Musíme krmit zvířata jinými zvířaty?

Můžeme se toho vyvarovat a jako společnost rozhodně budeme muset.

The Los Angeles Board of Animal Services zvažuje návrh podávat psům ve všech šesti městských útulcích „veganské granule“. V některých kruzích se tento návrh setkal s výsměchem. Neměl by. „Vůbec mě nenapadlo, že z toho bude taková aféra,“ prohlásil Roger Wolfson, losangeleský komisař, který změnu stravování navrhl. „Přišlo mi, že to dává smysl.“ A dává. Pokud na sebe vezmete roli pečovatele o psy, musíte je krmit a ve většině případů za to cenu zaplatí jiná zvířata. Ale zabíjení zvířat, abychom s jejich těly nakrmili psy, není nutné. Můžeme se toho vyvarovat a jako společnost rozhodně budeme muset.

Jak Wolfson vysvětluje, psi mohou být krmeni některým z mnoha výživově vyvážených psích krmiv, které jsou na trhu již dostupné. Nová studie zjistila, že psům se na veganské stravě nejen daří, ale prospívají. Kromě toho uvádí, že některé ze společností jsou ochotné dorovnat ceny, které útulkový systém v tuto chvíli za psí jídlo platí.


A co kočky?

Nicméně koček se tento návrh netýká, jelikož jsou považovány za „obligátní masožravce“. Jak se ukazuje, důvodem, proč lidé používají spojení „obligátní masožravec“ ve spojení s kočkami, není to, že by kočky rozhodně potřebovaly maso, ale proto, že potřebují živiny, které jsou přirozeně dostupné jen v mase. Zdá se to jako nepodstatné rozlišení, ale není tomu tak.

ut2.jpg

Je pravdou, že kočky jsou přirozenými masožravci, kteří ke svému zdraví vyžadují – kromě jiných živin – i důležitou aminokyselinu taurin. Kočky, které mají této zásadní živiny nedostatek, mohou oslepnout nebo i umřít. Rostlinná strava u koček je možná výzvou, není však nezdolatelná. Existují veganské zdroje taurinu a pokud se přimíchají spolu s dalšími syntetickými a rostlinnými formami zásadních živin ke zdroji bílkovin, který kočky snědí, mohou je kočky konzumovat jako alternativu k živočišnému krmivu.

Studie z roku 2006 o kočkách, které žijí jen uvnitř a jsou krmeny pouze rostlinnou stravou usuzuje: „Hladiny taurinu v krvi byly v mezích hodnot všech testovaných koček.“ Studie navíc proběhla ještě předtím, než byla na trhu dostupná výživově kompletní veganská krmiva, která splňovala směrnice o potřebných živinách. Krmivo, kterým byly kočky ze studie krmeny, pocházelo od „malých společností, které vyrábí jednotlivé várky, jak je potřeba“, a před studií obsahovalo „hladiny taurinu“, jež byly „nižší než minimální hodnoty stanovené Americkou asociací pro kontrolu krmiv (AAFCO)“. Navzdory tomu žádná z koček neměla kriticky nízkou hodnotu potřebných živin. Dnes je na trhu k dispozici již několik značek výživově kompletního veganského kočičího krmiva.

Je však třeba připustit, že regulace odvětví výroby krmiv je v tuto chvíli žalostně nedostatečná. Časté stahování krmiv z pultů psy a kočky nemusí jen potrápit, v některých případech došlo po jeho požití i ke smrti. I když jsou kvůli tomu veškerá tvrzení AAFCO o komerčních krmivech pochybná, neznamená to, že pokud by výživové požadavky a výrobní standardy byly revidovány, veganská krmiva by těchto limitů nedosáhla. Ve skutečnosti již dnes máme studie nespojené s AAFCO, které potvrzují, že psi a kočky na veganské stravě splňují základní standardy pro nezbytné živiny, které jsou stanoveny veterinárními a ne komerčními subjekty.

Naneštěstí jsou reakce na tyto tragédie obvykle kontraproduktivním a kontrafaktuálním smícháním dvou oddělených a odlišných problémů bezpečnosti krmiv. Kritici komerčních krmiv často tvrdí, že to, zda je krmivo „bezpečné“ záleží na tom, zda je „přirozené“. Vyžadovat, aby byla komerční krmiva vyráběna z ingrediencí, které splňují stejné standardy, jež zajišťují zdraví a bezpečnost lidských potravin, nevylučuje používání syntetických živin, jako je vitamin D3 či taurin.

