Zvířeckoprávní aktivisté přepadli jatka v Oaklandu

22 zvířeckoprávních aktivistů bylo v neděli zatčeno poté, co vtrhli na jatka v Oaklandu odnesli odtud živá zvířata, která měla být zabita.

Zvířeckoprávní organizace Direct Action Everywhere se vydala na jatka Saba a začala odtud vynášet zvířata z klecí.

Oaklandská policie zde zadržela 22 demonstrujících.

„Když vcházíme na toto místo, vidíme, že tato zvířata cítí bolest tak jako my. … Pláčou,“ uvedla Priya Sawhney z Direct Action Everywhere. „Když tyto ptáky zabíjejí, slyšíte jejich křik.“

Aktivisté uvedli, že odešli s křepelkou, králíkem a jehnětem. Skupina prohlásila, že zvířata budou převezena k veterináři.

Zakladatel Direct Action Everywhere Wayne Hsiung si třese rukou s policistou, který nabídl svoje vlastní peníze na záchranu křepelky, Mercy, kterou čekala extrémně předčasná smrt.

Jatka a řeznictví vede yemenská rodina. Trvají na tom, že dodržují veškeré zákony o nákladání s potravinami. V některých případech poráží zvířata podle muslimských zvyklostí.

(Hon FBI na dvě ztracená selátka odhaluje federální krytí barbarských velkochovů)

Sawhney odmítla, že by nedělní akce byla útokem na životní styl samotného majitele. „Rozhodně ne. Protože aktivisté, kteří tuto akci provedli, sami pochází z těchto komunit. Jsme silně přesvědčeni, že naše kultura podněcuje k soucitu, ne k násilí vůči zvířatům,“ uvedla.

Tento malý pták v mých rukách se choulil v odpadkovém koši, pár okamžiků předtím, než měl být zabit. Pro ní byly lidské ruce vždy jen zbraní – odnášející ji pryč od rodiny, odnášející její přátele, které už nikdy neuvidí, a nakonec odnášející i ji, aby jí podřízli hrdlo. Ale dnes lidské ruce představovali něco jiného. Tyto lidské ruce jí měly pomoci. Ale i tak se chvěla, vyděšená, že jí ublíží. Nikdy jsem necítila takový strach a úzkost, jako když policie trvala na tom, abychom „ji vrátili jejím právoplatným majitelům“. Se slzami v očích jsme jim řekla: „Vezmeme ji k veterináři, nemůžeme ji vrátit, aby byla zabita.“ Policista se mi podíval do očí a řekl: „Já to chápu,“ sáhl do kapsy a zaplatil za ní tři dolary, abychom ji mohli odnést. A tak dostala zdravotní péči, kterou potřebovala. Její srdce bušilo na mém. Její srdce, stejné jako to moje. Přátelé, pocítila jsem strach a osamění. Jsem barevná žena z imigrantské rodiny, která do této země přišla přímo po 11.9. Plakala jsem o samotě, když mě lidé nazývali „teroristkou“ na školních chodbách. Krčila jsem se, když si na mě lidi ukazovali a nazývali mou rodinu „nepřáteli“, protože jsem vypadala jinak než oni. Právě v těchto okamžicích strachu jsem si pomyslela: „Jak se musí cítit zvířata? Jsou o tolik menší než já. Jsou mnohem bezmocnější než já.“ V tu chvíli jsem věděla, že jedinou odpovědí proti násilí je přímý zásah. Nespravedlnosti musíme čelit, bez ohledu na to, kde a jak k ní dochází. A to jsme udělali. Včera jsme vešli na jatka. Vstoupili jsme bez strachu ze zbraní a nožů tohoto průmyslu. Zachránili jsme zvířata, donutili jsme tisíce lidí sledovat to na internetu a úředníci a dokonce i policisté se museli sami sebe ptát: „Chceme pomáhat zvířatům nebo jim ubližovat?“ Nikdo nechce ubližovat zvířatům. Nakonec všichni spojíme síly a ruce a zboříme zdi jatek, abychom vešli a zvířata zachránili. Jedinou otázkou je – POKUD ne KDY se k nám přidáš i ty.    – Priya Sawhney
Reklamy