Proč „piráti“, kteří se pokoušeli zastavit velrybáře u Antarktidy, končí

Každý rok se japonské lodě s nápisem „VÝZKUM“ na boku vydávají do Jižního oceánu, aby zde lovily stovky velryb. A každý rok od roku 2005 používal Paul Watson pirátské taktiky, aby je zastavil.

Lodě Watsonovy organizace Sea Shepherd Conservation Society se shromažďují u velkých japonských továrních lodí, které vytahují mrtvoly velryb na rampu, kde je zpracují. Watson říká, že udržování takové blízkosti je riskantní, ale jde o nenásilný způsob, jak plavidlům bránit v nakládání velryb.

„Mysleli jsme si, že je nejlepší zasahovat přímo,“ řekl Watson. Spolu s dalšími mezinárodními kritiky prohlašuje, že velryby vůbec nejsou zabíjeny kvůli výzkumu. „Bráníme jim v nakládání mrtvých velryb a tím i v lovu.“

Ale teď s tím Sea Shepherd končí.

Organizace uvedla, že Japonci používají satelitní sledování vojenské úrovně k tomu, aby se Watsonovým lodím vyhnuly, a ty se tak nemohou dostat dostatečně blízko.

(Sea Shepherd chytila japonské plavidlo s mrtvou velrybou)

Říká, že se lodím jeho organizace během posledních dvou let podařilo zachytit jen letmé záblesky japonských velrybářských plavidel.

„Pokaždé, když se přiblížíme, zmizí na horizontu,“ uvedl. „Věděli, kde se nacházíme každým okamžikem. Doslova mrháme naším časem a penězi.“

Každá expedice vyjde na zhruba 4 miliony dolarů, což je téměř třetina ročního rozpočtu této neziskové organizace. A tyto promrhané peníze mohou být využity na lepší způsoby, jak chránit mořská zvířata po celém světě, říká Watson, namísto nekonečného nahánění japonských velrybářů.

Nezisková skupina v oceánech u Antarktidy pracuje od roku 2005, kdy Farley Mowat, „otřískané a pomalé plavidlo“, vyplulo mařit plány velrybářů, jak uvádí tiskové prohlášení.

Během dalších let se přidalo dalších pět plavidel, včetně jedno pojmenovaného podle „Lovce krokodýlů“ Steva Irwina, a byli stále úspěšnější.

(Jak japonská flotila ulovila bez překážek 333 velryb)

Zároveň se pustili i do dalších způsobů, jak bránit pytláctví a nelegálnímu rybolovu po celém světě. K bitvám nedochází jen v kabinách na moři, ale i u mezinárodních soudů.

Watson říká, že ho jeden soudce kvůli jeho taktikám považuje za piráta. Za posledních 40 let se Sea Shepherd zapojila do embarg a v 70. a 80. letech potopila několik lodí. Watson říká, že k tomu došlo před desetiletími, ale uzavírá se slovy, že i blokování velrybářských plavidel zahrnuje nebezpečné manévrování.

Watson byl jedním ze zakládajících členů Greenpeace, ale po sedmi letech byl vyloučen za činy, které organizace považovala za násilné. Říká, že sebral palici muži, který útočil na mláďata tuleňů.

Reportáž z roku 1979 ho nazvala „naštvaným pastýřem moří“.

„Lidé občas říkají, že mám sebevražedný komplex,“ řekl v té době novináři Henrymu Mitchellovi.  Ten popisoval jeho snahy dostat se mezi harpuny velrybářů a jejich kořist. „No, ve skutečnosti si docela užívám být naživu, víc než většina lidí. Ale lidé nedokážou pochopit, proč by jinak člověk riskoval svůj život kvůli velrybám. Nerozumí tomu. Proto si myslí, že jsem blázen nebo že pro mě můj život nemá cenu.“

(Sea Shepherd oznámili zničení nelegální antarktické rybářské flotily)

Watson usuzuje, že to, co dělá, má jistý nádech vigilantství, ale říká, že za čtyři desetiletí, kdy mořská zvířata chrání, nedošlo k žádnému zranění ani zabití člověka. A je přesvědčen, že někteří lidé, proti kterým bojuje, porušují mezinárodní zákony. Zbytek podle něj prostě pytlačí. Sea Shepherd popisuje jako „intervencionistickou protipytláckou organizaci“.

„Proti nám stojí zločinci,“ pronesl v úterý. „Tito lidé překračují zákon. Neměli bychom to být my, kdo se je snaží zastavit. Měly by to být úřady po celém světě. Rádi bychom se stáhli, kdyby dělaly to, co mají.“

Watson prohlásil, že problém je zvláště legalizované velrybářství, protože Japonci uvádí, že zvířata zabíjí ve jménu výzkumu.

Jak v roce 2015 napsala Rachel Feltman: „Většina velryb neskončí v laboratořích, ale na talířích. Japonští úředníci tvrdí, že vzorky budou využity k výzkumu zdraví a migračních vzorců plejtváků malých, ale jiní tvrdí, že výzkumná plavidla nikdy nebyla ničím jiným než způsobem, jak obejít zákaz komerčního lovu velryb z roku 1986.“

Wired v roce 2015 napsal, že navíc jen velmi malé procento Japonců velrybí maso jí. Časopis citoval výsledky ankety, kterou v roce 2006 uspořádalo Japonské výzkumné centrum a která zjistila, že 95 procent Japonců jí velrybí maso velmi vzácně či nikdy. A množství nezkonzumovaného zmraženého masa v Japonsku dosáhlo mezi roky 2002 a 2012 dvojnásobku, až 4600 tun.

National Geographic uvádí, že japonské úřady každý rok utratí 50 milionů dolarů za rozsáhlé dotace velrybářství. Nejzarytější obhájci tvrdí, že jde o staletí starou tradici – a že žádná vnější země či mezinárodní dohoda by měla suverénnímu státu nakazovat, koho může lovit.

„Stejně jako se velryba stala symbolem pro environmentální skupiny jako Greenpeace, stala se v reakci na to i symbolem Japonska,“ píše Wired.

(Hackeři z Anonymous znovu napadli japonské webové stránky na protest proti velrybářství)

Kazuhiko Kobayashi, profesor agronomie, v časopise uvedl, že „silné odsuzování velrybářství ze strany cizinců je považováno za šikanování tradičních hodnot“.

Zatímco Watsonova role v konfliktu byla pozastavena, zdůrazňuje, že jeho skupina neopouští velryby v jižních mořích. Jen se prostě snaží zachovat prakticky, zatímco se pokusí vymyslet lepší způsob jak na to.

I tak si můžou připsat vítězství za to, že se jim za ty roky dařilo velryby chránit, a za to, že na praktiky velrybářů vrhli světlo.

„Japonští velrybáři byli odhaleni, poníženi a co je nejdůležitější, nezískali tisíce životů, které jsme ušetřily před jejich smrtícími harpunami,“ stojí v prohlášení Sea Shepherd. „Tisíce velryb, které by byly mrtvé, pokud bychom nezasáhli, teď plavou a rozmnožují se.“

Převzato z The Washington Post

Reklamy