Proč je Latinská Amerika nejsmrtelnějším místem pro environmentalisty

Isidro Baldenegro López, farmář a vůdce domorodého národa Tarahumara, strávil velkou část svého života kampaní proti nelegální těžbě v oblasti Sierra Madre na severu Mexika. 15. ledna byl zastřelen. Jeho otec zemřel stejným způsobem při obraně stejné věci před 30 lety.

Ochrana přírody je nebezpečným povoláním, zvláště v Latinské Americe. Podle nedávno zveřejněné zprávy neziskové organizace Global Witness bylo v roce 2015 po celém světě zavražděno 185 environmentálních aktivistů. Oproti předchozímu roku jde o 59% nárůst. K více než polovině vražd došlo v Latinské Americe. V roce 2015 zemřelo v Brazílii 50 zelených aktivistů. Obzvláště nebezpečným je Honduras: od roku 2010 zde zemřelo 123 aktivistů – jde o nejvyšší počet ve vztahu k populaci. Loni v březnu zde byla zavražděna i Berta Cáceres, vůdkyně domorodého národa, která vedla kampaň proti přehradám a plantážím.

Proč je Latinská Amerika tak smrtící? Jedním důvodem jsou její hojné přírodní zdroje, které lákají podniky všech druhů, od nadnárodních k mafiím. David Kaimowitz z Ford Foundation říká, že když ceny klesnou, tak jako je tomu nyní, ti nejhrabivější neodejdou – aby si své zisky udržely stanou se agresivnějšími. Nové technologie otevírají nová bojiště. Sójové boby, které jsou pěstovány v tropických podmínkách, podněcují farmáře, aby vyhnali chovatele dobytka, a ti se pro změnu uchýlí do tropického pralesa. Drobní zlatokopové nyní mohou zlato získávat z půdy a nemusí se hnát za valouny. To otevírá nové oblasti vykořisťování, např. San Rafael de Flores na jihovýchodě Guatemaly, kde také došlo k vraždám aktivistů.

Stejně jako Baldenegro a Cáceres pocházejí odpůrci často z domorodých skupin. Třetina environmentalistů zavražděných v roce 2015 k takovým skupinám patřila. Jejich obrana tradičního živobytí často doplňuje celosvětové kampaně o problémech jako klimatická změna. Organizace Rights and Resources Initiative uvádí, že domorodí lidé a další malé komunity ovládají teritoria, která obsahují téměř čtvrtinu uhlíku uloženého v tropických pralesích. Aliance s mezinárodními skupinami přinesly větší pozornost, ale násilí nesnížily.

Ke konfrontacím často dochází podél hranic, na které se zákony nevztahují, nebo jsou špatně hlídané policií. Poté, co byla zavražděna Cáceres, policie novinářům oznámila, že byla zabita při pokusu o loupež. Od té doby zadrželi osm podezřelých, včetně současných a bývalých vojenských důstojníků a dvou zaměstnanců společnosti, která staví přehradu, proti které protestovala. Její rodina uvádí, že honduraská vláda však zatím nenařídila vyšetřování lidí, kteří si vraždu objednali. Společnost jakékoliv zapojení do zločinu odmítá. Mezitím v Mexiku říká guvernér státu Chihuahua, kde byl zabit Baldenegro, že chce vyšetřování, ale došlo jen k malému pokroku. Šance a odhalení pachatelů jsou vyšší, pokud je obětí cizinec. Dorothy Strang, americká jeptiška, která bojovala za ochranu amazonských pralesů, byla v Brazílii zabita před 12 lety. Ale střelec i rančer, který ho najal, nakonec skončili ve vězení. To je však výjimkou.

Vlády se vskutku často postaví proti aktivistům, i přesto, že mnohé podepsaly úmluvu navrženou International Labour Organisation. Ta vyžaduje, aby jednaly se skupinami, které jsou stavebními projekty ovlivněny. Loni v prosinci prohlásil ekvádorský ministr životního prostředí, že zruší Acción Ecológica, skupinu, která se postavila za národ Shuar v bitvě proti otevření měděného dolu. Vláda tvrdí, že skupina vybízela k násilí. Brazilští zákonodárci zvažují změnu legislativy, která by mohla zabránit tvorbě nových domorodých rezervací.

Global Witness uvádí, že honduraští politici byli spojení s útoky na oponenty projekty hydroelektrárny v Los Encinos. Cituje Roberta Gómeze, domorodého aktivistu, který prohlásil, že jeho skupina byla „vyhnána eskadrou zhruba 15 policistů“, doplněnou o civilisty. „Zničili naše plodiny, spálili naše jídlo,“ uvádí. Dokud vlády nebudou proti takovému násilí bojovat, místo aby ho podporovaly, řady mučedníků se budou rozšiřovat.

Převzato z The Economist

Advertisements