Britská kosatka zemřela s extrémními hodnotami toxických látek v těle

Dospělá kosatka Lulu byla jedním z posledních členů britského stáda a nikdy neměla mládě, toxické látky v jejím tuku zřejmě způsobily neplodnost.

Jedna z největších koncentrací toxických látek, které byly kdy zaznamenány u mořského savce, byla odhalena u skotské kosatky, jež zemřela v roce 2016.

Dospělá kosatka, známá jako Lulu, byla členem posledního britského stáda a pitva ukázala, že nikdy neporodila mládě. Je známo, že látky zvané PCB jsou příčinou neplodnosti a tato poslední zjištění přináší jasné důkazy o tom, že stádo je odsouzeno k zániku.

Hladina PCB nalezena v Luliném tuku byla extrémní – 950mg/kg, což je více než stonásobek limitu 9mg/kg, při kterém je známo, že dochází k poškození zdraví mořských dravců. Analýza z roku 2016 ukázala, že průměrná koncentrace u kosatek v severovýchodním Atlantiku je zhruba 150mg/kg.

(Ryby jedí stejné množství plastu jako dospívající lidé fast foodu)

Lulu zemřela poté, co se zamotala do provazů, které stahují síťované klece na lov humrů a krabů. Ale Andrew Brownlow, vedoucí Scottish Marine Animal Stranding Scheme, uvedl: „Vzhledem k tomu, co je známo o toxických účincích PCB, musíme uvážit, že tak vysoká toxická zátěž musela ovlivnit její zdraví a reprodukční schopnosti.“

Brownlow, veterinární patolog v Scotland’s Rural College, dodal: „Lulina zřejmá neplodnost je zlověstným zjištěním – pokud se nerodí žádná nová zvířata, je stále více pravděpodobnější, že tato malá skupina nakonec vyhyne. Jedním z faktorů očividného selhání této skupiny množit se by mohla být velká zátěž organickým znečištěním.“

Při pitvě bylo zjištěno, že Lulu byla alespoň dvacet let stará, nacházela se tedy nad hranicí sexuální dospělosti, která sahá od šesti do deseti let. Nicméně analýza jejích vaječníků ukázala, že nikdy nenosila mládě. Celé stádo se mohlo stát neplodným, jelikož za posledních 23 let, kdy je tato skupina sledována, nebylo spatřeno jediné mládě.

PCB byly po desetiletí používány v elektrických přístrojích, ale v 80. letech byly konečně zakázány, když byl odhalen jejich plný toxický dopad na lidi a přírodu. PCB působí rakovinu a potlačují imunitní systém a jsou zvláště škodlivé pro vrcholové predátory, protože se akumulují v tuku v celém potravním řetězci. Kosatky žijí po desetiletí, a tedy mohou skončit s velmi vysokými hladinami PCB.

(Plastové mikročástečky opět upoutávají pozornost)

PCB jsou extrémně drsné chemikálie a v přírodě se nerozkládají. Po zákazu jejich používání v 80. letech došlo k poklesu hladin PCB u mořských zvířat, dnes se však vrací na stejnou úroveň. Značí to, že zřejmě dochází k jejich úniku do oceánů z nedostatečně zabezpečených odkladišť.

„Jakmile se PCB dostanou do mořského prostředí, je složité je odstranit,“ uvedl Brownlow. „V Evropě je stále mnoho skládek PCB a je naprosto nezbytné, aby se tyto toxické zásoby nedostaly do moře.“

I delfíni skákaví v severovýchodním Atlantiku vykazují vysoké hladiny PCB a nízkou reprodukční míru. Mezi další světové líhně PCB patří celé Středozemí a Černé moře a specifické populace trpí otravou PCB, včetně běluh v Kanadě a ledních medvědů napříč Arktidou.

V únoru vědci zjistili, že „mimořádné“ hodnoty PCB dosáhly i na nejzazší a nejnepřístupnější místo na planetě – 10 kilometrů hluboký Mariánský příkop v Tichém oceánu.

Převzato z The Guardian

Advertisements