Potrat je součástí zvířecího království, netýká se jen lidstva

Co mají společného velryby, sobi polární a lidé? Potrat jako adaptivní reakci na nedostatek zdrojů.

Spontánní potrat, též známý jako samovolný, je běžnou, ale důležitou součástí normální reprodukce – jedním z mnoha způsobů, jak příroda podněcuje zdravá miminka, která vyrostou a budou mít vlastní zdravá miminka. Ale mezi soby polárními ze severní Alberty a kosatkami z Pacifického severozápadu se potraty staly znepokojivě častými.

Proč?

Potrat u sobů polárních

V honbě za ropou dehtových písků změnili lidé výživovou rovnováhu těhotných sobic. Pasoucí zvířata možná považují stromy, keře a listnaté rostliny tajgy za potravinu, ale těžební společnosti je považují za „přetížení“, tedy nepraktické věci, které leží mezi jejich mocnými stroji a dehtovými písky, které pohání rozkvět fosilních paliv. Nejúčinnějším způsobem, jak se dostat k dehtu, je jednoduše lesy a louky tajgy odstranit a přesně to dělají – napříč oblastí, která se bez dohledu dostane až na velikost Floridy.

20081104-alberta-tar-sands.jpg

Většina Kanaďanů nechce, aby Alberta vypadala jako Mordor, proto ropné společnosti musí remodelovat a „napravit“ alespoň část půdy, která byla sedřena dohola. Ale buldozery a zahradníci nedokážou navrátit složitý ekosystém – včetně pomalu rostoucích mechů, na které se těhotné sobice spoléhají při získávání zimních kalorií. Abyste si dovedli představit tento rozdíl, představte si, že nahradíte mistrovský kus krajinky malované Turnerem či Bierstadtem něčím, co nakreslilo průměrné dvouleté dítě nebo já. I tam, kde povrch není odstraňován, jsou sobi tak ostražití a mají se tak na pozoru před lidmi, že se lidské činnosti vyhýbají i za cenu hladu či podvýživy.

Mechy mají vysoký obsah glukózy a jsou primárním zdrojem výživy plodu. Pokud matka není schopna získat dostatek mechu, její tělo se pokusí tvorbu mláděte odmítnout a vyčkat na lepší období. Pokud bude v tu dobu stále naživu a plodná, začne znovu na podzim.

O vysoké míře reproduktivních problémů mezi albertskými soby víme díky výzkumnému programu, který vysílá vycvičené psy a lidi do arktických oblastí, aby hledali sobí výkaly. Psy výkaly vyhledají, i pod metry sněhu, a lidé je zabalí na analýzu v Centru pro záchovnou biologii při washingtonské univerzitě. Laboratorní analýza výkalů kromě jiného odhaluje těhotenské hormony a výživový deficit – a pak, později na jaře, žádné těhotenství a žádná mláďata.

Potrat u kosatek

U pobřeží Washingtonu se vozí úplně stejní psi a lidé v malých lodích a psi vyhledávají výkaly kosatek, které zůstávají na hladině asi 30 minut, než se potopí. Tak jako u sobích výkalů je balíček poslán na laboratorní analýzu a ta opět odhaluje vzorce zkrácených těhotenství. Podle Dr. Samuela Wassera, biologa za programem Conservation Canine, potratí těhotné kosatky v 60 procentech případů – a více než 40 procent připadá na poslední měsíce jejich 18měsíčního těhotenství.

Proč?

Protože lidé jedí (a jinak plundrují) lososy, na které se kosatky spoléhají při krmení svých mladých. Bez adekvátního zdroje kalorií začne tělo samice kosatky rozkládat svůj vlastní tuk, aby plod nakrmila. Ale tento tuk obsahuje vysoké hladiny polychlorovaných bifenylů, neurotoxických endokrinních disruptorů, které jsou nyní zakázány, ale v potravinovém řetězci kosatek přetrvávají. Kumulativní účinky pomalu vyhladoví a otráví rostoucí plod, dokud matčino tělo nakonec nepotratí těhotenství, které se nyní strašlivě zvrátilo. Někdy, když potratí příliš pozdě, nedokáže plod zcela vypudit a infekce zabije i matku.

Potrat u lidí

Lidské ženy mají také tyto přirozené mechanismy, které způsobí, že spontánně potratí, když se věci pokazí. Ale to, čeho většina savců dosáhne pomocí instinktu či automatických biologických procesů, můžeme my lidé dosáhnout i skrz vědomé rozhodnutí: vybrat si partnera, vyřešit, jak si vydělat na živobytí, načasovat si těhotenství – či ukončit ho, když podmínky nejsou vhodné. Ano, také máme spontánní potraty, které upřednostňují zdravé děti. (Ženské tělo odmítne většinu oplodněných vajíček ještě předtím, než kdokoliv zjistí, že vůbec existovala.) Ale při určování, zda těhotenství donosit, dokážeme – na rozdíl od sobů a kosatek – nahradit biologii a instinkt vědomým odůvodněním. A taky to děláme.

