Záchrana posledních dvou zvířat z Mosulské zoo

Malou opuštěnou zoo v Mosulu, sbírku rezavých klecí v parku nedaleko řeky Tigridu, opustili loni v říjnu její ošetřovatelé, když irácká armáda začala osvobozovat město z područí islámského státu. Na tři měsíce se stala základnou bojovníků isis. Více než 40 zvířat zemřelo, buď jako vedlejší ztráty – uvězněna mezi válčícími bojovníky – nebo hlady. V lednu byla východní polovina Mosulu osvobozena a v zoo přežila pouze poslední dvě zvířata: karamelová edvědice Lula a tříletý lev Simba.

Zvířata, stejně jako lidé, trpí válečnými psychózami, včetně PTSD. Během nejintenzivnějšího městského boje v dějinách Lula snědla svá dvě mláďata z hladu a stresu. Simba byl jedním ze tří lvů. Jeho otec, slabý a vyhladovělý, byl zabit svou partnerkou, aby zajistila jídlo pro sebe a Simbu. V divočině lvice loví pro celou smečku. Ona sama také brzy podlehla.

V obavách o osud Luly a Simby posílali obyvatelé Mosulu zoufalé vzkazy na facebook Four Paws International, rakouské agentury na ochranu zvířat, se žádostí o pomoc. V polovině února organizace do Mosulu vyslala Amira Khalila. Khalil je egyptský veterinář, který čtvrt století strávil záchranou zvířat ve válečných zónách na třech kontinentech. Lulu našel hluboce traumatizovanou a hladovějící. Její čumák prorostl skrz rezavé mříže klece, když úzkostně hledala jídlo a vodu. Simba byl tak vychrtlý, že mu vylézal hrudní koš. Nepřestával pochodovat ve svém malém výběhu.

(5 věcí, které si musíme přestat říkat o zoo)

„Zvířata cítí,“ řekl mi Khalil. „A nedokážou pochopit, co se děje, když slyší všechny ty bomby a střelbu. Jsou podrážděná a nervózní. Mají lepší smysly – lépe slyší a lépe cítí – lépe než lidé. V přírodě medvěd vycítí člověka na čtrnáct kilometrů.“

Lula a Simba po měsíce žili ve vlastních výkalech. Tělo Simbovy matky leží na zemi před jeho klecí. Mosulská zoo je pokryta mrtvolami v různých stádiích rozkladu.

„Lula a Simba byli ve velmi špatném stavu,“ říká Khalil. „Nevěděli jsme, zda vůbec přežijí, pokud se je pokusíme dostat ven. Museli jsme nejdřív vylepšit jejich stav.“ Zatímco byl uspaný Simba podroben kontrole, nedaleko vybuchla bomba v autě. Ostřelovači isis se také pohybovali nedaleko zoo, která se nachází u rozdělovací linie mezi osvobozenou východní částí města s poslední baštou isis na západě. Khalil podal oběma zvířatům léky, pak najal čtyři Iráčany, aby jim podávali jídlo a vodu, dokud nezesílí, aby se mohl vrátit s plánem na jejich vysvobození. Trvalo to dva měsíce, zatímco válka zuřila dál.

Khalil se do Mosulu vrátil na konci března s mezinárodními cestovními certifikáty. Lulu a Simbu naložil do velkých beden, aby je odvezl z města. Byl však zastaven na stanovišti irácké armády a donucen vrátit je do zpustošené zoo. Iráčani vyžadovali další dokumenty. Jeho druhý pokus, v dubnu, byl znovu zablokován, tentokrát na devět dní, a Lulu a Simba zůstali ve svých bednách na stanovišti – bez jídla. Jeden z vojáků Khalilovi podal dvě kulky a navrhnul, aby je prostě zastřelil.

Sága skončila 10. dubna, kdy se mu konečně podařilo získat povolení převézt Lulu a Simbu do Ammanu v Jordánsku. Byli přesunuti do New Hope Center, zařízení na rehabilitaci zvířat.

