Přírodní krize, o které nikdo nemluví

Pláže po celém světě mizí.

Ne, příčinou není hladina moře, alespoň ne tentokrát. Je jí málo známé, ale obrovské odvětví těžby písku, které každý rok vysaje miliardy tun písku z pláží, dna moří a řek, aby vyrobilo všechno od betonu přes mikročipy po zubní pastu.

Ochránci varují, že tímto procesem těžební odvětví ničí ekosystémy, mění proudy pobřežních vod a činí pláže a komunity méně odolné bouřím a záplavám, protože se klimatická změna zrychluje.

„Písek je ve skutečnosti druhým nepoužívanějším přírodním zdrojem na Zemi, po vodě,“ říká Clair Le Guern Lytle, generální ředitelka organizace Santa Aguila Foundation, která byla založena v roce 2009, aby se soustředila na ochranu pobřeží. „Je to konečný zdroj a vyčerpává se velice rychle, ale nikdo nad tím nepřemýšlí.“

„Nikdo si nikdy nepomyslel, že nám dojde písek,“ říká Gary Griggs, ředitel Institutu mořských věd při kalifornské univerzitě v Santa Cruz. „Je to ničivý problém, ale nikdo o něm nemá představu, protože jdeme na pláž a vidíme tu obrovskou rozlohu písku.“ Říká, že problém je ještě horší v zemích jako Indonésie, Thajsko, Laos a Kambodža. „Písek v podstatě vysávají, odstraňují celá pobřeží a ostrovy.“

Většina získaného pobřežního písku se používá na výrobu betonu a skla, základní prvky stavebního průmyslu. „Čísla jsou zarážející,“ říká Le Guern Lytle. „Průměrně velký dům vyžaduje 200 tun písku. Nemocnice vyžaduje 3000 tun. Každý kilometr dálnice vyžaduje 30000 tun.“

Zpráva environmentálního programu Spojených národů z roku 2014 odhadla, že v roce 2012 spotřeboval stavební průmysl 25,9 až 29,6 miliardy tun písku. Čísla nejsou založena na zprávách o těžbě – takové zprávy neexistují – ale na tom, kolik bylo ten rok  na celém světě použito betonu. Spojené národy nazvaly míru těžby „neudržitelnou“ a poznamenaly, že míra písečné těžby zdaleka přesahuje schopnost přírodních systémů obnovit se.

Problém bude ještě horší. S tím, jak lidská populace roste, stavební průmysl chvátá, aby zaplnil potřebu po bydlení, cestách, nemocnicích a dalších stavbách. Čínský stavební průmysl tak vzrostl, že mezi roky 2011 a 2013 použil více betonu než Spojené státy během celého 20. století.

(Ekvádor začal vrtat ropu v panenském koutu Amazonie)

Čína v tom vůbec není sama. Nedávná zpráva od PricewaterhouseCoopers předpovídá, že celosvětový stavební průmysl vzroste do roku 2030 o 85 procent. Zpráva zjistila, že Čína, USA a Indie budou odpovídat za 57 procent tohoto růstu. Zpráva Spojených národů World Urbanization Prospects zatím předpovídá, že do roku 2050 získají města dalších 2,5 miliardy obyvatel, což bude vyžadovat stavbu hromady nových budov.

Nejde jen o stavbu. „Písek je ve všem, co děláme,“ říká Le Guern Lytle. Používá se ve výrobcích od mikročipů k pneumatikám. Průmysl zemního plynu se také spoléhá na písek jako součást procesu štěpění. „Písek je používán mnoha, mnoha, mnoha způsoby, které většině lidí nejsou známy,“ dodala.

Část písku pochází přímo z pláží, což může poškodit habitaty mořských želv a ptáků, ale velká část je dolována ze dna moří velkými loděmi. Le Guern Lytle uvádí, že to ničí kritické pářící habitaty ryb a jiných mořských tvorů. „Získávání písku ze dna moře tento ekosystém doslova rozpouští,“ říká.

Přesto, že odvětví je legální, těžba písku se stala tak lukrativní, že nelegální aktivity jsou hojné. Bezpočet reportů z Indie přináší zprávy o vraždách a dalších zločinech provedených „písečnou mafií“ během procesu nelegálního dolování písku. Mezi jiné země se zprávami o nelegálním dolování písku patří Namibie, Maroko, Malajsie a Izrael. „Dolování písku je lidskou tragédií stejně jako tou environmentální,“ říká Le Guern Lytle.

I když těžba probíhá na mnoha plážích, jiné potřebují nový písek na opravu škod z mnohem vážnějších bouří. Obvykle by to vyžadovalo navezení písku z jiných míst, ale to nemusí být vždy možné. „Pláže jsou nejefektivnějším přirozeným nárazníkem vln, bouří, hurikánů a tsunami,“ říká Griggs, který také poukazuje na jejich ekonomický a kulturní význam. „Tady v Kalifornii pochází téměř polovina ze zhruba 45 miliard dolarů v pobřežní ekonomice z turistiky a rekreace.“

Nedávné varování Asociace na ochranu amerického pobřeží a pláží poznamenává, že pobřežní komunity by možná měly začít hledat nové a dražší způsoby, jak podepřít své pláže, pravděpodobně ze vzdálených zdrojů či přeměnou skla zpět na plážový písek.

Přesto, že v USA se nachází jen jediný písečný důl – obrovské, století staré zařízení nedaleko Monterey Bay, který Kalifornská pobřežní komise považuje za příčinu příliš mnoho eroze — ostatní doly se nachází ve vnitrozemí. Například Wisconsin má tucty dolů těžících písek na využití ve frakování. „Zhruba 60 procent veškerého písku, který se používá ve frakování, pochází z Wisconsinu,“ říká Bill Davis, ředitel Sierra Club’s John Muir Chapter v Madisonu. „Bývá to opravdová noční můra pro lidi, kteří žijí okolo dolů.“ Říká, že proces dolování často vypouští do vzduchu určité látky, které mohou dusit dýchací cesty. „Velice snadno se usazují v plicích,“ říká.

Le Guern Lytle řekla, že přestože je problém dolování písku pro většinu lidí neviditelný, má naději. „Zpráva Spojených národů z roku 2014 byla obrovským krokem,“ říká. „Největším pokrokem je teď zvyšování povědomí.“

Převzato z Take Action

Reklamy