Malé amazonské město dodává akvarijní rybičky do celého světa

Kdysi vzkvétající město gumárenství, dnes je odlehlé městečko Barcelos centrem obchodu s tropickými rybami.

Hluboko v brazilském amazonském deštném pralese stojí malé město Barcelos jako pomalu se drobící monument koloniální minulosti země a století tvrdě vybojovaných bitev proti obklopující džungli. Dva dny lodí z Manaus, nejbližšího většího města, leží Barcelos podél pobřeží Rio Negro, jednoho z největších přítoků Amazonky.

Ale tohle město se od bezpočtu malých výsep džungle v pánvi Amazonky liší tím, že posledních 50 či více let bylo epicentrem zvláštního byznysu – sběru milionů barevných tropických ryb určených ne na místní potravinové trhy, ale do akvárií v domovech po celém světě.

2
Nábřeží Barcelos – města se dá dosáhnout jen lodí nebo sporadickými lety z Manaus

Barcelos, s 30 tisíci obyvateli, se blíží geografickému centru Amazonie a jako mnoho dalších měst v této oblasti má dlouhou a krvavou historii. Původní osada indiánů Manaus se stala součástí portugalského průniku do vnitřku Brazílie v 18. století, kdy byla ustanovena jako hlavní město toho, co se stane státem Amazonas.

Tichou koloniální výspou zůstalo až do konce 19. století, kdy celosvětový zájem o původní gumovníky přeměnil Barcelos na centrum „gumového boomu“, během kterého byla získána rozsáhlá bohatství díky utrpení a zotročení milionů v amazonské pánvi, když se podniky v rychle se industrializujících USA a Evropě dožadovaly lepivého latexu gumovníkových stromů.

3.jpg
Během 300 let své existence město zažilo mnohé těžkosti, ale poklesu obchodu s akvarijními rybkami se obávají místní i vnější pozorovatelé.

Město si dodnes uchovává stopy této minulosti, ale zašlé budovy z 19. století ustoupily všedním betonovým fasádám obchodů a obecním budovám podél několika zaprášených bloků, které se kvalifikují jako „centrum“ Barcelos. Poté, co se amazonský obchod s gumou – který byl založen na napíchnutí divokých gumovníků v lese – zhroutil kvůli konkurenci z mnohem výkonnějších plantáží v Asii, Barcelos se ponořilo do tiché recese a znovu se stalo stojatými vodami.

Objev pestře barevných ryb v roce 1956 dal městu jeho druhý – mnohem neškodnější – boom a Barcelos se znovu stalo tranzitním centrem cenné komodity.

4.jpg
Čerstvě posbírané neonky v charakteristické „černé“ vodě. Tyto rybka pravděpodobně skončí ve zverimexech a domovech v Evropě či USA.

Tato ryba—neonka červená, vědcům známá jako Paracheirodon axelrodi—je malý, krásný společenský druh s hluboce červeným tělem ozdobeným modrým neonovým pruhem. Mezi nejbarevnějšími ze všech sladkovodních druhů patří neonky mezi nejoblíbenější ryby prodávané do domácích akvárií. Po desetiletí procházely téměř všechny neonky červené z akvárií po celém světě skrz Barcelos na cestě letadlem k dovozcům v USA, Evropě či Japonsku.

Objev a následná popularita neonek vedla během 60. a 70. let k rozvoji velkého odvětví v Barcelos. Tisíce rodin ve městě a obci Barcelos byly zaměstnány lovem těchto ryb, úkolem, který se vyvinul v bona fide profesi v oblasti; ženy a rybáři, kteří se specializují na lov drobných „akvarijních“ rybek, se stali známými jako piabeiros.

5.jpg
Prodej ryb z kola. Živé ryby určené pro akvária mají obvykle vyšší cenu než ty „jedlé“ na místním trhu.

Ve městě slouží několik rodin jako patroni, kteří zajišťují palivo a zásoby rybářským rodinám dále po řece a zajišťují transport a prodej jejich živou kořist, ve variaci důmyslného obchodního systému aviamento, který původně používali obchodníci s gumou o sto let dříve.

Jen přes řeku naproti hlavní ulici města se nachází několik malých transferních stanic, kde jsou ryby drženy v plastových nádobách, kde se spojují ryby z tuctů rybářských vesnic, než budou naloženy na přívoz do Manaus, vzdálené metropoli 250 mil po Rio Negro, pojmenované podle svých kyselých „černých“ vod. Barcelos se na tento obchod těžce spoléhá, někteří výzkumníci odhadují, že 60 procent příjmů v oblasti je odvozeno od lovu tropických ryb, jejich prodeje a transportu.

6.jpg
„Hotel Ornamental“, jeden z mála hostinců ve městě, je vlastněn bývalým obchodníkem s rybami.

Dopad tohoto obchodu pocítíte a uvidíte téměř všude v Barcelos. Na hlavním náměstí nad řekou je socha Krista s roztaženýma rukama ozdobena nakreslenými neonkami a terčovci, další oblíbenou „akvarijní“ rybou. Hotel Ornament, jeden z pár malých hotelů ve městě, naráží na „ornamentální“ rybí podnik (další jméno pro akvarijní rybu) a vlastní ho obchodník s rybami v důchodu.

