Bolestné fotky zvířat Vás donutí přehodnotit zoo

Kanadská fotografka a zvířeckoprávní aktivistka Jo-Anne McArthur nepopírá, že její nová kniha by se dala nazvat „jednostrannou“. Přesně o to tak trochu jde.

Obrázky z fotografické knihy „Captive“ („V zajetí“) byly pořízeny v zoologických zahradách pěti kontinentů, ale neobsahují zobrazení toho, jak ošetřovatelé krmí z lahve nosorožčí mimina, provádí pandám ultrazvuky, ani toho, jak čistí klece. Jsou pořízeny z pohledu veřejnosti. McArthur říká, že cílem je ukázat zvířata jako „jednotlivce“, ne jako představitele druhu. Fotografie jsou nezvyklé a poutavé. Zobrazují osamocená zvířata vedle zírajících davů, předměstí a zábran, které je drží zavřené.

(5 věcí, které si musíme přestat říkat o zoo)

Kniha vyvolává dojem, že je zaměřena proti zoo, ale McArthur doufá, že se bude počítat jako příspěvek k rostoucí veřejné diskuzi o zvířatech v zajetí. Ta byla zdůrazněna povykem kolem kosatek ze Sea Worldu a zabitím Harambeho, ale v tichosti se objevuje i u ředitelů zoo.

Níže najdete výběr fotografií z knihy, spolu s popisky a rozhovorem s autorkou. Všechny fotografie byly pořízeny v roce 2016, kdy McArthur navštívila Evropu v rámci úkolu od Born Free Foundation, organizace na ochranu divokých zvířat.

Magot bezocasý v německé zoo. „Tento obrázek je spojen se závěrem knihy. Líbí se mi, že se nedá úplně říct, kdo komu kytku podává.“ (Jo-Anne McArthur/Born Free Foundation)
Tuleň kuželozubý v litevské zoo. „Tohle je zřejmě můj nejoblíbenější obrázek z celé knihy, protože hodně vypovídá o tom, jak vidíme své zážitky s divokými zvířaty v zajetí. Jsou středobodem, smyslem bytí zoologických a akvárií, a přesto se jim vysmíváme a vlastně i sobě za to, že se s nimi interagujeme a nedaří se nám to. Zdálo se, že tenhle tuleň žil v tom malém bazénku sám.“ (Jo-Anne McArthur/Born Free Foundation)
Žirafa Rothschildova v německé zoo. „Tento obrázek poukazuje na to, jak daleko odebíráme zvířata z jejich přirozených habitatů. Někdy se to skryje za nakreslenou džungli nebo savanu, které malujeme jako zátiší v zoo, ale jindy je vzdálenost, kterou stavíme mezi ně a jejich domovy, zvýrazněna podobnými situacemi: Tato zoo se nachází hned vedle obchodu IKEA.” (Jo-Anne McArthur/Born Free Foundation)
Bílí tygři ve francouzské zoo. „Dva tygři se dívají ven ze svého výběhu na turisty, kteří prochází kolem, a na ošetřovatele, kteří během dne rozdávají jídlo.“ (Jo-Anne McArthur/Born Free Foundation)
Lední medvěd v lotyšské zoo. „Tento medvěd žije sám v tomto malém, holém výběhu. Design tohoto výběhu a jeho pokus napodobit studené klima pomocí bílých zdí mě zasáhl. Zelené rostliny, které rostou vzadu, vnáší do prostoru něco skutečného a trochu patetického.” (Jo-Anne McArthur/Born Free Foundation)
Turisté pózují v německé zoo před voduškami červenými, druhem antilopy. “‘Captive’ je o zvířatech, ale i o „nás zvířatech“ a o tom, jak jiné druhy nevidíme, ani když stojíme přímo před nimi. Naše zážitky ze zoo a akvárií jsou z větší části o naší zábavě. Platí za to ti, kdo jsou v zajetí, někdy i po desetiletí.” (Jo-Anne McArthur/Born Free Foundation)
Jaguár ve francouzské zoo. „Tohle je další obrázek, který vypovídá spíš o nás, než o zvířeti v jeho středu – je to komentář k tomu, jak nejsme schopni skutečně vidět jedince, kteří jsou zřejmě ústřední pro náš zážitek ze zoo. Ten je o nás, ne o nich.“ (Jo-Anne McArthur/Born Free Foundation)
Medvěd hnědý v německé zoo. „Tento medvěd stále dokola kroužil po svém výběhu, pořád dokola se stejně otáčel, úplně stejně se pohyboval, zastavoval se pořád v tomto rohu, aby se podíval za mříže, než začal znovu kroužit. Přijde mi, že se nás tento obrázek ptá, zda je cena, kterou tento medvěd musí platit, hodna naší chvilkové a bezduché zábavy.“ (Jo-Anne McArthur/Born Free Foundation)
Trojice vlků arktických v německé zoo. „Tento obrázek si klade otázku, zda se nuda, nemožnost výběru a vlastního rozhodování, které zvířata v zoo zažívají každý den po celý svůj život, dá ospravedlnit naším pomíjivým pobavením.“ (Jo-Anne McArthur/Born Free Foundation)

