Proč nic jako dobrá zoo neexistuje

Údajné fyzické týrání slonů v Zoo Twycross v Anglii by nás mělo popostrčit k zvážení skutečné úlohy, kterou zoologické zahrady hrají v ochraně zvířat.
Damian Aspinall, který zdědil několik zoologických zahrad po svém otci a angažuje se v nadaci Aspinall, napsal nedávno článek s názvem ‚Zoologické zahrady a přírodní parky nejsou cestou k chování zvířat‘. V článku najdeme několik zajímavých bodů týkajících se především naléhavých výzev k ochraně přírodního prostředí zvířat.
Článek byl načasován příhodně k obdobnému příběhu z Twycross Zoo v Anglii, kde byli obviněni pracovníci zoo ze zneužívání svého postavení tím, že způsobovali úmyslné utrpení zvířat. Jednalo se konkrétně o dva slony, které údajně bili holemi. Oba pracovníci byli vyhozeni a mluvčí zoo tvrdí, že žádné ze zvířat neutrpělo trvalou újmu na zdraví.

(Je na čase dát vale koloniálnímu dědictví zoo?)

Existují dobré a špatné zoo?

Většina lidí si v současnosti uvědomuje, že všechny zoo si nejsou rovny. Existují ty ‚dobré‘, ale i ty ‚špatné‘. Většina z nás by se shodla, že ubohá zvířata zavřená v klecích se budou vyskytovat častěji ve ‚východních‘ zoologických zahradách, v těch, které bychom zařadily do ‚špatné‘ kategorie. Zatímco zoologickým zahradám v rozvinutých zemích téměř automaticky přisuzujeme dodržování vyšších standardů v respektování životních podmínek zvířat, tak jako v zmíněné Twycross Zoo. Nicméně tyto kategorie nejsou vždy tak jednoznačné a hranice mezi nimi se mnohdy více než překrývají.
Zákeřné, až kruté chování, které se objevilo v Twycross Zoo, těžko odhalí laická veřejnost. Návštěvnici se jen procházejí po dobře udržovaných stezkách. Všechno se zdá čisté, udržované, sezení je pohodlné, občerstvení chutné a celková atmosféra je příjemná. K vidění jsou jen dobře živení jedinci, kteří vysílají signály o svém prosperujícím životě v zajetí. Návštěvníci odjíždějí spokojeni, opojeni pozlátkem a všemi údy konzumují všudypřítomnou komerci těchto ‚podniků‘.
Vše funguje skvěle a oblíbenost zoologických zahrad to jen potvrzuje. Ovšem ani neohlášené kontroly ne vždy odhalí nějaký druh zneužívání. Pokud se žádné inspekce neprovádí a ani právní normy nejsou nikým dodržovány, a ani jejich dodržování není nijak vynucováno s platností pro celý ‚zoo průmysl‘, je obtížné účinně chránit zvířata v zoologických zahradách.

elephants
Zacházení se slůňaty

Pokud bychom měli čas na podrobnější pozorování jednotlivých zvířat, nemyslíte, že bychom byli schopni daleko lépe zaznamenat nějakou abnormalitu nebo příznaky zneužívání? Chtěli byste odhalit příznaky úzkosti a utrpení, stejně jako jimi jsou například vytrhané vlasy u lidí? Chovají se zvířata v zajetí tak, jako by byla ve volné přírodě? Kolik slonů uvidíte ve volné přírodě, kteří by si na povel sedli? Uvidíte nějaké pravidelné intervaly krmení? Jaký přínos to všechno pro nás má? Jaký druh tréninku musel být použit, aby tito nádherní tvorové, kteří jsou povahou pyšní, náhle ‚zposlušněli‘? Možná nás to na chvíli rozesměje a uchvátí, ale pro zvíře to žádný přínos nemá.
Stejně jako nadace Aspinall, i Tywcross Zoo se může pochlubit tím, že se vynakládá mnoho snah k zachování přirozeného prostředí pro slony. Přesto si sloni v zajetí nevedou příliš dobře, o čem svědčí špatné chovné záznamy, vysoká kojenecká úmrtnost a snížená dlouhověkost těchto zvířat. Ovšem nadace Aspinall dál obhajuje ‚své‘ zoologické zahrady s poukázáním na počet úspěšných reintrodukcí, včetně 51 goril za víc než deset let a tří nosorožců za poslední tři roky.

(5 věcí, které si musíme přestat říkat o zoo)

Reintrodukce je úmyslné vypuštění v zajetí odchovaných jedinců určitého druhu zpět do volné přírody, případně vypuštění jedinců odchycených v přírodě na místo, kde vymizeli.
Ale i když existuje několik příkladů zvyšujícího se počtu reintrodukcí, jedná se stále o malé množství chovaných jedinců, zatímco další miliony stráví celý svůj život uvězněni v zoologických zahradách. Je to oprávněné? Nebo lépe řečeno, pokud jsou ohrožené druhy chovány v zajetí, aby se zachovalo jejich přežití, jedná se o úspěch?

Přála bych si něco tak jednoduchého, jako je odpověď zoologických zahrad na výzvy za lepší, autentičtější zachování přirozeného prostředí pro zvířata. Avšak už přes 400 let existence zoologických zahrad, přírodních parků a safari, jsou stále uvízlá v minulosti. Zatím se nepodařilo tyto výzvy naplnit anebo zvrátit masové úbytky ohrožených druhů. Úspěšná ochrana není možná u zvířat v klecích, ale v jejich přirozeném prostředí, kam tito tvorové patří.
Místo toho jsou výše zmiňováni sloni nuceni chřadnout jako exponáty a to vše na nepatrném zlomku jejich přirozeného prostoru, po kterém by se jinak v divočině mohli svévolně pohybovat. Zbaveni soukromí a svého útočiště, jsou pod neustálým pohledem návštěvníků, kteří chtějí získat falešnou ‚srílanskou zkušenost‘ v srdci West Midlands (hrabství v Anglii). Další nepřirozeností, nebo spíše naprostou absurditou, je pořádání rockového festivalu v parku poblíž, aby se prý povzbudila jejich ‚divoká stránka‘.
Ale ani upozornění na tyto zásadně komerční ‚podniky‘ nám nezaručí, že se ve všech zoologických zahradách budou dodržovat dobré životní podmínky zvířat a do povědomí veřejnosti se i nadále bude šířit jen zlomek informací, jak údajně celý proces chovu zvířat v zajetí probíhá. Ovšem, že jde o ušlechtilou snahu, nicméně tím nelze odůvodnit nepřirozené držení divokých zvířat v zajetí. Pokud jde o naléhavou otázku jejich ochrany, ochrany posledních druhů, měla by na prvním místě být snaha o vyřešení problému v jejich domovině.
Takže pokud se vrátíme zpět k našim slonům, je jasné, že jejich bití nelze nijak akceptovat. Takové chování ošetřovatelů není přijatelné v žádné zoo, ani v té ‚dobré‘, ale ani v té ‚špatné‘. I přesto že nenajdeme v těch ‚dobrých‘ zoologických zahradách žádné známky krutosti a bití, zvířata mohou i přesto trpět, psychicky. To je jeden z hlavních důvodů, proč nelze členit zoologické zahrady na ‚dobré a špatné‘. Damian Aspinall má pravdu, když tvrdí, že žádná zoo či přírodní park není tím pravým způsobem, jak zvířatům pomoci.

Upraveno z Independent

Reklamy