Hon FBI na dvě ztracená selátka odhaluje federální krytí barbarských velkochovů

Agenti FBI v současné době věnují podstatné množství zdrojů na mezistátní hon za dvěma selátky, o nichž jsou přesvědčeni, že jsou pojmenována Lucy a Ethel. Obě selátka byla během léta odebrána z farmy Circle Four v Utahu zvířeckoprávními aktivisty, kteří do velkochovu společnosti Smithfield Foods vstoupili, aby natočili kruté, mučivé podmínky, ve kterých se rodí prasata určená na porážku.

Zatímco natáčeli podmínky v zařízení společnosti Smithfield, všimli si dvou churavých selátek, která ležela na zemi – očividně byla nemocná a téměř mrtvá, obklopená tlejícími mrtvolkami ostatních selátek. „Jedno bylo oteklé a sotva schopné stát; po tom druhém ostatní šlapali a bylo potřísněné krví,“ uvedl Wayne Hsiung z Direct Action Everywhere (DxE), organizace, která v zařízení natáčela a selátka zachránila. Dodal, že kvůli množství nemocí nebyla selátka schopna jíst či trávit jídlo a proto byla na prasátka jejich věku nepoměrně malá.

Namísto, aby selátka nechali v Circle Four Farm čekat na hrozící a bolestivou smrt, se je aktivisté DxE rozhodli zachránit. Vynesli je z ohrad, ve kterých trpěla, a převezli je do azylu, kde byla ošetřena a uzdravena.

2
Fotografie DxE zobrazuje, jak se selátka tlačí ke své matce na farmě Circle Four v Utahu. DxE uvádí, že selátka byla nemocná nebo hladová. Foto: Wayne Hsiung/DxE

Jen na této jediné farmě je každý rok narozen a pak poražen víc než jeden milion prasat. Jedním z podivných aspektů špatného zacházení se zvířaty je skutečnost, že druhům, které jsou považovány za inteligentnější a emočně komplexnější – psi, delfíni, kočky, primáti – se obecně dostává větší starostlivosti ze strany veřejnosti a větší právní ochrany. A přesto se prasatům – která patří mezi nejinteligentnější, nejspolečenštější a emočně nejsložitější druhy, schopné velké radosti, her, lásky, empatie, utrpení a bolesti, minimálně na úrovni psů – nedostává ochrany téměř žádné a jsou podrobována systematickému týrání ve velkochovech.

Ve Smithfieldu, tak jako ve většině prasečích velkochovů – nepochází týrání a mučení primárně ze strany zbloudilých zaměstnanců, kteří by porušovali postupy společnosti. Ne, krutost je vlastní procedurám samotným. Na jednu z nejohavnějších praktik tohoto odvětví narazili aktivisté DxE v Circle Four ve velmi hojném zastoupení: porodní klece.

V rámci této techniky jsou prasata umisťována do klecí z ocelových mříží, které jsou přesně stejné dlouhé a široké jako jejich těla, takže po celý život nemohou dělat nic jiného než stát na betonové podlaze, nemohou se otočit, nepodívají se ven, nevidí si ani na vlastní ocasy, nepohnou se o víc než o centimetr. V takových podmínkách aktivisté objevili tlející těla selátek a dvě nemocná selátka, která zachránili.

Hromady mrtvých a tlejících selat se vrší za prasnicí, která je vtlačena do klece tak napevno, že se nemůže odsunout. Foto: Wayne Hsiung/DxE

V těchto podmínkách prasnice rodí. Při porodu jsou umístěny v tzv. porodních kotcích a jejich selátka, která se pohybují pod nimi, aby se napila, jsou často ušlapána k smrti. Tímto způsobem prasnice rodí opakovaně, dokud její plodnost neklesne. V tu chvíli je odvezena na jatka, kde se z ní stane maso.

Prasata se snaží ze svých klecí dostat tak zoufale, že často stráví i celé týdny okusováním ocelových mříží, dokud jim nezačnou krvácet dásně, mlátí hlavami proti zdi a trpí nemocemi, při kterých se jejich orgány dostanou na špatná místa (tzv. „torze orgánů“), kvůli čistě fyzickému traumatu ze snahy uniknout z malého prostoru či kvůli akutní úzkosti.

Tato praktika je natolik krutá, že Kanada zakázala její užívání, stejně jako Evropská unie o dva roky dříve. Devět států USA, na většině z nichž se nachází jen několik málo farem, porodní klece také zakázalo (guvernér New Jersey Chris Christie vetoval návrh zákona, který by z jeho státu učinil ten desátý – kvůli nadcházejícím primárkám ve farmářsky založené Iowě).

Ale ve státech, kde se velkochovům skutečně daří, jsou tato zařízení dále široce používána, což znamená, že většina prasat v USA je těmto praktikám podrobována. Utrpení, bolest a smrt, které tyto klece působí, se ve Smithfield Foods nedaly přehlédnout. Ukazují to popisy, fotografie a videa, která mají aktivisté DxE k dispozici.

Razie FBI v azylech pro zvířata

Za normálních podmínek by si velká průmyslová zemědělská společnost jako Smithfield Foods ani nevšimla, že se ztratila dvě nemocná selátka. Natož, aby je to zajímalo: nemocné a umírající sele pro ně nemá žádnou obchodní hodnotu.