Rozhovor byl upraven kvůli srozumitelnosti a délce.

Jaká byla zkušenost se zoo před tímto projektem?
Z dětství mám vzpomínku na zoo na Havaji. Orangutan se vyprazdňoval do svých rukou a otíral to o strom a jedl to. Všichni turisté se smáli a fotili si ho. Fotila si ho i naše rodina. Jinak jsem jako dítě byla v zoo asi jen jednou nebo dvakrát. Lidé často mluví o „lásce“, kterou ke zvířatům cítím. To je pravda, ale jen částečně. Také se o zvířata bojím. Často je mi za ně smutno. Vidět je na výstavce mi přišlo tak hloupé. Zírat, být středem zírání. Vím, že nejsem jediná, kdo to tak cítí.

Je jasné, že dnes nejste fanoušek zoo. Kdy se to změnilo?
Nepamatuji si přesně. Jen si pamatuji, že jsem vždy byla na straně zvířat. Pamatuju si, že jsem vždy cítila, že to není spravedlivé vůči jedincům, kteří jsou drženi v zoo, psům na řetězech na dvorku, ptákům v klecích.

Dostala jste se i do zázemí zoo, které jste fotila, nebo jste zůstala na straně návštěvníků?
Byla jsem i v zázemí, mám v zoo hromadu přátel a během let jsem si vyslechla spoustu jejich stížností a starostí. Na počátku desetiletí, kdy jsem stále pracovala jako asistentka fotografa, mě módní fotograf, který věděl, že miluju zvířata, pozval na třídenní focení. Zoo vydělávala peníze na pronájmu zvířat. Toho odpoledne byl na řadě orel bělohlavý. V zázemí byly řady a řady velkých ptáků v klecích. Orel byl připoután za kotník a přinutili ho sedět pod žhavými světly na bílém pozadí. Posadili ho na lebku krávy vedle kožené boty, která byla předmětem té reklamy. Pták funěl a snažil se odletět. Poodlétl na délku řetězu a pak s ním řetěz škubl zpátky a k zemi. Jeho majitel ho zase narovnal a postavil zpátky na lebku, aby ho fotograf mohl vyfotit. Moji přátelé ze zoo mi v tichosti sdělují svá trápení, která návštěvníci neznají nebo nevidí, třeba seznamování zvířat, které se nepovedlo a skončilo smrtí; zvířata zachycená v oplocení a nalezená mrtvá druhý den; rodiny, které jsou neustále rozdělovány kvůli množení.

