Sedm smrtících věcí, kterými ničíme planetu (a lidský život s ní)

Mládě kozorožce na okraji strmého útesu. Hyeny z Hararu krmící se z lidské ruky. Leopardi v Mumbaji, vynořující se velryby a mláďata želv slepě směřující k moři. Ohromují nás obrazy divočiny v ještě krásněji natočených dokumentech o přírodě. Zvyšují povědomí, obveselují, informují a baví. Pláčeme, když slyšíme, že na obloze je méně ptáků nebo že tisíce druhů jsou kriticky ohroženy. Ale je zde jakási metaforická fauna, kterou BBC ani my ostatní z médií nechceme, aby všichni viděli.

Po půlce života psaní pro Guardian o úpadku přirozeného světa, musím podat zprávu, že se v lese objevilo stádo ohromných slonů, kteří ho ničí. Odvracíme oči a předstíráme, že neexistují. Doufáme, že zmizí, ale zdá se, že se množí. Ale teď už je jasné, že dělají tolik škod, že pokud se jim nepostavíme, pro zbytek zvířat, včetně nás, je skoro jisté, že nepřežijí dlouho.

Přivinutí k hyper-konzumerismu

Hyper-konzumerismus je dominantní matriarchát tohoto destruktivního stáda. Dysfunkční ekonomický model, který ho podporuje, vytváří odpad a ekologické škody v masivním měřítku. Průměrný americký supermarket nabízí téměř 50 tisíc produktů. V UK se každým rokem vyhodí miliony tun jídla. Mobilní telefony mají průměrnou životnost něco málo přes rok, počítače a auta jen o několik let více. Ekonomika volného trhu, která je kolem toho vystavěna, oslavuje rychlost, obsolence a kvantitu nad dlouhověkostí a výkonností. Ale my víme, že hyper-konzumerismus vede přímo k odlesňování, nadměrné těžbě minerálů, plýtvání přírodními zdroji a k znečištění. Máme prostě tolik věcí, kolik nemůže nikdo ani potřebovat. Abychom se vyhnuli ekologické katastrofě, musí to být zastaveno.

Korporacím je přenechána moc nad námi

Korporátní moc je dospělý samec stáda. 200 největších korporací dnes řídí svět a jsou ekonomicky většími než kombinované ekonomiky téměř 180 zemí. Zaměstnávají jen několik milionů lidí, ale mají moc nad vládami a globálními orgány a mají větší ekonomický vliv než 80 % lidstva. Společně stanovují směr světové technologie a ekonomiky, vládnou obchodu a průmyslu, pálení fosilních paliv a prodeji a distribuci většiny toho, co jíme a pěstujeme. Společně musí nést odpovědnost za poškozování přírody. Byly přímo spojeny se zničujícími ekologickými a finančními zločiny, vyhýbají se daním a většinou si s národními vládami dělají, co chtějí. Jejich plasty znečišťují nejodlehlejší moře, jejich dopad vede ke klimatické změně a jejich elektronický odpad se dál neúprosně vrší. Korporátní moc musí být zadržena.

Nebezpečné řízení

Auto je svéhlavý teenager stáda. Na světových silnicích se brzy objeví 2 miliardy vozidel, z nichž méně než desetina poloviny 1 % by se dala nazvat zelenými. Ale nejde jen o vzduch, který zamořují, ani o skleníkové plyny, které jsou vypouštěny, když jsou stavěna či řízena. Stejnou škodu přírodě a zvířatům dělají silnice samotné – které byly za méně než století vehnány do každé oblasti na Zemi, zničily lesy a pobřeží a otevřely a rozčlenily habitaty. Auto začalo ovládat způsob, jakým města rostou, ale dnes auta určují, kde lidé žijí, jak cestují, a dokonce i to, jak zemřou. Očekává se, že za 20 let se počet aut na silnicích zdvojnásobí. Ale auta nemají žádné právo takhle znečišťovat a šířit se. Také musí být zadržena.