Přesto se záchrana těchto dvou selátek stala doslova federálním případem – podle všeho se o něj dost zajímá ministerstvo spravedlnosti. Poslední sprnový den se na dva malé útulky pro opuštěná hospodářská zvířata – Ching Farm Rescue v Rivertonu v Utahu a Luvin Arms v Erie v Coloradu – sesypala armáda šesti vozidel plných agentů FBI v neprůstřelných vestách.

Tyto azyly nemají žádné styky s DxE ani jinými záchrannými skupinami. Slouží prostě jen jako útulek pro nemocná, opuštěná či zraněná zvířata. Mají k dispozici malé skupiny zaměstnanců a tým dobrovolníků a dělají osvětu veřejnosti o „hospodářských“ zvířatech.

Přílohy příkazů k prohlídce specifikovaly, že agenti FBi mohou odebrat „vzorky DNA (krev, vlasové folikuly či ústřižky z uší) prasat s následujícím popisem: I. Růžové/bílé zbarvení; II. Ustřižené ocasy; III. Přibližně 5 až 9 měsíců staré; IV. Jakéhokoliv prasete s dírou v pravém uchu.“

4.jpg

Agenti FBI prohledali pozemky obou útulků. Vyžadovali vzorky DNA dvou selátek, o kterých tvrdili, že se jmenují Lucy a Ethel, aby určili, zda jde o dvě nemocná selátka, která byla před několika týdny osvobozena ze Smithfieldu.

Zástupce Luvin Arms, který trval na své anonymitě ze strachu před trvajícím kriminálním vyšetřování, událost popsal. Agenti FBI zaměstnancům a dobrovolníkům nařídili, aby se ke zvířatům nepřibližovali, a přistoupili k selatům. Kvůli získání vzorků DNA bylo vyděšené selátko znehybněno pomocí smyčky státními veterináři, kteří FBI doprovázeli. Ti jí pak odřízli téměř pět centimentrů ucha.

Cítila tak velkou bolest a tak pronikavě křičela, že někteří ze zaměstnanců azylu křičeli a plakali. Dokonce i agenti FBI byli natolik znepokojeni výsledným traumatem, že veterinářům nařídili, aby druhé sele této proceduře nepodrobovali. Představitel azylu vyprávěl, že selátko, kterému ustřihli kus ucha, bylo v dalších týdnech deprimované a vystrašené, sotva se hýbalo a jedlo a do teď se plně nezotavilo. FBI azylům předala „potvrzení“, která ukazují, že odebrali vzorky DNA „z prasete“.

Několik dobrovolníků jednoho z přepadených azylů uvedlo, že je agenti FBI sledovali až domů, dramaticky je zpovídali před členy rodiny a sousedy. A existuje dokonce důvod domnívat se, že úřad monitoruje soukromou komunikaci aktivistů ohledně záchrany dvojice selat.

FBI specifikovala, že hledá vzorky DNA od selat, která se jmenují „Lucy“ a „Ethel“. Ale tato jména aktivisté na veřejnosti nepoužili. Ve videích o záchraně o nich mluví jako o „Lily“ a „Lizzie“. Lucy a Ethel byla kódová jména, která aktivisté používali pro vnitřní komunikaci. Značí to, že agenti monitorují komunikaci aktivistů – buď elektronicky nebo pomocí informátorů – ve snaze najít tato dvě selátka a vystavět proti skupině kriminální případ.

Následné události potvrdily, že tato ukázka síly FBI měla zastrašit azyly, které se záchranou neměly nic společného. Týdny pro vykonání obou příkazů k prohlídce zazvonil v azylu Luvin Arms — uprostřed rozhovoru s The Intercept — telefon. Ministerstvo zemědělství (USDA) tvrdilo, že obdrželi „stížnost“, že azyl postrádá požadovaná povolení pro útulky, které jsou otevřené veřejnosti. „Nikdy u nás nebyla FBI ani nám nikdy USDA nevolalo kvůli povolení a najednou se nám během několika týdnů stalo obojí,“ uvedl zástupce azylu.

5
Selátko, které bylo nemocné a na prahu smrti ve Smithfieldu, se díky péči po záchraně zotavilo. Foto: Wayne Hsiung/DxE

Odplata za odhalení krutého zacházení

Důvodem, proč jsou tato dvě selátka najednou pro FBI tak důležitá, je skutečnost, že jejich záchrana je součástí stále viditelnější veřejné kampaně DxE a dalších aktivistů, kteří se snaží přivést světlo na barbarské utrpení a týrání, kterého se zvířatům dostává na farmách, jako je Circle Four. Samozřejmě, FBi ani Smithfieldu – největší korporaci živočišného zemědělství v USA – ve skutečnosti na ztracených selatech nezáleží. Záleží jim na účinnosti politické kampaně, která se zaměřuje na osvětu veřejnosti v tom, jak jsou zvířata ve velkochovech týrána, a jsou odhodláni zastrašovat ty, kdo jsou za ni odpovědní.