Konečný produkt je molekulárně identický, ať už pochází ze zvířete nebo z laboratoře. Pro tvrzení, že živina z „přirozeného“ zdroje, jako je třeba mrtvé zvíře, je lepší než živina vytvořená v laboratoři, neexistuje žádný vědecký podklad. Opak může být pravdou, jelikož syntetické zdroje jsou čistší a nepodléhají kontaminaci a jiným problémům spojeným s potravinami. Nejen, že je tvrzení, že „přirozené“ je lepší, logickým omylem, pouhým „odvoláním se na přírodu“, ignoruje navíc bezprostřední a velmi skutečnou újmu, která hrozí zvířatům, jež jsou zabita, aby bylo vyrobeno krmivo, které je vychvalováno jako „přirozené“. Dokážeme ochránit zvířata, která krmíme, i ta, kterými jsme je krmili. Tyto dva cíle spolu nesoupeří, ani nejsou výlučné.

Udávaný úspěch komerčně vyráběného veganského krmiva pro kočky je naneštěstí smíšený. Na trhu dnes najdeme i doplňky obsahující taurin a další potřebné živiny (jako je syntetický vitamin D3), které mohou být do domácího krmiva přidávány. Udávaný úspěch těchto receptů je však také nekonzistentní. Příčina nedostatku výsledků je dvojí. Zaprvé, bílkovina, ke které jsou tyto doplňky přidávány, z pohledu koček nenahrazuje  maso dostatečně – mnoho receptů obsahuje tofu, oves a zeleninu, tedy potraviny, které kočičí jazýčky přirozeně nevyhledávají. Zadruhé, snaha o dochucení jídla tak, aby kočkám chutnalo, je nedostatečná. Jde o problém, kterému čelili i výrobci komerčního masového krmiva pro kočky a který se jim podařilo překonat.

Při popisu historického přechodu od konzerv ke granulím pro psy a kočky jeden výzkumník poznamenal, že „mainstreamoví výrobci krmiv míchají živočišný tuk a moučku se sojou a pšenicí a přidávají vitamíny a minerály. Tak získají levnou, výživnou granuli, kterou nikdo nechce jíst“. Ale kočky je jedí. Proč? Stojí za tím zvýrazňovače chuti. Ochucovadla přidávaná do planých granulí je činí pro kočky lákavými. Bez zvýrazňovačů chuti, které jsou v současné době přidávány do živočišných krmiv, by krmiva nebyla pro kočky (a psy) lákavá a nesnědly by je. Jinými slovy, ke snědení krmiva je nemotivuje obsah masa, protože po zpracování už maso nepřipomíná vzhledově ani chutí. Záleží jen na přidaných ochucovadlech.

Zvýrazňovače chuti se dají použít i ve veganských krmivech, ať už jde o granule, které by jinak průměrnou kočku nezaujaly, nebo o veganskou bílkovinu, která napodobuje přesnou konzistenci masa. Vzhledem k výzkumu o ochucovadlech a stavu masových náhražek jsou prostředky na výrobu veganského kočičího krmiva, které pokaždé oklame i ty nejvybíravější chuťové buňky (tedy ty kočičí), dostupné. Jen zatím nebyly vytvořeny.

Morální imperativ

Lidé, kteří kritizují krmení zvířecích společníků rostlinnou stravou, často uvádí, že lidé „nemají právo nutit svůj životní styl psům a kočkám“. Tento pohled je problematický hned z několika hledisek. Jedním z nich je, že psi a kočky krmení rostlinnou stravou nemají ponětí, že jí krmeni jsou. Pokud získávají všechny živiny, které potřebují, a pokud je jejich jídlo chutné, netrpí tím. Jelikož psi a kočky si nejsou vědomi toho, že jídlo, které jedí, pochází z kuřete nebo krávy (většina z nich ani neví, co kuře nebo kráva vůbec je, a i kdyby to věděli, nebyli by schopni si je spojit s granulemi ve své misce), není pro ně problém nejíst je. Naopak, zvířata chovaná kvůli nakrmení psů a koček skutečně trpí a zemřou předčasně.

ut3.jpg

Od chvíle, kdy se narodí, až do okamžiku, kdy jsou jim podřezána hrdla, prožije většina zvířat chovaných a zabíjených kvůli masu život plný ustavičného utrpení. Nepoznají uspokojení, úlevu, bezpečí, štěstí ani laskavost. Místo toho prožijí krátké životy charakterizované nevyhnutelným nepohodlím, společenskou deprivací, potlačením každého přirozeného instinktu a konstantním stresem. To vše přerušují okamžiky mučivé bolesti, hrůzy a záměrného působení újmy, krutosti a nakonec násilné předčasné smrti.

