Zranění mravenci vysílají chemické SOS, díky kterému jsou zachráněni

Vědci zjistili, že mravenci během přepadu termitiště zachraňují své kolegy.

Zní to jako hrdinský příběh z klasického válečného filmu: záchrana zraněného vojáka na bojišti, aby mohl bojovat dál. Toto chování bylo nyní objeveno u mravenců.

Výzkumníci objevili, že Megaponera analis, druh mravenců, který pojídá termity, odnáší své zraněné z bojiště.

„Nečekáte, že toto chování uvidíte u mravenců. Vždy si představujete, že jednotlivý mravenec nemá pro kolonii cenu a že se obětují pro její dobro,“ řekl Erik Frank z Würzburgské univerzity, spoluator studie zveřejněné v časopise Science Advances. Ale nový výzkum ukazuje, že „v tomto případě je dobro jednotlivce dobrem kolonie,“ dodal.

Zatímco „záchrana“ u lidí je připisována empatii, výzkumný tým odhalil, že v přírodě takové chování vyvolávají i jiné mechanismy. Zranění mravenci svou nepřízeň signalizují vylučováním feromonů z čelistních žláz.

„Tito mravenci necítí empatii, používají chemickou komunikaci,“ říká Frank.

Studie je prvním důkazem zachraňování mravenců, i když se nenachází v bezprostředním nebezpečí udušení či snědění.

Frank spolu s kolegy ke svému objevu došli pomocí řady sledování v národním parku Comoé na Slonovinovém pobřeží. Sledovali 52 různých kolonií mravenců, které provedly 420 přepadů termitů. Větší mravenci otevřou půdu zakrývající termitiště, zatímco ti malí napochodují dovnitř, termity zabijí a vytáhnou je.

Tým zjistil i to, že kromě transportu mrtvých termitů zpět do hnízda mravenci posbírali i své kolegy, kteří přišli o nohy či tykadla, byli znehybněni termity, kteří se na ně nalepili, či zaostávali z jiného důvodu. Více než 96 % zachráněných patřilo mezi malé mravence.

Aby zjistili, zda se záchranné chování soustředí na zraněné kolegy, výzkumníci (a v tuto chvíli už vivisektoři) uřezali dvě nohy 40 mravencům v rámci několika přepadů. Sledovali, jak se ostatní zachovají. Zjistili, že pokud šlo o mravence z jiné kolonie, byl napaden či odtažen, ale pokud šlo o jedince ze stejné kolnie, byl odnesen zpět do hnízda. Došlo k tomu však jen během lovu či při návratu zpět do hnízda.

V dalším experimentu zabránili přenosu 60 mravenců zpět domů. Zjistili, že 32 % zemřelo po cestě, především proto, že byli lapeni pavoukem.

Oproti tomu pokud mravenci byli zachráněni a bylo jim umožněno se zotavit, pustili se znovu do boje. „Zjistili jsme, že téměř všichni tito mravenci, okolo 95 %, se znovu účastnili dalších bojů,“ uvedl Frank. Autoři poznamenávají, že zhruba čtvrtina všech mravenců v lovecké skupině vykazovala nějaké známky dlouhodobého zranění, a poukazují na to, že ti, kdo přišli o nohy, si záhy obnovili rychlost pohybu.

Pomocí modelu tým zjistil, že záchranné chování snižuje náklady na sběr potravy a je spojeno s o 29 % větší velikostí kolonie. „Díky tomu, že zachraňují zraněné, kteří se pak účastní dalších bojů, nemusí vynakládat energii na tvorbu dalších dělníků, kteří by je nahradili,“ řekl Frank.

Francis Ratnieks z laboratoře včelařství a společenského hmyzu na Sussexské univerzitě, který se studie neúčastnil, ji přivítal.

„Jelikož zachránění mravenci mohou být kolonii dále prospěšní a záchrana není nijak nákladná a je praktická, půjde o výhodu v přírodním výběru,“ uvedl.

„Tito mravenci se specializují na lov termitů a termiti mají zvláštní obránce s velkými hlavami a čelistmi,“ dodal. „Takže jde o zajímavé závody ve zbrojení, ve kterém záchrana zraněných mravenců a zvláště těch, kteří jsou znehybněni termitím obráncem, znamená snížení nákladů na lov.“

Upraveno z The Guardian

Advertisements