Matčin zármutek: Kosatka čtvrtý den nese své mrtvé mládě

„Ukazuje to, jak silná pouta tato zvířata tvoří. Jako rodič si sotva dovedu představit, jakým emočním stresem teď musí procházet,“ říká jeden výzkumník.

Čtyři dny nese své mrtvé mládě na hlavě. Nechce se ho vzdát.

J35, členka kriticky ohrožené rodiny Jižních rezidentů, mládě porodila v úterý. Během půl hodiny zemřelo.

„Je to neuvěřitelně smutné,“ říká Brad Hanson, biolog z Northwest Fisheries Science Center, který byl svědkem podobných událostí u jiných kosatek, jejichž mládě nepřežilo.

„Je zřejmé, že mládě není mrtvé dlouho, stále je viditelná pupeční šňůra. Když jsme je sledovali, zbytek kosatek se držel dál a pohybovali se velice pomalu. Čas od času mládě upustila a vrátila se pro něj,“ říká Robin Baird výzkumník z Cascadia Research Collective v Olympii, který byl v roce 2010 u toho, když své mrtvé novorozeně nesla L72.

J35 se chová stejně, nese své mládě na nose. Když sklouzne, potopí se pro něj.

„Je těžké to sledovat, ale nevzdáme to, dokud to nevzdá ona,“ říká Taylor Shedd, koordinátor organizace Soundwatch, která na truchlící matku dohlíží.

(Hladovějící kosatky přicházejí o většinu mláďat)

„Špatně se jí dýchá,“ dodává. „Vynoření jí trvá o něco déle než ostatním. Nedovedu si ani představit, čím musí procházet, musí to být otřesné. Nemůžeme toho pro ní moc udělat, ale cokoliv, co uděláme, má cenu.“

„Aby bylo jasno, mládě jí nikdo nevezme, ale pokud ho opustí a přesune se na delší dobu, pokusíme se ho získat,“ uvádí Shedd. „Snad pak lépe pochopíme, co se stalo, a přijdeme na řešení, díky kterému k tomu už nedojde.“

Mladší kosatky, včetně jejího druhého mláděte, loví a Shedd doufá, že loví i pro ni a krmí ji. Jistý si tím však není.

674edfc4-912f-11e8-a7c5-49ea566cd933-640x367

„Mládě dál nese, ale nevypadá to, že by na tom byla stejně jako včera.“

Její pohyb se zpomaluje. Přes noc mládě nesla asi třicet kilometrů. V pátek však kvůli silným vlnám způsobeným úplňkem zůstala celý den i s rodinou na jednom místě.

Soundwatch udržuje plavidla dál od J35, sleduje její zdravotní stav a chování.

„Budeme tu pro ní, jak dlouho bude potřebovat.“

Vědci zdokumentovali truchlení i u jiných zvířat s těsnými společenskými pouty v malých skupinách. U sedmi druhů v sedmi zeměpisných oblast pokrývajících tři oceány byli svědky nesení mrtvých mláďat. Jde například o plískavici šedou z Indického oceánu, indopacifického delfína Ehrenbergova či kulohlavce v Severním Atlantiku.

(Britská kosatka zemřela s extrémními hodnotami toxických látek v těle)

V jednom z případů výzkumník obvázal mrtvé mládě delfína lanem a odtáhl ho na břeh, kde ho pohřbil. Jeho matka ho následovala a tělíčka se celou dobu dotýkala, dokud se nedostala na mělčinu a nemohla dál. Sledovala je však nadále.

Někteří nesou své potomky v ústech, jiní na zádech.

Deborah Giles, výzkumnice z Centra konzervační biologie při Washingtonské univerzitě a ředitelka neziskové organizace Wild Orca, také sledovala, jak L72 nesla své mládě. Sledovala ji na výzkumné lodi, dokud se nesetmělo.

„Bylo to stejné, hodiny a hodiny,“ říká. „Ale nikdy jsem neslyšela, že by to trvalo déle než 24 hodin.“

„Je to hrozné. Je to vnímavá bytost. Chápe společenská pouta, která ji vážou ke zbytku rodinu. Nosila to mládě 17 až 18 měsíců v děloze, má k němu pouto a nechce se ho vzdát. To je pochopitelné. Truchlí.“

 

Kromě truchlící matky vědci sledují i čtyřletého člena této ohrožené rodiny, který je podvyživený. Na fotkách, které Hanson pořídil v sobotu, je zřetelně vidět, že J50 má typickou „burákovou hlavu“ – tento tvar hlavy se objevu při ztrátě tělesného tuku. Její přežití visí na vlásku.

„Je velice hubená, o jejím stavu není pochyb. Je strašně podvyživená,“ říká Hanson. „Jsme velmi, velmi znepokojeni.“

J50 jsou téměř čtyři roky, ale velikostí je to stále roční kosatka. Je prvním mládětem z „baby boomu“ Jižních rezidentů, který v roce 2014 vyvolal veselí mezi výzkumníky. Z jedenácti mláďat, která se mezi prosincem 2014 a lednem 2016 narodila, však zůstalo naživu jen pět.

Za poslední tři roky se u Jižních rezidentů neobjevilo jediné úspěšné těhotenství. Mezi roky 2007 a 2014 skončily nezdarem dvě třetiny z nich.

Jižní rezidenty a budoucnost jejich druhu v tuto chvíli ohrožují minimálně tři známé problémy: toxiny, lodní doprava a nedostatek vhodné potravy, zvláště lososů čavyčů. Výzkumy ukazují, že hlad ostatní problémy zhoršuje.

(Hladomor lososů žene známý klan kosatek k vyhynutí)

„Sbírám na vodě výkaly zvířat, která nemají co jíst,“ říká Giles. „Nejsem si jistá, jestli lidé chápou, o jaké katastrofě tu mluvíme. Nemůžeme čekat pět let, prostě nemůžeme.“

Pro výzkumníky, kteří s Jižními rezidenty úzce pracují, je jejich úbytek bolestně očividný.

„Říkal jsem guvernérovi, že k tomu dojde,“ prohlašuje Ken Balcomb z Centra pro výzkum velryb. „A bude k tomu docházet stále častěji. Ztrácíme je… Kosatky to nezvládnou. Vytratí se.“

„Jižním rezidentům zbývá jen malý reprodukční potenciál a my jím plýtváme kvůli procesu, který nemůže uspět, pokud nezměníme své přemýšlení,“ říká Balcomb. „Musíme to vzdát, nebo začít pořádně bojovat, abychom obnovili divoké lososy v co největším počtu ekosystémů tak rychle, jak to jen půjde. Rybí farmy nejsou udržitelné.“

Reklamy