Kdo jsou zvířata, na kterých provádíme pokusy?

Kdysi jsem se účastnila neurovědecké konference, kde se mluvilo i o zranění míchy. Přednášející nám ukázal krátký videoklip, který mě straší dodnes.

Šlo o nahrávku jeho experimentu, při kterém rozdrtil míchu kočce a zaznamenával její pohyb na běžícím pásu. Do mozku jí násilně implantoval elektrody a kočka se marně pokoušela udržet se vzpřímeně. Na běžícím páse za sebou táhla nohy a opakovaně z něj padala. V jeden okamžik ji vivisektor zvedl, aby ji vrátil na pás, a ona udělala něco naprosto nečekaného. Začala se hlavou otírat o jeho ruku.

cat

Během seriálu o pokusech na zvířatech jsem se pokoušela přitáhnout pozornost na obecnou neúčinnost těchto testů a na to, jak brzdí naše šance na objev léků. Soustředila jsem se na lidskou stranu rovnice. Ale měli bychom se alespoň zběžně podívat i na tu zvířecí:

Kdo jsou zvířata, která jsou zneužívána na experimenty?

Představit si životy těchto zvířat je pro nás obtížné. Je to kvůli tomu, že utajované experimenty jsou skryty před zraky veřejnosti v laboratořích bez oken. Chceme věřit, že ti lidé v bílých pláštích jednají odpovědně a se zvířaty zachází humánně.

No, já jsem množství laboratoří navštívila a byla jsem svědkem nespočtu experimentů na zvířatech a z osobní zkušenosti můžu říct, že nic není dál od pravdy.

(Nová studie zjistila, že neurovědecké experimenty na zvířatech nejsou potřebné k medicínskému pokroku)

Jakmile vkročíte do laboratoře, musíte si všimnout dlouhých řad holých klecí se smutnými zvířaty pod září fluorescenčních žárovek. Jejich těla jsou spálena, zmrzačena a zjizvena. Zvířata svírají své rozdrcené hlavy v dlaních a svíjejí se v křečích, zatímco jim z nosu teče krev. Ucítíte zápach krve, výkalů a strachu.

Směrnice a zákony na ochranu zvířat slouží jako zástěrky. Poskytují nám pocit, že jsou zvířata chráněna před utrpením, když normy ve skutečnosti slouží jako krytí na ochranu experimentů.

Díky snahám výzkumného odvětví (které je financováno z peněz daňových poplatníků) se Animal Welfare Act (AWA) netýká až 95 procent všech zvířat, která jsou zneužívána při experimentech: potkanů a myší. Nezahrnuje ani ptáky, plazi, obojživelníky a zvířata využívaná při zemědělských výzkumech. Podle AWA nejsou tato zvířata považována za zvířata.

Dokonce ani zvířata, která jsou v AWA pokryta, nedostávají víc než minimální ochranu a vynucování zákonů je ponecháno nechvalně neschopnému ministerstvu zemědělství USA / české veterinární správě.

Jak vysvětluje Mariann Sullivan, bývalá náměstkyně generálního prokurátora u Newyorského nejvyššího soudu:

Stanovené standardy vyžadují jen to, aby byla zvířata nakrmena, napojena, měla řádnou zdravotní péči a byla držena v přiměřeně čistých a bezpečných ubikacích, které jim umožňují druhově odpovídající úpravu polohy.

Jinými slovy AWA v podstatě vyžaduje, aby byla zvířata byla krmena a bylo jim umožněno se v klecích alespoň trochu hýbat.

Zákony také vyžadují, aby pokusná zařízení naslouchala doporučení etických komisí, zvažovala alternativy a „minimalizovala nepohodlí, stres a bolest zvířat“. Nicméně zákony poskytují kličky i pro tyto standardy a komisím vládnou vivisektoři a jejich přátelé.

A nakonec: každý experiment, bez ohledu na to, jak bolestivý, nebo kolik utrpení působí, může být ospravedlněn pod rouškou „vědy“.

Pokud jsou odhalena porušení welfarových zákonů, pokuty jen málokdy slouží k odrazení od budoucích porušení. V prosinci byla Harvardská lékařská fakulta potrestána za opakované porušování zákonů. Dvě opice zde zemřely, protože neměly přístup k vodě. Jedna zemřela udušením. Pokuta? 24 tisíc dolarů. Pro instituci, která získává stovky milionů dolarů z kapes daňových poplatníků, šlo o plácnutí přes prsty.

(Králičí peklo: Špinavý obchod s laboratorními zvířaty)

Pokud k takovému otřesnému porušování může dojít na Harvardu, co si myslíte, že se děje v laboratořích, které jsou vidět mnohem méně?

Určitě to dokážeme lépe. Zvířata zneužívaná při experimentech jsou víc než jen chlupatými zkumavkami, které roky žijí ve strachu. Pokud mají tato zvířata příležitost, prožívají radost, empatii a náklonnost. Sledujte, jak se potkan směje, když ho lochtáte na břiše nebo když se koupe, a uvidíte, kolik radost jsou schopni prožívat.

Na tu kočku, kterou jsem sledovala na neurovědecké konferenci, myslím často. Modlila jsem se, aby zranění míchy vymazalo její schopnost cítit bolest v nohách, a stále přemýšlím nad tím, zda si někdo jiný v obecenstvu všimnul toho, co já. Dokonce i na vrcholu svého utrpení hledala útěchu v e stejných rukách, které ho způsobily. O deset dní později byly zabita a její mozek rozpitván.

Co to říká o nás? Budeme dál slepí k utrpení, které působíme? Stali jsme se, abych si vypůjčila frázi od Pink Floyd, příjemně otupělými? Matthew Scully, poradce prezidenta George W. Bushe, ve své knize Panství napsal (str. 382):

Když vědci opustí při zacházení se zvířaty morální ohledy, otupí vůči mrzačení a utrpení před jejich zraky, začnou život samotný považovat za pouhý nástroj k použití a odhození, je těžké se takového zvyku zbavit.

Není na čase, abychom se tohoto zvyku zbavili, postavili se proti tomuto nesmyslnému utrpení a dělali vědu, která nás nejlépe reprezentuje? Nemusíme volit mezi pomocí zvířatům a lidem a nikdy jsme ani nemuseli. A říkám to jako lékařka, neuroložka a odbornice na veřejné zdraví: pokud ukončíme zneužívání zvířat při experimentech, zachráníme nejen je, ale objevíme i nejúčinnější výzkumné metody, které zachrání i nás.

(Pochyby zvířecího výzkumníka)

Pokusy na zvířatech nepředstavují vrchol vědeckého úspěchu, ale jeho dno. Na rozdíl od popíračů jsem přesvědčena, že jsme schopni mnohem větším věcí. Potřebujeme jen odvahu, vizi a vynalézavost, abychom je mohli uskutečnit.

Převzato z The Huffington Post

Advertisements