rizni

Ten, o kterém nikdo nechce mluvit

Lidská populace. Nikdo o tom nechce mluvit, ale mezi roky 1960 a 1999 se téměř bez povšimnutí počet lidí zdvojnásobil ze tří na šest miliard. Dnes se blíží 7,5 miliardám a do roku 2050 bude na Zemi 9, možná i 10 miliard lidí – všichni bažící po autech, počítačích a dalších věcech. Ekologický problém, který to působí, vzniká jak ze samotného počtu, tak z toho, kolik každýčlověk spotřebuje. Jedna miliarda lidí žijící v naprosté skromnosti nemusí být rozsáhlý dopad na přirozený svět; ale stejné množství lidí se životním stylem Američana či Evropana je velice poškozující. Protože lidé po celém světě jsou vybízeni, aby spotřebovávali víc a víc, je jen malá naděje, že tlak na zdroje a životní prostředí brzy poleví. Populační tlak se sotva objeví na politické či ekonomické agendě jakékoliv bohaté země.

Ztráta půdy

Půda je dalším ekologickým slonem v místnosti, o kterém nikdo nechce mluvit. Hemží se životem, přesto je kvůli špatnému farmaření a lesnickým praktikám omílána mnohem rychleji, než je obnovována. Na zdraví půdy závisí velká část světových potravin a zdrojů vody, růst většiny rostlin a hmyzu, a tedy život samotný. Podle některých studií je její zrychlující se ztráta je druhým největším ekologickým problémem, kterému svět čelí, hned po populačním růstu. Přímým důsledkem eroze půdy se zhruba 30 % orné půdy stalo během 40 let neproduktivními, což vede k vážnému poklesu života ptáků a dalších zvířat. Půda je nevzácnějším ze všech zdrojů, přesto jedna země za druhou dovoluje, aby byla omílána nebo sfoukávána. Dějiny ukazují, že civilizace se hroutí, když produktivita zemědělství klesá – obvykle v důsledku špatného zacházení s půdou. Musí být zachována.

Živení nerovnosti

Nerovnost, která dnes dopadá na přirozený svět, by mohla být malou sestrou všech ostatních. Vedle živení zášti mezi bohatými a chudými se objevují rostoucí důkazy o tom, že je příčinou environmentální degradace. Čím větší je rozdíl příjmů mezi dvěma skupinami, či zeměmi, tím větší je množství odpadu, spotřeba masa a vody a ztráta biodiverzity. Lidé v nejvíce nerovných společnostech jsou více pod tlakem, aby spotřebovávali více. Hyper-spotřeba několika snižuje uspokojení mnoha z toho, co mají, protože se ukazuje jako podřazená. Může také podkopávat kolektivní činy potřebné na ochranu přírody.

… a chudoba

Chudoba v rozvojových zemích a přebujelý nelegální obchod s divokými zvířaty je spolu úzce spojena. Dnes jde o největší hrozbu mnoha druhů. Obchod, který má každoročně hodnotu několika stovek miliard dolarů, nevychází jen z pytláctví rohů a klů přitažlivé megafauny, jako jsou nosorožci a sloni, ale ze systematického obnažování divočiny v průmyslovém měřítku. Podle celosvětové monitorovací sítě Traffic, bylo mezi roky 1996 a 2001 po celém světě obchodováno se zhruba 88 miliony divokých orchidejí, 6,2 milionu živých ptáků odchycených z přírody a 7,5 milionu plazů odchycených z divoké přírody. Jiné záznamy ukazují, že se každý rok nezákonně obchoduje s více než 100 miliony tun ryb, 1,5 milionu živých ptáků a 440 tisíci tun léčivých rostlin. Obchod ženou bohatí zákazníci, kteří prahnou po výrobcích ze zvířat, stromů, květin a ryb používaných jako lék, suvenýry, symboly statutu, stavební materiály či jídlo.

Nemusíme s těmito netvory žít. Mohou být z lesa vytrženi, zabiti či vycvičeni. Dokumenty o přírodě na ně nikdy neukazují prstem a kvůli tomu zapomínáme, že i my, lidé, žijeme v přírodě. Buď si můžeme točit palce a dál sledovat nádherné obrazy divoké přírody a být svědky toho, jak příroda dál mizí, nebo můžeme zasáhnout.

Upraveno z The Guardian

 

Advertisements