Matčin zármutek: Kosatka čtvrtý den nese své mrtvé mládě)

„Nemáme fotky ostatních kosatek s mládětem, ale tolikrát jsme ji viděli bez něj, že s jistotou víme, že ho nese někdo jiný.“

Muzeum zveřejnilo audionahrávku, na které je zachycena pondělní komunikace matky se zbytkem rodiny.

„Slyšíte, jak spolu komunikují. Používají k tomu řadu volání a hvizdů. A pak uslyšíte klikání. To je echolokace,“ říká Atkinson.

//www.cbc.ca/i/caffeine/syndicate/?mediaId=1289373763908

„Používají ji k objevení zdroje potravy i k mapování svého podvodního prostředí.“

Říká, že je možné, že jsou zvuky spojeny s jejich truchlením po mláděti. Vědci si tím však nejsou jisti.

„Na začátku týdne jsme zaslechli nějaká volání a znělo to velice naléhavě,“ vysvětluje. „Představte si smuteční hostiny v rodině, pokračují několik dní a zármutek je stále hluboký, ale emoce se časem zmírní.“

(Hladovějící kosatky přicházejí o většinu mláďat)

Přesně to podle vědců kosatky dělají – jde o jejich vlastní verzi karu či pohřbu.

„Takové obřady mohou trvat celé dny, abychom uctili památku milovaného,“ říká. „Myslím si, že vidíme, jak důležité mládě bylo pro matku i celou rodinu a jak hluboký je jejich zármutek.“

Antropoložka Barbara King, která studie zvířecí emoce, souhlasí s tím, že kosatky s největší pravděpodobností vyjadřují smutek.

Uvedla, že existuje velká spousta případů, kdy bylo podobné chování spatřeno u velryb a delfínů.

Říká, že někdy své mrtvé společníky zvědavě obklopí. Někdy věci zajdou dál: u těl svých mrtvých příbuzných střídají stráž či je udržují na hladině.

„Není to antropomorfismus,“ dodává. „Zármutek a láska nejsou lidskými pocity. Sdílíme je i s jinými zvířaty.“

Populace Jižních rezidentů sestává ze tří rodin, které žijí podél pobřeží Oregonu, Washingtonu a Vancouveru.

Jejich počty klesají a k úspěšnému porodu došlo naposledy v roce 2015.

Po smrti třiadvacetileté kosatky June jejich počet klesl na 75. Jde o nejnižší počet od počátku 80. let. Od roku 2016 přišli o osm členů.

Pokles počtu jedinců je z velké části přisuzován nedostatku lososů čavyčů, jejich hlavního zdroje potravy.

Výzkumníci se již obávají, že další na řadě je mladá kosatka J50. Čtyřletá kosatka je stále více podvyživená.

„Nevěřím, že přežije,“ prohlásil Dave Ellifrit z Centra pro výzkum velryb.

Kanadská federální vláda v květnu ohlásila plán na omezení lovu lososů o 25 až 35 procent.

V červnu oznámila zavedení dalších opatření, které mají pomoci ohrožené populaci, včetně snížení podvodního hluku a lepšího monitoringu znečištění.

Upraveno z CBC.com

Reklamy