„Lula byla skvělá. Úplně nejdřív skočila na jablko a plavala v malém jezírku,“ Khalil mi řekl. „Myslím, že se chtěla opláchnout po devíti dnech v bedně! Ale Simba byl ve větším stresu. Byl vystrašený.“ Simba ani po týdnu nevylezl z výběhu, aby prozkoumal travnatá pole svého dočasného domova. Jakmile se oba aklimatizují, je v plánu převézt je do jordánské přírodní rezervace Al Ma’wa, která byla v roce 2015 založena organizací Four Paws a Nadací princezny Alii. Jde o největší útočiště pro zachráněná a týraná zvířata na Středním východě.

Zoo ve válečných zónách navštěvuji kdykoliv je to možné. Jejich pár přeživších obyvatel je často zapomenutými oběťmi konfliktů. Lulu a Simbu jsem se pokusil navštívit, když jsem byl v březnu v Mosulu, ale nedaleká bojová zóna byla příliš prudká. Nejžalostnější zoo ve válečné zóně jsem navštívil v Kábulu v roce 1999. Během chaotické čtyřleté občanské války a pěti let nelítostné vlády Talibanu zde zahynula rodina slonů spolu s více než třemi stovkami exotických zvířat – některá na následky střelby, jiná byla ukradena do hrnců.  Sledovat Marjana, starého lva, který byl oslepen granátem, bylo bolestné. Samboo, medvěd, jehož čumák byl téměř odříznut nožem vojáka Talibanu, byl uzavřen v malé ohradě s betonovou podlahou. Byl doslova zmrzačen svými vlastními drápy. V přirozeném prostředí by se brousily, tady mu rostly až na polštářky nohou.

Od roku 2003 se oběťmi válek a vzrůstajících nepokojů po celém Středním východě staly stovky tisíc lidí a miliony byly donuceny uprchnout ze svých domovů. I tisíce zvířat zůstaly opuštěny – v Bagdádu, Kairu, Tripoli, Gaze a Jemenu. Po americké invazi Iráku v roce 2003 byl Khalil vyslán na záchranu posledních přeživších v zoo Saddáma Hussajna, která kdysi držela více než 650 zvířat. Zoo utrpěla během bojů mezi iráckou elitní Republikánskou gardou a americkou třetí pěší divizí velké škody. Mnohá ze zvířat zemřela. Několik jich v panice uteklo.

(Pokud milujeme zvířata, měli bychom okamžitě zavřít všechny zoo)

„Nacházíme se ve středu města, tři měsíce všichni mluví jen o městském boji a najednou naším stanovištěm projdou velbloudi, opice se houpou ve stromech a v noci tu řve lev,“ uvedl v tu dobu major Rick Nussio.

Po bitvě byla zoo vykradena. „Někdo ukradl žirafu,“ řekl mi Khalil. Jeden z cenných bengálských tygrů – ohrožený druh – byl později zastřelen americkým vojákem, když zranil jeho kolegu, který ho provokoval během nepovolené party na pozemcích zoo. Válku přežily jen dva tucty zvířat bagdádské zoo.

Khalil říká, že nejhorší zoo na světě byla Khan Younis v pásmu Gazy. Loni v srpnu vedl záchranný tým, aby ji uzavřel. Jen patnáct zvířat – ze stovek – přežilo roky špatného zacházení, hladovění a šíření konfliktu. Tři lvi byli převezeni z Gazy přes Izrael do útočiště v Jordánsku.

„Bylo to poprvé, co se tyto tři strany vůbec na něčem shodly,“ řekl Khalil. „Nikdo jiný se z nebo do Gazy nedostane. Ukazuje to, že zvířata dovedou spojovat národy.“

Khalilovou další výzvou byla zoo v Aleppu. Po úspěchu v Mosulu obdržela organizace Four Paws stovky emailů od Syřanů se žádostmi o pomoc jejich zoo. Po šesti letech války byli jedinými přeživšími Aleppské zoo dva kostnatí tygři, dva medvědi a pár opic.

„Majitel uprchl, takže je potřeba hodně vyřešit,“ řekl mi Khalil. „Zjistili, zda jsou dost zdraví na převoz. Kam je převézt. A samozřejmě, jak to zaplatit.“ Four Paws jsou nezisková organizace s 12 kancelářemi po celém světě. Každá mise stojí desítky tisíc dolarů.

Khalil ví, že nemá na výběr. Zvířata v zoo jsou uvězněna v našich válkách a sporech. „Pokud je zanecháme našim zbraním a nenávisti,“ říká, „nejsme lidé.“

Převzato z The New Yorker

Reklamy