Odrazování od takových kampaní a zastrašování aktivistů, kteří za nimi stojí, je zjevně jediným cílem jejich činů. Obzvlášť nesnesitelný byl článek, jež se objevil v the New York Times několik dnů po záchraně a který vychvaloval používání technologie virtuální reality, díky které mohou zvířeckoprávní aktivisté umožnit veřejnosti získat kompletní zážitek z toho, co se na farmách těchto společností odehrává. Tento článek obsahoval i fotografii ze záchrany selátek z farmy Smithfieldu:

6.jpg

Článek byl v Timesech publikován 6. července. Povolení k prohlídce azylů bylo získáno následujícího měsíce, v polovině srpna, a provedeno 31. srpna. V mezičase se selátka stala hvězdami očividně úspěšné kampaně proti Smithfield Foods. 

V reakci na otázky The Intercept společnost Smithfield trvala na tom, že zvířata netýrá. Ale jak je u velkochovů typické, společnost poskytla jen obecná popření, doplněná o vágní obvinění, že videa a fotografie aktivistů jsou „zkreslené“.

Po záchraně selátek se aktivisté DxE nepokoušeli skrýt, co udělali: právě naopak. Použili taktiku známou jako „otevřená záchrana„, jejímž cílem je veřejně popsat, co udělali, aby veřejnost pochopila skutečnou povahu tohoto týrání.

Aktivisté o záchraně napsali na sociálních médiích, kde popsali utrpení prasat a otřesné podmínky, kterých byli ve Smithfieldu svědky. Na Facebooku a YouTube zveřejnili videa, která natočili na farmě a během záchrany, spolu s videy zobrazujícími ošetření Lily a Lizzie v azylech a to, jak se z nich stávají veselí, hraví, zdraví teenageři.

Jednoduše řečeno „zločinem“ těchto aktivistů, který podnítil FBI, není „krádež“ dvou umírajících prasat; je jím politický aktivismus a investigativní novinařina, které odkrývají krutost a týrání v srdci tohoto mocného odvětví.

V reakci na několik zpráv v médiích ohledně razií FBI v azylech řekla Sandra Barker, mluvčí úřadu, ve Washington Post: „Mohu říct, že jsme na dvou místech provedli soudem schválenou činnost spojenou s probíhajícím vyšetřováním. Protože stále probíhá, nemohu vám v tuto chvíli poskytnout více podrobností.“

Pro odvětví, jež se cítí ohroženo rostoucím odporem veřejnosti nad podmínkami velkochovů – který je poháněn skandály v jeho jednotlivých sektorech – jsou Lily a Lizzie politickými a novinářskými hrozbami. Díky takovým zvířatům mohou zvířeckoprávní aktivisté veřejnosti osobnějším způsobem předkládat skutečnost, že toto odvětví generuje ohromný zisk jen díky tomu, že nestvůrně a zbytečně mučí živé bytosti, které jsou emočně složité a prožívají nesmírné utrpení.

8
Záchraněná selátka Lizzie a Lily. Foto: Wayne Hsiung/DxE

Zneužívání úřední moci k zastrašování a trestání aktivistů

Vážná pozornost, kterou ministerstvo spravedlnosti věnuje případu dvou ztracených selat, odráží skutečnost, jak ostražitě americké úřady používají extrémní opatření, aby ochránily zemědělský průmysl – ne jen před nespravedlivou ekonomickou ztrátou, násilnými zločiny či krádeží, ale před politickým ztrapněním a výstižným zpravodajstvím, které poškozuje jeho reputaci.

Rozmáchlý rámec drakonických zákonů – vytvořených k ochraně odvětví před kritikou a k odrazení a potrestání jeho kritiků – vstoupil v účinnost po celé zemi ve federálních a státních legislaturách, které jsou zajatci dobře platících lobbistů. Nejznámějším z těchto opatření jsou zákony „ag-gag“, které ze zveřejnění videa zobrazujícího podmínky na farmě v rámci investigace činí zločin trestatelný roky ve vězení.

I když mnoho soudů, včetně nedávného federálního soudu v Utahu, tyto zákony smetly jako neústavní útok na svobody slova a tisku, v mnoha státech jsou nadále používány k obtěžování a v některých případech i stíhání zvířeckoprávních aktivistů. Jak se uvádí v článku v Timesech, tyto zákony jsou jedním z důvodů, proč se aktivisté obrací k virtuální realitě: aby mohli ukázat, co se na těchto farmách skutečně odehrává, aniž by jim hrozilo stíhání.

Bradavky mnohých matek se kvůli krmení hladových selat změnily na krvavé cáry. Foto: Wayne Hsiung/DxE

Ještě extrémnější a hrozivější je federální zákon o terorismu proti živočišným podnikům (AETA). Jak jsem již vysvětloval v článku o zatčení dvou mladých aktivistů – kteří čelili 10 letům ve vězení za osvobození norků z klecí dříve, než mohli skončit jako luxusní kožichy – nenásilní zvířeckoprávní aktivisté jsou pod AETA často označováni za „teroristy“ a soudní systém s nimi tak také zachází, dokonce i v případech, kdy nedojde ke zranění dalších lidí a ekonomické ztráty jsou minimální:

Jak je typické pro návrhy zákonů, které mají podporu lobbistů a průmyslu, byl AETA schválen s drtivou oboustrannou podporou (jejími dvěma hlavními garanty v senátu byli James Inhofe, R-Okla. a Dianne Feinstein, D-Calif.) a návrhl byl pak podepsán Georgem W. Bushem.