O tom, zda jde o přijatelnou volbu pro krmení psů a koček, rozhoduje uspokojení živené kulturním podmiňováním. Kdyby „jídlo“ bylo vyráběno ze psů a koček, namísto kuřat či krav, tvrdili by lidé, že vegani „nutí svůj životní styl“ svému psovi jen proto, že by ho odmítali krmit jídlem z koček? Tvrdit, že jedno zvíře lidi opravňuje činit ukrutnosti na jiných zvířatech v jejich jménu, je eticky neospravedlnitelné, zvláště pokud tyto potřeby mohou být splněny bez zneužívání a zabíjení jiných.

Tento argument navíc ignoruje skutečnost, že psi a kočky žijí s lidmi po více než deset tisíc let a přizpůsobili se rozličným kulturám stravování. Zvířecí společníci nemají žádné „přirozené“ stravování. A ani na komerčním krmivu není nic „přirozeného“.

A nakonec je to tvrzení vykládáno mylně. Lidé, kteří jedí zvířata či jimi krmí psy a kočky, jsou těmi, kdo porušují práva kuřat, krav, ryb, prasat a dalších.

V běhu dějin se „Nemáš právo nutit svůj životní styl jiným“ stalo válečným pokřikem utlačovatelů na odpověď těm, kdo se snažili zajistit práva utlačovaných. Kdyby se lidé, kteří bojovali za to, aby byl náš svět lepším, podrobili této výtce, dál by trvalo otroctví, ženy by nemohly volit, děti by dál pracovaly v továrnách, tělesně postižení by nesměli do veřejných budov a dál by bylo legální jíst psy a kočky.

Technologické řešení

Všechny tyto otázky však budou brzy považovány za irelevantní díky technickému řešení tohoto etického dilematu: masu ze zkumavky. Dovednosti vyrábět maso bez ubližování zvířatům jsme již dosáhli. Maso ze zkumavky je vyráběno z kmenových buněk, které jsou odebírány jednorázově. Aby bylo možno vytvořit skutečné maso bez zabíjení zvířat, jsou pak replikovány v laboratoři a pěstovány v neživočišném médiu. Kromě laboratorního masa z krav, kuřat, prasat, krůt a dalších zvířat existují i společnosti, které v laboratořích vyrábí mléko, vejce, hedvábí a dokonce i kůži. Technologie nepřevrací jen naše životy. Každý rok převrátí (a ušetří) i životy miliard zvířat.

ut4

Takové výzvě teď čelí coloradský start-up Bond PetsRich Kelleman, CEO společnosti říká, že si je „jistý naší schopností propracovat se technologickými a klasifikačními požadavky, ale očekáváme, že regulační proces zabere nějaký čas. Chceme se ujistit, že náš výrobek dokáže náš příslib víc než splnit. Naším cílem je dodat první výrobek na pulty do roku 2020.“

Nepohání je jen touha poskytnout zvířecím společníkům vysoce kvalitní a výživově vyvážené „čisté“ maso, které nebude předmětem pravidelného stahování z regálů, ale i touha po eliminaci etických kompromisů. „Jsem milovník zvířat v tom nejširším slova smyslu,“ říká Kelleman, „a bojuji s napětím kvůli ublížení jednomu zvířeti (krávě, praseti, kuřeti), abych pomohl jinému… Toho napětí se můžeme zbavit tím, že přehodnotíme, jak živočišnou bílkovinu získáváme, a využijeme nových technologií. Další potenciální výhody potravy z laboratorní či fermentované bílkoviny – menší množství potřebných zdrojů, menší ekologická stopa, menší riziko patogenů – činí krmiva vyrobená za pomoci buněčného zemědělství poměrně atraktivními.“

V budoucnosti bude možné dosáhnout levnější produkce a vyrovnat poptávku na trhu a lidé (a v rámci naší diskuze i psy a kočky) budou moci jíst to samé, co dnes, ale bez jatek a rybářských sítí.

Ti, kdo milují všechna zvířata pro ně samotná, se toho dne nemohou dočkat.

Do té doby je však mohou s klidem krmit vyváženou rostlinnou stravou.


Upraveno z Huffington Post

Reklamy