Epocha antropocénu: vědci vyhlašují úsvit věku ovlivněného lidmi

Odborníci uvádí, že lidský dopad na Zemi je tak hluboký, že holocén musí ustoupit epoše definované jadernými testy, plastickým znečištěním a domestikovanými slepicemi

Dopad lidstva na Zemi je nyní tak hluboký, že musí být vyhlášena nová geologická epocha – antropocén – podle oficiální odborné skupiny, která v pondělí doporučení předložila Mezinárodnímu geologickému kongresu v Kapském městě.

Odborníci uvedli, že nová epocha by měla začínat okolo roku 1950 a že bude pravděpodobně definována radioaktivními prvky rozptýlenými po planetě testy jaderných bomb, přesto, že se nyní zvažuje množství dalších znaků, včetně znečištění plasty, sazí z elektráren, betonu a dokonce i kostí zanechaných celosvětovým nárůstem počtu domestikovaných slepic.

Současné období, holocén, je období 12 tisíc let stabilního klimatu od poslední doby ledové, během kterého se vyvinula veškerá lidská civilizace. Ale markantní zrychlení emisí oxidu uhličitého a vzestup úrovně moří, globálního vymírání druhů a transformace půdy odlesňováním a výstavbou od poloviny 20. století označují konec tohoto kousku geologického času, tvrdí vědci. Země je tak hluboce změněná, že holocén musí ustoupit antropocénu.

„Význam antropocénu je, že stanovuje odlišnou trajektorii pro zemský systém, kterého jsme samozřejmě součástí,“ řekl profesor Jan Zalasiewicz, geolog z leicesterské univerzity a předseda Pracovní skupiny o antropocénu (WGA), která svou práci započala v roce 2009.

(Lidé ženou evoluci Země. Tvoří a ničí druhy)

„Pokud bude naše doporučení přijato, antropocén bude začínat jen chvilku před tím, než jsem se narodil,“ uvedl. „Prožili jsme většinu svých životů v něčem, co se nazývá antropocén, a teprve teď si uvědomujeme míru a trvalost změny.“

Profesor Colin Waters, vedoucí geolog Britské geologické služby a tajemník WGA, prohlásil: „Být schopni určit časový interval říká něco o tom, jak neuvěřitelný dopad jsme měli na životní prostředí naší planety. Koncept antropocénu zvládá obsáhnout všechny tyto představy o environmentální změně dohromady.“

Profesor Chris Rapley, klimatický vědec na University College London a bývalý ředitel Vědeckého muzea v Londýně, uvedl: „Antropocén označuje nové období, v kterém naše kolektivní aktivity dominují planetární mašinérii. Protože planeta je naším podpůrným systémem – v podstatě jsme posádkou obrovské vesmírné lodě – vměšování se do jejího fungování na této úrovni a v této míře je vysoce významné. Pokud byste vy nebo já byl posádkou na menším plavidlu, bylo by nemyslitelné zasahovat do systémů, které nám poskytují vzduch, vodu, jídlo a kontrolu klimatu. Ale přesun k antropocénu nám říká, že si hrajeme s ohněm, potenciálně neuváženém způsobu chování, které nás pravděpodobně bude mrzet, pokud situaci nevezmeme pevně do svých rukou.“ Rapley není součástí WGA.

Martin Rees, královský astronom a bývalý prezident Královské společnosti, prohlásil, že úsvit antropocénu byl významným okamžikem. „Nejtemnější prognóza pro budoucí tisíciletí je, že biologické, kybernetické či environmentální katastrofy by mohly ukončit obrovský potenciál lidstva a zanechat vyčerpanou biosféru,“ uvedl.

Ale Lord Rees dodal, že je zde také důvod k optimismu. „Lidské společnosti by mohly navigovat těmito hrozbami, dosáhnout udržitelné budoucnosti a započít éry po-lidské evoluce ještě podivuhodnější, než jaké vedly k nám. Úsvit epochy antropocénu by tak mohl zmařit jednorázovou transformaci z přirozeného světa ke světu, kde lidé spouští přechod k elektronickým (a potenciálně nesmrtelným) entitám, které přesáhnou naše omezení a nakonec rozšíří svůj vliv daleko za Zemi.“

(V důsledku změn klimatu vyhynul první savec)

Důkazy o dopadu lidstva na planetu jsou zdrcující, ale v geologických termínech jde o velice nedávné změny. Geologicky epocha obvykle trvá desítky milionů let. „Jednou kritikou antropocénu jako geologie je, že je velmi krátký,“ říká Zalasiewicz. „Naší odpovědí je, že mnoho z těchto změn je nevratných.“

Aby bylo možné definovat novou geologickou epochu, musí být nalezen znak, který se objevuje celosvětově a bude začleněn do ložisek v budoucích geologických záznamech. Například vyhynutí dinosaurů před 66 miliony let na konci křídy je definován „zlatý hřeb“ iridia v sedimentech po celém světě, které bylo rozptýleno z meteoritu, který se srazil se Zemí a ukončil věk dinosaurů.