Tento „teroristický“ zákon je porušen, pokud člověk „úmyslně poškodí či způsobí ztrátu majetku (včetně zvířat či záznamů) používaného živočišným podnikem … za účelem poškození či narušení“ jeho chodu. Pokud to uděláte – a povšimněte si, že je potřeba jen „škoda na majetku“, ne na lidských životech – pak jste podle tohoto zákona vinni z „domácího terorismu“.

I před jeho uzákoněním v roce 2006 byl zvířeckoprávní aktivismus, při kterém došlo k poškození majetku, postižitelný těžkými tresty v rámci federálního zákona z roku 1992 i mnoha státních zákonů. Primárním účelem nového zákona bylo rozšíření rozsahu zločinů tak, aby zahrnoval i zjevně chráněné formy politického protestu, dále šlo o navýšení trestů a posílení společenského odsouzení doslovným označením zvířeckoprávních aktivistů za „domácí teroristy“.

Odvětví živočišného průmyslu a jeho armády lobbistů disponují v sídlech federální a státní moci ohromným vlivem, kdežto zvířeckoprávní aktivisté nemají téměř žádný. Tato nerovnováha vytváří stále represivnější zákony doprovázené pořádnými vynaloženými zdroji ze strany strážců zákona, které jsou věnovány na trestání zvířeckoprávních aktivistů i za ty nejnepodstatnější nenásilné přestupky – jak ilustruje povolení k prohlídce a razie v honu za „Lucy a Ethel“.

Americké úřady samozřejmě vždy chránily zájmy odvětví a sloužily jim.  Už na počátku, kdy národ krmily malé farmy, byly federální agentury zvlášť ochranářské vůči zemědělskému průmyslu. Tato věrnost se jen zintenzivnila, když rodinné farmy téměř vymizely a byly nahrazeny průmyslovými velkochovy, ve kterých je na zvířata pohlíženo jen jako na zboží, nástroje zisku a je s nimi zacházeno s nespoutanou krutostí.

10
Padlá prasata zemlédvají ve svých vlastních výkalech. Foto: Wayne Hsiung/DxE

V poslední době se opozice objevuje na nezvyklých místech. Federální soudce Robert J. Shelby z Utahu, který byl jmenován Obamou a je celoživotním republikánem, v nedávné době smetl státní ag-gag zákon na základě Prvního dodatku. Ve svém rozhodnutí poznamenal:

Tak dlouho jako farmáři poskytují potraviny na americké stoly, usilují úřady o podporu a ochranu zemědělského průmyslu. … Ve zkratce, úřední ochrana amerického zemědělského průmyslu není ničím novým a v posledních dvou staletích na sebe brala různé formy. Novým je však nedávná záplava státních zákonů, které si osvojily naprosto nový přístup: omezení projevů spojených se zemědělským provozem.

Jak Shelby popsal, tyto zákony nebyly používány, dokud aktivisté nezačali být úspěšní v ukazování skutečného rozsahu krutosti, kterého se velkochovy na zvířatech dopouští:

V rámci těchto [raných ag-gag] zákonů nebyl nikdy nikdo odsouzen a nové zákony nebyly předloženy po téměř dvě desetiletí. To se však změnilo, když byla zveřejněna řada tajných investigací.

Abych jmenoval alespoň některé, v roce 2007 natočil investigátor v utajení v kalifornské Westland/Hallmark Meat Company, jak zaměstnanci nutili nemocné krávy, mnohé z nichž nebyly schopny chodit, vejít do „killboxu“ tím, že je opakovaně udeřili elektrickým bičem, dloubali je do očí, nabírali je vysokozdvižným vozíkem a stříkali jim vodu do nosu. Investigace v roce 2009 v Hy-Line Hatchery v Iowě odhalila, že jsou stovky tisíc nechtěných den starých kohoutků stahovány pomocí dopravníkového pásu do drtičky, kde jsou rozemleti zaživa.

Ve stejném roce získali investigátoři z vermontských jatek provozovaných společností Bushway Packing podobně otřesné záznamy, na kterých jsou několik dnů stará telata kopána, tahána a stahována z kůže zaživa. O několik let později natočil investigátor v E6 Cattle Company v Texasu záběry, na kterých zaměstnanci bijí krávy do hlavy kladivy a krumpáči a nechávají je zemřít. A na konci stejného roku zdokumentovali v Sparboe Farms v Iowě slepice, které snášely s otevřenými neošetřenými ranami mezi rozkládajícími se těly jiných.

Zveřejnění těchto a dalších videí mělo devastující dopady na zemědělská zařízení, která na nich figurovala. Videa vedla k bojkotu zařízení ze strany společností McDonald’s, Target, Sam’s Club a dalších. Vedly k bankrotu a uzavření zařízení a trestním obviněním proti zaměstnancům a majitelům. Vedly k celostátním referendům ohledně zákazu určitých farmářských praktik. A vedly také k největšímu stažení masa v historii USA, téměř celých dvou let produkce jednoho ze zařízení. Během následujících tří let šestnáct států předloží ag-gag legislativu.