Myslíte si, že to ovlivnilo Vaše zobrazení zoo v knize?
Kniha bude kritizována za to, že je jednostranná. Ale je důležité mít na paměti, že zoo jsou jednostranné, a je potřeba vidět víc z těch tmavých koutů, abychom mohl diskutovat o problémech se zajetím. Obrázky v „Captive“ pomohou oživit diskuzi o jednotlivcích lapených v tomto systému. Konverzace o zoo se často stáčí zpět k záchovným snahám a záchově druhů, na úkor jednotlivců. Z vnějšku vidíme marketing zoo. Zevnitř zoo utváří i to, jak vidíme a nevidíme zvířata – od upravených cestiček a hudby k doplňkové zábavě. Chci, abychom měli na paměti, že my můžeme zoo projít za dvě tři hodiny a vrátit se domů ke svým rodinám, přátelům a životu relativní svobody. Zvířata v zoo tam však zůstávají dlouho poté, co jsme my odešli. Snažím se ukázat, jaké by to pro ně bylo.

Poměrně odmítavě se stavíte k záchovným snahám zoo. Proč? 
Snažím se konverzaci odvádět od záchovné berličky. „Ale záchova!“ je typická odpověď čekající na každého, kdo zpochybňuje mnohé etické problémy, kterým zoo dnes čelí. Zoo odvádí skvělou práci na marketingu záchovných snah, ale většina jejich peněz jde na jiné projekty. Zvířata v zajetí se nudí, jsou osamělá, oddělená od svých rodin a přátel? Ale záchova. Marius, žirafa, kterou zabili a veřejně pitvali v dánské zoo, byl „regulován“ kvůli tomu, že byl genetickým přebytkem? Ale záchova. Ano, řekněte mi prosím o všech úspěšných záchovných snahách, které jsou teď vynakládány. Ukažte mi úspěšnou reintrodukci goril do divočiny. A žiraf. Vyprávějte mi o záchově slonů. Zoo ještě dnes používají záchovný úhel, aby ospravedlnily lov divokých zvířat, včetně slonů afrických, kteří byli do amerických zoo převezeni ještě loni.

Vybíráte detroitskou zoo jako hodnou chvály. Co je na ní tak odlišného? Také drží zvířata v zajetí.
Drží, ano. A oni sami vám řeknou, že před sebou mají ještě dlouhou cestu, než dosáhnou svých cílů. Vybízím lidi, aby se podívali na tu reformu, která tam probíhá. Například přesunuli své slony do azylu v teplejším klimatickém pásmu, protože měli pocit, že držet je v Detroitu je eticky neobhajitelné. Většina zoo k takovému kroku nepřistoupí, protože se bojí, že by přišly o zisk. Avšak detroitská zoo to využila jako příležitost promluvit o etice zajetí a ukázat, že chtějí vést reformu zoo. Lední medvědi jsou zachráněni a mají dost místa, aby se mohli před veřejností skrýt. Velice se soustředí na vzdělávací programy pro lidi. Mají 4D kino, kde návštěvníci mohou zvířata pozorovat v jejich přirozeném habitatu. Letos pořádali celosvětové symposium o welfaru zvířat v zoo a akváriích.

Zoo jsou si vědomy, že jsou středem pozornosti, a ne tím dobrým způsobem. Mnohé zoo se zajímají o smysluplnou reformu, zatímco jiné hledají způsoby, jak zařídit, aby to tak jen vypadalo. Zoo nejsou neměnné ani nevyhnutelné a ve své současné formě je většina z nich zastaralá. Zoo se musí změnit tak, aby vyhovovaly soucitnější etice naší doby.

Co chcete, aby si lidé odnesli z Vaší knihy?
„Captive“ je mým příspěvkem k pokračující mainstreamové diskuzi o etice zajetí. Když čelíme jiným druhým, schází nám kritické přemýšlení. Čelíme jim, aniž bychom je viděli – tento druh interakcí je v knize zobrazen často. Chtěla bych, aby se lidé, kteří tuto knihu uvidí, stali součástí rostoucího množství těch, kdo zoo spílají. Chci, aby si publikum knihy rozmyslelo návštěvu zoo a vložilo svou podporu do projektů, které zvířatům pomáhají, jako jsou centra pro divoká zvířata, azyly a záchovné programy in-situ. O zvířatech se naučíme mnohem více, pokud jsou natočena ve svých přirozených habitatech, než když budeme sledovat osamělé zvíře za špinavým plexisklem.

Převzato z The Washington Post

Reklamy