Dokážete strávit trpkou pravdu o avokádu?

Avokáda je všude plno, především na Instagramu. Ale komunity v Mexiku kvůli našemu fetiši trpí.

Jsou avokáda minulostí, alespoň pro ohleduplného spotřebitele? Je jen jedna cesta, kterou se zbožňování avokáda může vydat, a ta vede dolů. Jen se podívejte na Instagram: avokádové „růže“, avokádové brownies, guacamole na 100 způsob, a avokádové smoothie (zase?). I přesto, že hipsterská strava uctívá avokádo jako základní potravinu, únava z jeho všudypřítomnosti se na jeho vrcholu určitě objeví.

Ale co se zdá být krizí v dlouhodobém měřítku, představuje stav nouze zdravé stravy teď a tady s urgentním varováním, že nevídaná mezinárodní chuť po tomto jedinečném ovoci nepřímo pohání nelegální odlesňování a ničení životního prostředí v Mexiku. Ti, kterým na takových věcech na vzdálených místech nezáleží, bez pochyby neustanou. Ale co mají dělat ti, kdo považují avokádo za základní potravinovou skupinu?

Problém vzniká kvůli skutečnosti, že se teď mexickým farmářům teoreticky vyplatí víc pěstovat avokádo než jiné plodiny. Tak moc, že v Michoacánu, státě, který produkuje nejvíc avokád v celé zemi a je pravděpodobně celosvětovým hlavním městem avokáda, pěstitelé ignorují zákony a kácí staré borovicové lesy, aby místo nich vysázeli mladé avokádové stromky.

Ale co je tak špatného na výměně jednoho druhu stromu za druhý? Trvalé lesy nemusí být ostřikovány hnojivy či pesticidy. Starají se o sebe samy a jednají jako rozsáhlé úložiště uhlíku. Naopak avokádové plantáže vyžadují opakované cykly chemických vstupů. Potřebují zavlažování, spousty zavlažování, čímž tlačí na místní zdroje vody. Podle jednoho odhadu je zapotřebí 272 litrů vody na vypěstování půl kila (dvou až tří středně velkých) avokád.

Žíznivé avokádo nepokouší hladiny vody jen v Mexiku. V Kalifornii se teď avokáda nachází na stejném stupni jako mandle, jakožto nejhltavější plodina.

Je otázkou diskuze, zda Mexičané, kteří pěstují toto dnes módní ovoce, nakonec sklidí svůj spravedlivý podíl ekonomického zisku. Tento lukrativní obchod je stále více kontrolován drogovým kartelem známým jako Caballeros Templarios (Templářští rytíři). Takže, když si koupíte mexické avokádo, chamtivý podíl ze zisku může stejně dobře skončit u kriminálníků.

Možná si řeknete: Fajn, budu teda kupovat avokáda z nějakého méně problematického zdroje. Ale je avokádo z Chile, Peru či Dominikánské republiky automaticky udržitelnějším či spravedlivěji vyprodukovaným? Skutečností je, že víme žalostně málo o environmentálních a pracovních podmínkách bezejmenných lidí na vzdálených místech, kteří pěstují ovoce pro naše stoly, ale viděl jsem dost zahraničních ovocných „farem“, abych čekal to nejhorší. Pole plná mizerně placených, často námezdních pracovníků, kteří se každý den lopotí ve zničeném životním prostředí uprostřed znečištěných vodních toků a pesticidů, které rozkládají jejich nehty, když stromečky ponořují do chemikálií.

Ve většině zemí Latinské Ameriky, které pěstují ovoce, můžete očekávat, že pokud budete mluvit s vedením, někdo zaklepe na dveře vaší chatrče. Jak zdokumentovala organizace Banana Link, která zvyšuje povědomí o podmínkách celosvětového potravinového průmyslu, je nejnebezpečnější Guatemala. Každý aktivista bojující za zaměstnance farem si koleduje o vyhození na hodinu či hůř: únos, mučení a vražda. Možná, že jsou Caballeros Templarios v sousedním Mexiku dobrosrdečnější a vnímavější vůči životnímu prostředí?

3900.jpg
Kvůli poptávce se pěstování avokád vyplatí víc než jiné plodiny. Foto: Nick Wagner/AP

Skutečností je, že čím dále od našeho domova potraviny pocházejí, tím menší šanci máme, že zjistíme informace o jejich původu a dopadu na jejich domovské životní prostředí a pracovní sílu. Tohle není argument pro bojkot dovozu potravin, které nemohou být pěstovány v naší blízkosti, ale je to mocný důvod pro odmítnutí fixovat se na ně či fetišizovat je jako nejnovější „superpotraviny“.

Ať jde o mexická avokáda či letecky dovážený peruánský chřest, který drasticky vyčerpal místní podzemní vody, tyto potraviny by neměly být základem naší stravy – pokud nemáme žaludek i na jejich často poučné pozadí.

U avokád, stejně jako třeba u ananasů či banánů, můžeme hledat označení Fairtrade, které zaručuje pracovní podmínky a plat pěstitelů lepší než ve většině jejich odvětví. Průkopníci Fairtrade Equal Exchange ustanovili partnerství s organizací Pragor, progresivní skupinou malých avokádových farmářů v Michoacán, kteří každý vlastní v průměru 10 akrů země, 100 % bio. Když kupujete ne-fairtrade bio avokádo,  můžete předpokládat, že ani zaměstnanci ani životní prostředí nemuseli snášet všudypřítomnou zdravotní a environmentální zátěž opakovaných pesticidových postřiků. Izolovány od Fairtrade, standardy bio samy o sobě nezaručují existenční minimum, natož možnost svobodně toto téma nadhodit.

(Život v řetězech: srdcervoucí obrázky uvězněných indonéských opic prodávaných kokosovým farmářům)

Co má avokádo z výživového hlediska, co nikde jinde nezískáte? Pokud ho kupujete kvůli vitaminu E, bohatším zdrojem jsou slunečnicová semínka. Pokud hledáte vitamin K, najdete ho hromady v brokolici a kapustě. Pro mononenasycené oleje obraťte svou pozornost na olivový olej či olivy. Abyste získali kyselinu listovou, dejte si čočku nebo květák. Pokud si nejsme jisti, že zvolíme eticky, vždy existuje alternativa.

Například popularita kadeřávku dává absolutní smysl. Je demokraticky levný, jeho výživové výhody a osvědčení místnožravců jsou bez poskvrnky a v Evropě se dá snadno pěstovat.

Ale když volíme módní dovoz, jako je avokádo, musíme si být jisti, že prospívá nejen našemu vlastnímu zdraví a pohodě, ale i komunitám, které ho pěstují.

Upraveno z The Guardian

Advertisements