Hladomor lososů žene známý klan kosatek k vyhynutí

Nedávné zmizení 42leté matriarchy je další ponurou notou v ponurém soundtracku nejznámější světové populace kosatek: Jižních rezidentů, kteří tráví léto v Salish Sea obklopujícím stát Washington a Britskou Kolumbii.

Ikonické velryby byly monitorovány zblízka po několik desetiletí a daná samice, známá jako J14 či „Samish“, nebyla spatřena po dlouhé týdny. „Naposledy jsme ji nad vodou viděli 31. července,“ napsala Erin Heydenreich z Centra pro výzkum velryb minulý měsíc. „Na zbytek skupiny jsme poté narazili třikrát, ale ona nebyla nikde k nalezení … Nespatřit jedince s jeho rodinou po několik setkání je špatným znamením. Téměř vždy to znamená, že jedinec zemřel.“

samish-with-pod_2016_09_06_GalleryLarge.jpg
Samish, či J14, plave spolus s dalším členem svého stáda a mládětem nedaleko ostrava Saturn u Britské Kolumbie v roce 2012. Foto: Miles Ritter

V matriarchální společnosti Jižních rezidentů, kde jsou blízké skupiny („matrilinie“) tvořeny matriarchou a jejími potomky, může být úmrtí matky a babičky, jako je Samish, velkou ztrátou. Skutečně, jakákoliv smrt je významnou pro tyto velryby, jejichž populace bez pochyby tenčí.

Tyto kosatky byly zapsány jako ohrožené v Kanadě i v USA po více než desetiletí a jsou ohroženy jako nikdy předtím. Ze čtyř populací „rezidentních“ kosatek* krmících se rybami v Severovýchodním Pacifiku, je tato nejmenší: zahrnuje zhruba 80 velryb patřících k jedinému klanu (klanu J) a tří stád (identifikovaných jako stáda J, K a L).

Relativně nezvykly velký baby boom minulý rok byl jasným bodem, ale celkově Jižní rezidenti utrpěli poklesy populace a znepokojující míru potratů a úmrtí mláďat. Toxické chemikálie jako DDT, zakázané v USA po desetiletí, se stále akumulují v jejich tkáních skrz jejich rybí stravu; patří mezi nejvíce kontaminované mořské savce. Jsou také stresováni flotilami plavidel sledujících velryby, které je sledují, a okolním lodním hlukem. A nejzásadněji, začínají hladovět.

(Ohrožené kosatky z Puget Sound přivítaly letošní šesté miminko)

„Zdá se, jako by Jižní rezidenti nežili až k hranici jejich očekávané délky života,“ poznamenává Heydenreich. „Nejzřejmější příčinou je nedostatek jídla. Je známo, že chronický nedostatek potravy je příčinou zkrácené délky života u mnoha jiných savců, včetně lidí. Mám pocit, že se k tomu vracíme – velryby nemají dostatek jídla!“

Jižní rezidenti jsou vybíraví jedlíci, zvláště mají chuť na lososa čavyču. Čavyčové jsou těžkou vahou svého druhu v Severovýchodním Pacifiku: jsou větší než jiné druhy a plní kalorií. Od pozdního jara do podzimu loví Jižní rezidenti svou oblíbenou potravu v Salish Sea, síti pobřežních vodních toků mezi kanadskou Britskou Kolumbií a severozápadním cípem státu Washington. Čavyčové se sem sjíždějí, aby se pářili v řece Fraser a odtocích Puget Sound. Jiné druhy lososa se v letní stravě kosatek také objevují, ale tyto menší ryby často nenabízí kosatkám takovou jiskru.

southern-residents-distribution-map_2016_09_09_GalleryLarge.jpg
Po létě stráveném lovem lososů v Salish Sea se kosatky stěhují dál podél vnějšího pobřeží.

Mezi podzimem a jarem se Jižní rezidenti zbavují své „rezidentské“ značky a cestují dál podél vnějšího pobřeží: od souostroví Haida Gwaii u severu Britské Kolumbie až na jih ke kalifornské Monterey Bay. Satelitové studie nám ukazují, že jde také o měsíce jedení lososa, zvláště u ústí řeky Columbia.

Ale čavyčové ve spíži Jižních rezidentů nejsou takoví, jací bývali. A to platí zvláště v pánvi řeky Columbia, kdysi největší naleziště čavyčů na světě: kdysi se jich tu každý rok narodilo přibližně 10 milionů, spolu s miliony dalších lososů a pstruhů duhových. Schopni překonání stovek kilometrů proti proudu na vzdálená trdliště bývali kolumbijští čavyčové obrovští:  legendární „June hogs“  – „červnová prasata“ někdy vážila více než 45 kilo.

Dnes Columbia probíhá jen v rámci pouhých 5 až 10 procent svého historického rozsahu a takto velké ryby jsou strašně vzácné. Přehrady zablokovaly a znehodnotily hlavní trdliště a sádkové habitaty a i ty vybavené „rybími průchody“ mohou bránit a zabíjet mladé lososy během cesty po proudu.

(Mládě kosatky narozené v ohrožené populaci v Britské Kolumbii je pravděpodobně mrtvé)

„Snad největší změnou v dostupnosti potravy pro rezidentní kosatky od konce 19. století byl pokles počtu lososů v pánvi řeky Columbia,“ poznamenává Národní agentura pro mořský rybolov Spojených států ve svém plánu obnovy pro Jižní rezidenty.

Vzhledem k tak sníženým zásobám jsou Jižní rezidenti nuceni pracovat tvrději a jíst více, aby kompenzovali vzácnější, menší a hubenější čavyče. Hrozby se pro tak hladové velryby stupňují. Kosatky konzumující větší množství lososů plných toxinů znamenají více kontaminovaných kosatek – a vyhladovělá kosatka používající své vlastní toxické tukové zásoby pro energii reabsorbuje tyto nečistoty a může je předat mláďatům během kojení. Dokonce i vzácnější energie je ztracena, když jsou zvířata pronásledována loďmi.

S tím, jak nejnovější výzkum podtrhuje životně důležitý článek mezi Jižními rezidenty a čavyčy, výzvy po odstranění přehrady na řece Columbia – kdysi epické továrny na lososy – se stupňují. Ústřední této diskuzi jsou čtyři kontroverzní přehrady na jejím největší přítoku, Snake River, které by podle mnoha ochránců měly být prolomeny, aby se podpořilo přežití a habitat lososů. A uprostřed honby za řešením hladové krize kosatek zuří vášnivé, dlouhotrvající debaty ohledně využívání zdrojů v Pacifickém severozápadě.

Stádo J se mezitím v solance Salish Sea přizpůsobuje ztrátě dalšího člena rodiny.

* Jižní rezidenti sdílí své teritorium s „přechodnými“ kosatkami, které se živí mořskými savci, a „pobřežními“ kosatkami, které si pochutnávají nejčastěji na žralocích. Rezidenti, přechodné i pobřežní kosatky jsou považovány za odlišné „ekotypy“ kosatek.

 Převzato z Earth Touch NewsEarth Touch News

Reklamy