Jinými slovy jsou jak legislativní proces, tak agentury strážců zákona neskrývaně zneužívány ne na ochranu majetkových práv, ale na ochranu pověsti tohoto odvětví. Rozesílání agentů FBI – uprostřed skutečných hrozeb domácího terorismu – po útulcích pro zvířata po celé zemi, aby sbírali vzorky DNA dvou ztracených selat, se může zdát až směšně přehnaným. Ale v kontextu toho, jak jsou zdroje strážců zákona používány a v čím zájmu, to není vůbec překvapivé.

11
Sele na farmě Circle Four v Utahu. Foto: Wayne Hsiung/DxE

Obrana Smithfield Foods

Je logické, že společnost Smithfield Foods trne nad tím, že by se veřejnost dozvěděla o mnohých z jejích praktik. Ale v tomto určitém případě se obzvlášť snaží skrýt čisté zlo porodních klecí. Toto video, pořízené investigátorem z Humane Society v roce 2012, ukazuje obvyklou, ale otřesnou realitu porodních klecí na farmě společnosti Smithfield:

V reakci na veřejné rozčílení nad touto praktikou, které rozvířili aktivisté natáčející, co se děje, Smithfield v roce 2012 ohlásila, že do deseti let, do roku 2022, porodní klece vyřadí. Pak tvrdili, že do konce roku 2017 zcela přejdou na „skupinové systémy“. Ale jak ukazuje video DxE, na farmě Circle Four aktivisté našli zástupy porodních klecí.

Vskutku, když Wayne Hsiung a DxE navštívili během léta Circle Four, nespatřili žádné známky stavebních nebo reformních snah o zrušení porodních klecí. Jak ukazuje jejich video, na Circle Four v klecích trpí tisíce prasat. A právě tam aktivisté objevili dvě selátka na prahu smrti.

Když zástupci Smithfield zjistili, že The Intercept píše o tomto tématu, jejich mluvčí nám emailem poslal vyjádření a vyzval nás k dalším otázkám. Vyjádření uvádí, že v reakci na záběry DxE společnost „okamžitě spustila vyšetřování a dokončila audit třetí stranou“ a že „výsledky auditu neodhalily žádné známky špatného zacházení se zvířaty“.

Jde o typickou taktiku odvětví: Když tvrdí, tak jako téměř vždy, že jimi zaplacení auditoři neobjevili „žádné známky špatného zacházení se zvířaty“, chtějí tím říct, že neexistují důkazy o tom, že by se jejich zaměstnanci pouštěli do činností, které jsou explicitně zakázány korporátními procedurami (třeba bití zvířat nebo elektrické šoky).

Ale audit se neptá, zda nejsou samotné procedury (třeba porodní klece) týráním, a nejsou tak „špatným zacházením“. Společnost Smithfield neodpověděla na naše otázky ohledně toho, co znamená a co neznamená, že jejich auditoři tvrdí, že neobjevili žádné „špatné zacházení“; jen nám zopakovala, že „zvířata sledovaná auditním týmem byla v dobrém stavu, vypadala spokojeně, nevykazovala známky nemoci, strachu či zastrašení v přítomnosti lidí“. Pouhým pohledem na video DxE výše a fotografií toho, co našli v Circle Four, můžete situaci posoudit sami.

13
Stísněné podmínky vedou k tomu, že je mnoho prasat ušlapáno k smrti. Foto: Wayne Hsiung/DxE

Ve svém prohlášení Smithfield také obviňuje aktivisty, kteří selata zachránili, z „ohrožení životů zvířat, která ukradli, a životů zvířat, která žijí na farmě, tím, že na farmu nedovoleně vstoupili“ – což je zvláštní komentář od společnosti, která má v plánu tato zvířata zabít. Na žádost o přiblížení toho, jak aktivisté ohrozili životy nemocných zvířat, která zachránili, společnost uvedla, že „tvůrci videa porušili přísné směrnice biologické bezpečnosti, které brání v šíření chorob na farmách“. Prohlášení dodává: „Selata nebyla „extrémně nemocná“ ani „na hranici smrti“. O tato selata je, spolu s dalšími zvířaty žijícími na farmě, po celý jejich život dobře pečováno.“

Ale Hsiung uvedl: „Naši aktivisté používají lepší protokoly biologické bezpečnosti než vlastní zaměstnanci společnosti, což dokazují mrtvá, tlející selata na farmě. Nechat mláďata uhnít k smrti je ve skutečnosti závažným porušením biologické a potravinové bezpečnosti. Pořizování fotografií krutosti na zvířatech jimi není.“

Smithfield aktivisty dále obviňuje z manipulace s filmem a tvrdí, že „se zdá, že video je značně zeditováno, a v některých pasážích je nahráno tak, aby vytvořilo problém v péči o zvířata tam, kde žádný neexistuje.“ Ale na dodatečné otázky ohledně tvrzení o nastražení společnost nereagovala: „Jak by aktivisté nastražili stovky prasat do porodních klecí a tucty tlejících selat na podlaze – navíc ve virtuální realitě? Na to by byl třeba rozpočet holywoodského trháku a nejzkušenější tým pro počítačové zobrazování. Co podle Smithfield na tomto videu zfalšovali?“

Společnost jen upřesnila, že „na základě hodnocení odborníků na péči o zvířata to vypadá, že selata byla přesunuta z jedné části haly do jiné, aby byly potvrzeny nepřesnosti a lži popisované ve videu jeho tvůrci“.