Podmínky potřebné pro prospívající dítě, které vyroste v prospívajícího dospělého, jsou tak složité, že každý pár, který chce dát svým dětem v životě největší šanci, musí také zvážit faktory, které mohou být posouzeny jen vědomou myslí. Lidské děti, na rozdíl od kosatek a sobů, potřebují dvě desetiletí trvající milující výchovy – sezóny a roky pozorné péče, her a instrukcí. Výchova lidského dítěte vyžaduje nejen ženské tělo, ale i duši, dovednosti, rodičovské partnerství a podporu komunity.

Na rozdíl od kosatek a sobů jsou si potenciální lidští rodiče většinou vědomi sebe sama. Často máme poměrně přesné vědomí vlastních limitů. Dokážeme se – alespoň někdy, alespoň částečně – dívat do budoucna a předvídat, že stěžejních zdrojů bude málo. A chceme žít hluboce a dobře a chceme to samé pro své děti. Kvůli obezřetnosti, touhám, věrnosti, zodpovědnosti či lásce si můžeme vědomě zvolit odložení či ukončení těhotenství.

Většina žen, které zvolí potrat, již matkami je a vědí docela dobře, jaký čas a pozornost dítě potřebuje a zasluhuje. Jako běžný důvod pro potrat ženy uvádí nedostatek emočních a finančních zdrojů. Pokud zvolí potrat, volí investici do vlastní budoucnosti či do budoucnosti dětí, které již mají.

Prozíravost a obezřetnost

Žádný rozhodovací proces není dokonalý, ale rozumnost žen či párů při volbě terapeutického potratu mnoha způsoby doplňuje vlastní rozhodnutí těla při rozhodnutí k spontánnímu potratu. Švédská studie ze 60. let zjistila, že děti narozené matkám, kterým byl potrat zamítnut, mnohem pravděpodobněji vyrostly v nepříznivých podmínkách a zapojily se kriminálních aktivit. V roce 2001 analyzovali američtí ekonomové Steven Levitt a John Donohue data z období po soudním sporu Roe vs. Wade (v jehož důsledku Nejvyšší soud Spojených států fakticky povolil interrupce v celých USA), a udávali, že legalizování potratů v USA významně snížilo míru kriminality, když následující generace dospěla. Zjištění Levitta a Donohue byla zuřivě probírána a znovu analyzována a přišlo se na chyby – ale účinek zůstal významný, což se shoduje s podobnými studiemi z Kanady a Austrálie.

Výzkumníci z kalifornské univerzity nedávno zjistili, že „odvrácené“, tedy ženy, kterým byl potrat zamítnut, se o dva roky později nacházely v chudobě mnohem pravděpodobněji, než jejich vrstevnice, kterým se dostalo potratu, o který stály. Jinými slovy, měly důvod chtít počkat nebo omezit velikost své rodiny. Stát jejich rozhodnutí zvrátil za cenu, která spočine na bedrech samotných žen, jejich dětí a partnerů a pokud se sociologové nemýlí, i jejich komunit a společnosti obecně.

Nelíbí se vám to? Změňte to.

Dali byste přednost menšímu počtu potratů? Já ano, i když jsem pro potraty, ne jen pro možnost volby. (Proč zmírňovat škody, když jim můžete zabránit?) Jedním zřejmým řešením je dát lidem prostředky, aby mohli jak zabránit nechtěnému těhotenství, tak načasovat těhotenství, která chtějí. Univerzální přístup k nejmodernější antikoncepci, která je dvacetkrát účinnější než pilulka, by mohla z potratu udělat záležitost minulosti.

Dalším, stejně zřejmým způsobem vedoucím ke snížení počtu potratů je věnování se otázce nedostatku zdrojů, který vede potenciální matky, ať už jde o soba, kosatku nebo člověka, k ukončení těhotenství a vyčkání na lepší podmínky. Potraty u sobů, kosatek i lidí jsou z velké části řízeny nenasytností a nerovností – tím, že si nejmocnější členové nejmocnějšího druhu berou, co mohou, a potenciálním matkám nenechávají cestu k dostatku.

To znamená vás. I mě.

Potrat není problémem; je to adaptivní reakce na nepříznivou situaci. A pokud si myslíme, že probíhá příliš často, ať už u lidí nebo jiných druhů, musíme se podívat na naši roli ve vytváření těchto nepříznivých podmínek.

Upraveno z Church and State

 

Advertisements