Norští lovci tuleňů věší své palice na hřebík

Kapitán Bjorne Kvernmo, který začal s lovem tuleňů před více než čtyřmi desítkami let, navádí MS Havsel do přístavu Tromso, norského města, které za svou existenci vděčí jeho obchodu.

Ale jeho plavidlo nepřijíždí naložené mrtvými tuleni. Naopak, spolu se svou posádkou přijíždí do Tromso na premiéru dokumentu o poslední norské lovecké expedici k nebezpečnému ledovému útesu u pobřeží Grónska.

Lovci tuleňů – Poslední lov je nestydatou oslavou kontroverzního odvětví, které před jedním stoletím čítalo více než 200 lodí. Jejich majitelé, kapitáni a posádky z velké části pomáhali tvarovat ekonomiku pobřežního Norska, které se pne na sever k polárnímu kruhu směrem k Rusku a Barentsovu moři.

Spolu s mnoha místními producenti dokumentu bědují nad zánikem tohoto loveckého odvětví.

Lidé kupují maso v obchodě, kde je zabaleno v plastu, a nechtějí vidět, jak jsou zvířata zabíjena,“ říká koproducentka Trude Berge Ottersen. „Lov tuleňů je starou kulturní tradicí. Šlo o velkou součást kultury severního Norska. Takže mi přijde lepší jíst tulení maso než kuře nebo lososa z farmy.“

Lov tuleňů je norskou kulturní tradicí

Bezbranná mláďata“

Lovci tuleňů v Arktidě dlouhou dobu čelili obviněním z krutosti ke zvířatům.

Mezinárodní fond pro welfare zvířat (IFAW) komerční lovy popisuje jako „kruté a zbytečné“. Humane Society odkazuje na „bezbranná mláďata, [která] umírají krutou smrtí“. Greenpeace se staví proti „nehumánnímu a krutému průmyslovému lovu“, zatímco brání tradiční lov arktických domorodých komunit.

Obrazy krvácejících tuleňů údajně ubitých k smrti brutálními lovci se staly přesvědčivým rysem protiloveckých kampaní, které nakonec norský lov tuleňů srazily na kolena.

A i když i tento film obsahuje kaluže rudé krve tuleňů, která se mísí s panensky bílým sněhem a modrým ledem, zobrazuje mnohem podrobnější obraz pohledem na tvrdé podmínky, které museli arktičtí lovci přetrpět.

Etické“ maso

Kvernmo je přesvědčen, že protestující, kteří utvářeli názor veřejnosti, situaci nepochopili. „Vím, že hodně jejich informací je mylných – není to skutečný obraz toho, co se děje,“ říká.

Gry Elisabeth Mortensen, koproducentka dokumentu, souhlasí.

Tuleni už nejsou ubíjeni k smrti, vysvětluje. Jsou zabíjeni high-powered pistolemi s roztažnými náboji, které zaručí rychlou smrt.

Myslím, že jde o nejetičtější maso, jaké můžete získat,“ tvrdí Mortensen. „Tuleni leží na ledu, možná spí, a najednou je střelíte do hlavy a je to.“

(Krvelačnost současných lovců je pohromou pro planetu)

Poté, co jsou tuleni zastřeleni, určení „skokani“ použijí hakapik – těžkou dřevěnou palici s hammer head a hákem. Skokani zvíře praští do hlavy, aby se zajistilo, že je skutečně mrtvé, a pak ho zaháknou a odtáhnou na loď.

Děláme to tak humánně, jak to jen jde,“ říká Kvernmo.

Zmírající odvětví

Nicméně celá diskuze o tom, zda je norský lov tuleňů krutý, se stala nerelevantní, když Evropská unie v roce 2009 zakázala prodej tuleních výrobků. To zahrnuje kůže, z kterých se vyrábí boty a kabáty, olej bohatý na omega 3, který se používá v potravinových doplňcích, a maso, které bylo podáváno v restauracích nebo vařeno v domovech napříč celým arktickým regionem.

Boty z tulení kůže si stále můžete koupit v obuvnictvích v Tromso, ale pravděpodobně už ne dlouho.

V obchodech v Tromso stále můžete koupit výrobky z tulení kůže.
V obchodech v Tromso stále můžete koupit výrobky z tulení kůže.

Je konec,“ říká Kvernmo a míří do kina na promítání dokumentu. „V Norsku už nikdo neloví. Protesty vyhrály.“

Norská vláda v roce 2015 stáhla dotaci ve výši 12 milionů kroner, což znamená, že lov již není ekonomicky rentabilní. Dotace činily až 80 % příjmu lovců.

Kapitán Kvernmno na palubě své lodi
Kapitán Kvernmno na palubě své lodi

Teď na Kvernma čekají lukrativnější příležitosti. V těchto dnech se jeho loď plaví díky poplatkům filmařských štábů, čímž zajišťuje, že znalosti zkušeného lovce tuleňů o Arktidě žijí dál.

Za ty roky na ledu a moři získal Bjorne opravdu mnoho znalostí a respektu k přírodě a zvířatům, která tam žijí,“ říká Ottersen.

Ropná horečka

Kvernmo také pracuje pro ropný a plynový sektor, což ho znovu staví proti environmentalistům.

Nemyslíme si, že pro ropu je v Arktidě místo,“ řekla na nedávné konferenci Arctic Frontiers v Tromso Jennifer Morgan, výkonná ředitelka Greenpeace.

Norský energetický obr Statoil v Arktidě hledá ropu a plyn. Bjorn Otto Sverdrup, vedoucí udržitelnosti, brání jeho politiku a říká, že se objevuje postupný přechod k obnovitelné energii. „Nemůžeme ten systém změnit přes noc.“

(Norsko loví víc kytovců než Island a Japonsko dohromady)

I norská vláda tvrdí, že hledání ropy a plynu může v Arktidě probíhat bezpečně.

Ukázali jsme, že je naprosto možné kombinovat oceánská odvětví, jako je rybolov, akvakultura, lodní doprava a energetika, a zdravé mořské prostředí,“ uvedla na konferenci premiérka Erna Solberg. „Ale je stěžejní nastavit vysoké environmentální standardy a zajistit, že jsou dodržovány.“

Norsko by také mělo ohlásit národní strategii pro oceány. „Udržitelné využívání oceánských zdrojů je samotným základem prosperity a blahobytu Norska,“ prohlásila Solberg.

Přesto, že se dříve lukrativní lov tuleňů stal minulostí, zdá se, že norská arktická zlatá horečka zdaleka nekončí.

Převzato z BBC

Advertisements