Ale Hsiung říká: „To video mluví samo za sebe. Nevím, jak bychom nastrčili tlející sele.“ Ohledně obvinění z přesunu selat dodává: „Dovedu si představit, že vidí, že se selata nachází ve špatném druhu ohrady, v předporodní a ne porodní kleci. Ale to je jen důkazem o jejich vlastním selhání v péči o zvířata. Byli jsme otřeseni a zděšeni, když jsme viděli, že se selata rodí a žijí v nevhodných podmínkách, které jim působí trauma.“

Krátce řečeno průmysl dlouho odpovídal na tato videa – která se hned při první možnosti pokusili znelegálnit pomocí svých lobbingových sil – tím, že jsou tato videa zkreslená. Když nyní aktivisté používají technologii virtuální relity, která divákovi umožňuje vidět to samé, co vidí aktivisté, jsou taková tvrzení neobhajitelná ještě víc než dřív.

14
Záchráněné selátko, pojmenované Lily, se zotavuje pod dekou. Foto: Wayne Hsiung/DxE

„Otáčivé dveře“ agrobyznysu

Nedávnou změnou amerického politického diskurzu – spuštěnou událostmi, jako byla finanční krize v roce 2008, hnutí Occupy nebo prezidentská kampaň Bernieho Sanderse – je stále častější popis politického systému země slovy „oligarchie“ či „plutokracie“. I když jde o dramatické termíny, společně popisují poměrně prostý a běžný stav věci: moc projevovaná a uplatňovaná pro výhradní výsady malé skupiny lidí, kteří vládnou největší finanční silou.

Jen těžko si lze představit jasnější ilustraci, než sledovat agenty FBI, jak oblékají neprůstřelné vesty a provádí odběr DNA v honbě za Lily a Lizzie, jen aby odradili a zastrašili kritiky krutého odvětví, které financuje politiky a lobbisty, kteří je řídí.

„Otáčivým dveřím“ se ve Washingtonu v posledních letech dostává značné pozornosti. Zástupci průmyslu se dostávají na vedoucí místa agentur, která mají ten samý průmysl regulovat, a jakmile jejich práce v úřadě skončí, vrací se zpět. Tak se baroni z Wall Streetu dostávají k „regulaci“ bank, majitelé továren „regulují“ zákony o bezpečnosti práce, ropní magnáti „regulují“ ochranu životního prostředí – jen aby veřejný sektor zase opustili a vrátili se k bohatým odměnám ze strany těch samých odvětví za dobře odvedenou práci.

I když se jim dostává jen skromné pozornosti, otáčivé dveře se točí rychleji a mnohem špinavějšími způsoby, co se týká USDA a jeho mandátu na zajištění welfaru zvířat. USDA je obvykle ovládáno zástupci těch samých velkochovů, které potřebují regulovat nejvíc.

Z tohoto důvodu jsou zákony o welfaru zvířat žalostně nedostatečné, ale to, jak jsou vynucovány není obvykle ničím jiným než špatným vtipem. Korporace jako Smithfield  jsou si vědomy toho, že jim týrání nebo podvody se „zavádějícím označováním“ (třeba zavádějící tvrzení o zacházení se zvířaty) projdou, protože úředníci, kteří dostali na starost vynucování těchto zákonů – federální úředníci USDA – jsou zajatci jejich odvětví. Soudy opakovaně rozhodly, že soukromí jednotlivci, zvířeckoprávní skupiny, a dokonce ani státní úřady nemají právo žádat vynucování zákonů u welfaru zvířat, protože „výhradní autorita“ spadá pod vládu USA, která o vynucování těchto zákonů ve skutečnosti nemá žádný zájem.

Současný ministr zemědělství, bývalý georgijský guvernér Sonny Perdue (na obrázku vpravo dole), je jen jedním příkladem, ale živě zvýrazňuje „otáčivé dveře“, formu legalizované korupce, která tomuto odvětví vládne.

15
Ministr zemědělství Sonny Perdue 12. července 2017 v Atlantě. Foto: Bob Andres/Atlanta Journal-Constitution/AP

Perdue vyrůstal na georgijské farmě a získal doktorát z veterinární medicíny. Navzdory těmto zdánlivě neškodným pověřením byly zprávy o jeho nominaci prezidentem Donaldem Trupem velkochovy oslavovány. Například Národní kuřecí rada žádala, aby byl „okamžitě potvrzen“. K nadšení měli dobrý důvod.

„Georgia byla během jeho dvou období poměrně přátelská vůči potravinovému průmyslu,“ psalo se v Grub Street a Perdue „přijal zhruba 330 tisíc dolarů v příspěvcích na kampaň od Monsanta a dalších agropodniků“. V roce 2009 jmenovala Biotechnology Innovation Organization, organizace lobbující za geneticky upravené potraviny, Perdueho svým „Guvernérem roku“, protože „byl oddaným obhájcem biověd v Georgii a skutečně chápe příslib našeho odvětví.“ Jako guvernér Georgie Perdue podporoval zrychlené rozšíření velkochovného obra Perdue Farms (se kterým ho nepojí žádná rodinná pouta), i přes jeho dlouhou historií obvinění z týrání zvířat.