U antropocénu jsou nejlepším kandidátem pro takový zlatý hřeb radioaktivní prvky z testů jaderných bomb, které byly vypáleny do stratosféry, než se usadily na Zemi, „Radionuklidy jsou pravděpodobně nejostřejší – ty vážně přicházejí s třeskem,“ říká Zalasiewicz. „Ale máme z čeho vybírat. Je tu tolik znaků.“

Mezi další hřeby považované za důkaz počátku antropocénu patří tuhé, nespálené uhlíkové okruhy vydávané elektrárnami. „Země byla vyuzena, se signály velice jasně po celém světě v polovině 20. století,“ říká Zalasiewicz.

geo.jpg

Mezi další kandidáty patří znečištění plasty, hliníkové a betonové částice a vysoké hladiny dusíku a fosfátu v půdě, získané z umělých hnojiv. Přesto, že je svět v současnosti svědkem šestého masové vymírání druhů v 700 milionů let dlouhé historii složitého života na Zemi, pravděpodobně nepůjde o užitečný zlatý hřeb, protože zvířata jsou z definice velice vzácná a málokdy rozptýlená po celém světě.

Naproti tomu některé druhy se s lidskou pomocí rapidně rozšířily po celém světě. Domestikovaná slepice je vážným uchazečem o post fosílie, která bude definovat antropocén pro budoucí geology. „Od poloviny 20. století se stala nejběžnějším ptákem na světě. Byla fosilizována na tisícovkách skládek a na rozích ulic po celém světě,“ říká Zalasiewicz. „Jde také o mnohem většího ptáka s odlišnou kostrou, než měl její předválečný předek.“

35 vědců z WGA – kteří hlasovali 30 ku 3 v prospěch formálního pojmenování antropocénu, s dvěma zdrženími – teď stráví příští dva či tři roky určováním, které signály jsou nejsilnější a nejjasnější. Hlavně musí také určit místo, které bude definovat počátek antropocénu. Geologická členění nejsou určována daty, ale specifickými hranicemi mezi vrstvami kamenů, či v případě holocénu hranicemi mezi dvěma vrstvami vzorku ledu odebraného v Grónsku a nyní uloženého v Dánsku.

Vědci se soustředí na místa, kde se tvoří každoroční vrstvy a vyšetřují sedimenty u pobřeží Santa Barbary v kalifornii a v jeskyni Ernesto v severní Itálii, kde stalaktity a stalagmity narůstají o každoroční kruhy. Jsou zvažovány i sedimenty jezer, ledová jádra z Antarktidy, korály, letokruhy a dokonce i vrstvy odpadků na skládkách.

Jakmile budou data sesbírána, budou formálně předložena stratigrafickým autoritám a antropocén by mohl být oficiálně osvojen během několik dalších let. „Pokud bychom měli velké štěstí a někdo by přišel řekněme s jádrem z klasického příkladu vrstvených usazenin v hlubokomořském prostředí, myslím, že tři roky jsou případně možné,“ řekl Zalasiewicz.

To by byla rychlost blesku pro takové geologické rozhodnutí, která v minulosti trvala déle než desetiletí či dokonce století. Termín antropocén byl vytvořen teprve v roce 2000, držitelem Nobelovou cenou, Paulem Crutzenem, který je přesvědčen, že ke změně názvu mělo dojít už dávno. V roce 2011 řekl: „Tato změna názvu zdůrazňuje závažnost lidské odpovědnosti jako správci Země.“ Crutzen také v roce 2007 identifikoval, co nazval „velké zrychlení“ lidských dopadů na planetu od poloviny 20. století.

Navzdory doporučení odborníků z WGA není ještě vyhlášení antropocénu předem učiněným závěrem. „Naši stratigrafičtí kolegové jsou velmi ochranářští, když přijde na měřítko geologického času. Velice správně ho vidí jako páteř geologie a jeho úpravy neberou na lehkou váhu,“ řekl Zalasiewicz. „Ale myslím, že dokážeme připravit dost dobré argumenty.“

Rapley také uvedl, že jde o dobrý argument: „Je velmi vhodné, aby geologové věnovali formální pozornost změně v signálu v rámci vrstev sedimentárních hornin, která bude zcela zřejmá budoucím generacím geologů, dokud budou existovat. ‚Velké zrychlení‛ představuje silný, zjistitelný a nesporný signál.“

Důkazy antropocénu

Lidská aktivita

  • Vytlačila míru vyhynutí zvířat a rostlin vysoko nad dlouhodobý průměr. Země má nakročeno k vyhynutí 75 % druhů v několika příštích stoletích, pokud současné trendy budou pokračovat.
  • Zvýšila hladiny CO2 v atmosféře v nejrychlejší míře za 66 milionů let, s úrovní spalování fosilních paliv z 280 částic na milion před průmyslovou revolucí na 400 částic na milion, která nadále stoupá.
  • Vložila tolik plastu do vodních toků a oceánů, že mikroplastické částice jsou dnes prakticky všudypřítomné a plasty pravděpodobně zanechají identifikovatelné fosilní záznamy pro budoucí generace.
  • Zdvojnásobila v posledním století množství dusíku a fosforu v půdě díky používání hnojiv. To je pravděpodobně největší dopad na cyklus dusíku za posledních 2,5 miliardy let.
  • Zanechala trvalou vrstvu vzdušných částic v sedimentu a ledovcích jako třeba černého uhlíku ze spalování fosilních paliv.

Převzato z The Guardian

Advertisements