7.jpg
Rybí festival v Barcelos je pořádán každý rok na oslavu důležitosti obchodu s akvarijními rybami. Dva týmy, představující neonky a terčovce soutěží o korunu pomocí propracovaných tanců.

Ale nejhmatatelnější dopad tohoto obchodu na město je bezpochyby hlasitý každoroční festival pořádaný na počest – koho jiného než „akvarijních“ ryb. Karnevalový festival, plný hodin choreografových tanečních soutěží a propracovaných vozů, je kulturní událostí roku, na kterou se sjíždějí lidé z přilehlých komunit.

8.jpg
Socha Krista na hlavním náměstí nad obrazem hlavní komodity Barcelos – tropických ryb.

V 90. letech bylo každý rok vyvezeno do Manaus zhruba 10 milionů neonek červených. Většina z nich prošla na své cestě k distributorům „akvarijních“ ryb, do zverimexů a nakonec domácích akvárií skrz Barcelos. Navzdory zdánlivě alarmujícím počtům pokračující výzkum ukazuje, že obchod s neonkami v této oblasti má minimální dopad na celkovou populaci ryb vzhledem k jejich jedinečnému reproduktivnímu cyklu. Každý rok vyprodukují dospělé neonky při záplavě amazonských pánví obrovské množství potomků, kteří v prostředí zaplavených lesů bohatých na jídlo rychlo vyrostou.

Jak povodňové vody ustoupí, jen malá část těchto neonek se dostane zpět do hlavního říčního kanálu – většina z nich zemře, když jsou uvězněny ve vysychajících mokřadech a loužích. Piabeiros, kteří mohou ryby lovit jen během období sucha, loví v těchto zbytcích populací, jejichž osudem by jinak bylo zemřít nedostatkem kyslíku či by byly snědeny ptáky.

9.jpg
Barcelos i nadále slouží jako transportní bod spojující vzdálené vesnice po proudu s městem Manaus.

Obchod „není jen udržitelný, ale ústí v čistý přínos jak pro lidi z oblasti, tak pro životní prostředí,“ říká Scott Dowd, vedoucí akvarista v New England Aquarium a výkonný ředitel Projektu Piaba, neziskové organizace, která se soustředí na zvýšení udržitelnosti amazonského obchodu s rybami. (Tento reportér byl také dobrovolníkem u Project Piaba.)

Kvůli ekonomickým možnostem, které rybolov nabízí, je méně pravděpodobné, že by se místní uchýlili k ničivým praktikám jako žďáření, nelegální těžbě dřeva či těžbě zlata—problémům, které dnes moří mnohé jiné oblasti Amazonie. Peněžitý příjem poskytovaný lovem těchto tropických ryb také poskytuje silný stimul pro rybáře, aby chránili panenské řeky a lesy, na které spoléhají kvůli svému živobytí – „velice účinný hnací faktor environmentální ochrany,“ vysvětluje Dowd.

10.jpg
Jen přes řeku naproti Barcelos drží malé přepravní stanice tisíce neonek v sítěných ohradách, než jsou poslány vývozcům v Manaus.

Bohužel osud tohoto rybářství – a města, které na něj tak těžce spoléhá – není vůbec jistý. V zlověstné ozvěně zhroucení obchodu s gumou se akvarijní rybolov v Barcelos blíží prudkému poklesu kvůli konkurenci neonek produkovaných asijskými farmami.

Mnoho rybářů již bylo donuceno najít si jiný zdroj příjmu na místě (složitá vyhlídka) či se přemístit směrem k Manaus v naději, že najdou práci tam. Nedávný vzestup turistiky zaměřené na sportovní rybolov v Barcelos také nedostál svému skrytému potenciálu pro město, protože se objevilo jen pár míst na plný úvazek a několik společností zbankrotovalo po počátečním šílenství výstavby a najímaní.

11.jpg
Hlavní ulice města se během poledního žáru vyprázdní.

Navzdory těmto problémům zůstává naděje pro budoucnost města. Přesto, že „probíhají veškeré možné snahy, aby byla loviště zachráněna před hrozbou kolapsu,“ jak říká Dowd, není zřejmé, zda pouta Barcelos k akvarijnímu obchodu zůstanou ústřední realitou místních v budoucích letech, či zda barevné malby ryb lemující město vyblednou, tak jako drolící se monumenty portugalské vlády a obchodu s gumou, které již vybledly.

Starší rybáři se samozřejmě obávají o osud svých dětí, ale udržují si opatrnou naději, že dlouholetý zdroj jejich živobytí – pestré piabas Rio Negro – je i nadále uživí. Tak jako každoroční příliv a odliv Amazonky život podél řeky vždy ustupoval a plynul a lidé z Barcelos byli vystaveni rozkvětu a krachu, strádání a těžkostem.

Převzato z Atlas Obscura

Advertisements