A Perdue má rozsáhlé vazby k sektoru agrobyznysu, na který má nyní dohlížet a regulovat ho. Firma, jejíž je zakládajícím partnerem a kterou vlastní a řídí jeho rodina, Perdue Partners LLC, je agrobyznysem v jádru tohoto odvětví:

16.jpg

Poté co byl jmenován, Perdue neztrácel čas a zemědělský průmysl zahrnul dary. V únoru USDA „náhle odstranila ze svých webových stránek inspekční zprávy a další informace ohledně zacházení se zvířaty v tisících výzkumných laboratoří, zoo, zařízení na chov psů a dalších zařízení,“ uvedl Washington Post. Dva senátoři, kteří obdrželi obrovské částky od farmářů a rančerů – demokratka Debbie Stabenow a republikán Pat Roberts — pak začali agitovat za stažení mírných regulací ohledně oganických vajec, které schválila Obamova administrace a které měly zlepšit podmínky pro slepice, a USDA vedené Perduem „nový standard pozdržel a navrhl, že by možná měl být úplně stažen“.

Ve zkratce, kvůli tomu, že zástupci průmyslu řídí jediný úřad (USDA), který má moc regulovat velkochovy, mají zvířata, která jsou zajatá, týraná a hromadně porážená, jen malou šanci, i co se týká používání existujících zákonů s minimálním množství pečlivosti. Americká politika – včetně skutečnosti, že klíčový farmářský stát, Iowa, hraje ústřední roli v prezidentských volbách – znamená, že zde existují ohromné síly skryté za velkochovy a jen málokdo podporuje welfare zvířat.

17
Selátka vyrůstají ve stísněných, špinavých podmínkách. Foto: Wayne Hsiung/DxE

Z okraje do mainstreamu

Ale zvířeckoprávní hnutí se, navzdory tomu, že se mu dostává jen relativně nepatrné pozornosti médií a že pracuje pod hrozbou federálního stíhání za terorismus, může chlubit jedněmi z nejefektivnějších, bystrých a houževnatých politických aktivistů. V obratu veřejnosti proti nejhorším z trvajících praktik na těchto farmách činí značné pokroky a obecněji se jim daří i vnutit do veřejného vědomí znalosti o tom, jak tento průmysl působí utrpení, týrání a mučení živým bytostem v masovém a systematickém měřítku, aby maximalizoval svůj zisk.

Jen před jedním desetiletím se boj proti krutosti na zvířatech a jejich vykořisťování nacházel v okrajovém postavení a jen málokdy se objevil mimo levicové kruhy. To se změnilo, především díky úsilí těchto aktivistů, z nichž mnozí byli za své snahy uvězněni. Většina aktivistů říká, že ještě před desetiletím by bylo nemožné, aby se za ně postavili známí sloupkaři, jako jsou Nicholas Kristof nebo Frank Bruni z New York Times. Přesto k tomu v posledních letech došlo několikrát.

„Pokud mučíte jediné kuře a chytí vás, zřejmě vás zatknou. Pokud zaživa opaříte tisíce kuřat, jste průmyslník, kterého budou oslavovat za prozíravost,“ napsal Kristof ve sloupku z roku 2015. Popsal barbarskost procesů, které jsou používány při porážce kuřat po milionech, a opovržlivě odmítl tvrzení odvětví, že jeho auditoři žádné týrání ani špatné zacházení neobjevili.

Ve sloupku, který vyšel o rok dříve, se Kristof rozepisuje o barbarství a zavádějících tvrzeních, že jsou kuřata na Perdue Farms – společnosti, kterou ministr Perdue pomohl rozšířit – „chována humánně“ a uzavírá se slovy: „Týráte jediné kuře a riskujete zatčení. Týráte tisíce kuřat po celý jejich život? To je agrobyznys.“

A to nemluvíme o dalších významných problémech intenzivního zemědělství. Závažná zdravotní rizika představuje fekální odpad z takových farem. A přehnané bezhlavé používání antibiotik ve velkochovech může vytvořit bakteriální kmeny odolné proti léčbě, které mohou infikovat a zabíjet lidi. Je zde také stále rostoucí povědomí o tom, že průmyslové zemědělství významně zhoršuje klimatické problémy. Některé studie ukazují, že produkuje více skleníkových plynů než všechny formy přepravy dohromady. Takto Kristof v roce 2014 shrnul, co se o masném průmyslu dozvěděl:

Náš průmyslový potravinový systém je nezdravý. Privatizuje zisky, ale zespolečenšťuje zdravotní a environmentální náklady. Odměňuje akcionáře – hodnota akcií Tysonu se od roku 2009 zečtyřnásobila – ale na zvířata a lidi, kterých se dotýká, může mít otřesné dopady.

Bruni sloupek z roku 2014 uvedl titulkem „Dát zvířatům důstojnost“ a psal o „rostoucích, stále hlubších obavách o zvířata, které se již nedají dostatečně shrnout pod frází ‘welfare zvířat’“. Napsal, že namísto prostého krocení toho nejhoršího týrání se objevuje morálnější povědomí o vnitřní hodnotě a právech zvířat: „blíží se období, které bychom mohli nazvat důstojností zvířat“.

