Azyly a útočiště – díl 7.: Park, ve kterém střílí lidi, aby ochránili nosorožce

Indický národní park Kaziranga píše příběh o úspěchu při ochraně nosorožců – především díky tomu, že svým zaměstnancům umožnil střílet a zabíjet potenciální pytláky. V parku bylo zatím zabito 50 pytláků.

Nosorožci jsou zde v bezpečí. Před jedním stoletím se zde nacházelo jen pár nosorožců indických. Dnes je park domovem více než 2400 jedinců, což jsou dvě třetiny celosvětové populace.

V jednom okamžiku zabili rangeři v průměru dva lidi za měsíc – tedy více než 20 lidí za rok. V roce 2015 byl počet zastřelených vyšší než počet nosorožců zabitých pytláky.

Nosorožci ochranu potřebují. Pytláci jdou po rohu nosorožců, jelikož se dají na asijských trzích prodat i za více než 140 tisíc korun za 100 g. Většinou jsou prodávány jako zázračný lék na vše od rakoviny po erektilní dysfunkci.

„Nejdřív je varujeme – kdo jste? Ale pokud začnou střílet, musíme je zabít. Na začátku se je pokoušíme zatknout, abychom z nich dostali další informace, s kým jsou spojeni, kdo další je v gangu?“ říká dr. Satyendra Singh, ředitel parku.

Kaziranga je domovem i mnoha jiných zvířat. V roce 2006 byl vyhlášen tygří rezervací – právě zde je největší hustota tygrů ze všech chráněných oblastí. V parku jsou i velké populace slonů, bůvolů a barasingh.

(Zemřela Nola – jeden z posledních čtyř tuponosých nosorožců severních)

Díky své poloze na kraji východních Himalájí dokonale kombinuje velkou diverzitu druhů a viditelnost. Jeho počátek se datuje do roku 1904, kdy oblast navštívila Mary Curtzon, baronka z Kedlestonu a žena indického místokrále. Oblast byla vyhlášena jako místo pozorování nosorožců, ale ona žádného nespatřila. Proto přesvědčila svého manžela, aby urgentně zakročil a mizející druh zachránil. 1. června 1905 byl vytvořen návrh lesní rezervace Kaziranga na oblasti 232 km2.

Během dalších tří let byla oblast zvětšena o 152 km2 až k břehům řeky Brahmapurta. V roce 1938 zde byl zakázán lov a návštěvníkům bylo dovoleno do parku vstoupit. V roce 1968 byla oblast prohlášena za národní park a v roce 1985 byl vyhlášen místem Světového dědictví.

Park se v minulosti stal cílem několika přírodních i lidmi způsobených katastrof. Mnoho zvířat přichází o život během záplav. Dalším problémem jsou stále větší zásahy lidí na periferiích parku, které ničí lesní pokryvy a jsou příčinou ztrát habitatů.

Advertisements