Určitý pokrok je rozhodně nepopiratelný. Přepisují se zákony, aby bylo jasné, že psi a další „mazlíčci“ nejsou jen majetkem; na místech jako Sea World a cirkusy Ringling Brothers  už nemohou být zajatá zvířata nucena vystupovat; a některé státy schvalují zákony, které staví mimo zákon největší extrémy týrání zvířat.

Jeden ze senátorů, demokrat Cory Booker z New Jersey, staví ochranu práv zvířat jako jednu ze svých legislativních priorit. Booker, který je vegetariánem od vysoké a nedávno oznámil svůj přechod k plnému veganství, podpořil velké množství návrhů na posílení práv zvířat: od zákazu prodeje žraločích ploutví přes omezení zákonného využívání zvířat na pokusy po vyžadování humánního zacházení se zvířaty ve všech federálních zařízení.

I když na něj New York Post zaútočil a označil ho za „extrémistu za práva zvířat“ poté, co ohlásil své veganství, Booker nyní pravidelně a neohroženě vzývá hlavní principy práv zvířat: „Chci se pokusit žít podle svých vlastních hodnot, jak jen vědomě a úmyslně svedu. Být veganem pro mě znamená jasnější způsob, jak se neúčastnit praktik, které se s mými hodnotami neshodují.“ Jeho legislativními snahami není opovrhováno, jeho mluvčí uvedl, že „senátoři Merkley a Whitehouse byli při pokusech na zvířatech a dalších snahách spolehlivými spojenci; úsilí o zákaz žraločích ploutví mělo také velké množství spolupředkladatelů; a senátoři Sens. Schatz, Markey, Warren, Feinstein, Blumenthal se také ukázali dobrými partnery.“

Ničivé dopady průmyslového zemědělství a masového mučení a porážky, na kterých spočívá – morální, duchovní, fyzické, environmentální – jsou ve vědeckých kruzích dokumentovány se stále větší jasností. Skupina odborníků na veřejné zdraví společně napsala v květnových New York Times: „Tato pronikavá změna v produkci a spotřebě masa má vážné důsledky na naše zdraví a životní prostředí a tyto problémy budou jen horší, pokud současné trendy budou pokračovat.“

18
Zachráněné prase Lizzie vyjadřuje náklonnost svému zachránci, Waynu Hsiungovi z DxE. Foto: Wayne Hsiung/DxE

Obecně je hlavní morální a filosofická otázka v jádru zvířeckoprávního aktivismu nyní vážně probírána: Co dává lidem právo či ospravedlnění k týrání, vykořisťování a mučení mimolidských druhů? Pokud nastane den, kdy nějaký jiný druh (široce definovaný) – třeba stroje – lidi předčí v intelektu a kongitivní složitosti, bude mít platný morální nárok na to, aby s lidmi zacházel jako se zbožím, jehož utrpení a smrt nemá hodnotu?

Neslučitelný protiklad mezi zahrnováním psů a koček láskou a ochranou a mučením a porážkou „hospodářských“ zvířat schopných hlubokého emočního života a velkého utrpení je stále více očividný. Britská antropoložka Jane Goodall ve své průkopnické knize „Vnitřní svět hospodářských zvířat“ zkoumala poznání zvířat a přišla na následující: „Hospodářská zvířata cítí potěšení i smutek, vzrušení i nelibost, smutek, strach i bolest. Jsou mnohem vědomější a inteligentnější, než jsme si kdy dovedli představit. … Jsou to jedinci sami o sobě.“

Všechny tyto změny jsou poháněny zvířeckoprávními aktivisty, kteří nedbali vlastního ohrožení a přinutili veřejnost uvědomit si brutálnost a krutost, kterou podporují skrz spotřebitelské volby. Právě proto se je tento průmysl snaží tak obsesivně zastrašovat, vyhrožovat jim a zakazovat tuto formu aktivismu: protože je tak účinná.

Disidenti jsou tolerováni, dokud zůstávají nevýkonní a neohrožující. Jakmile začnou být úspěšní – a tedy ohrožují zájmy mocných – nevyhnou se odvetě. Nástroje používané proti nim jsou stále extrémnější v závislosti na tom, jak roste jejich úspěch.

Nazvat činy FBi při prohledávání azylů pro zvířata naprostou ztrátou zdrojů je nejen slabým slovem, ale i mimo. Skutečným krátkodobým cílem je mířit na ty, kdo jsou nezranitelnější – dobrovolné útulky pro zvířata – aby je vyděsili natolik, že odmítnou pečovat o zachráněná zvířata. A konečným cílem je posílit a zintenzivnit podnebí zastrašování a strachu, které má aktivisty odradit od informování o otřesných skutečnostech v těchto velkochovech.

Je lákávé otočit se zády a ignorovat toto masové utrpení a krutost, protože konfrontovat ho je tak bolestné. Je mnohem příjemnější nebýt si ho vědom. Zvířeckoprávní aktivisté jsou rozhodnuti nám v tom zabránit a všichni bychom jim měli být vděčni za to, že jsou stále úspěšnější ve snahách donutit nás vidět, co umožňujeme, pokud konzumujeme produkty tohoto barbarského a sociopatického odvětví.

Upraveno z The Intercept

Reklamy