Ryby jedí stejné množství plastu jako dospívající lidé fast foodu

Ryby se už v mladém věku stávají závislé na pojídání plastu v mořích stejným způsobem, jako teenageři dávají přednost jídlu ve fast foodech, tvrdí švédští vědci.

Jejich studie, uveřejněna v časopise Science, přichází s tvrzením, že například už okouní larvy, které jsou vystaveny vysoké koncentraci polystyrenu, upřednostňují před svou přirozenou potravou právě plasty. V důsledku vystavování se jim, jsou mladí okouni menší, pomalejší a mnohem náchylnější k odchycení predátorem.
Výzkumníci vyzvali k zákazu užívání plastových mikro-kuliček v kosmetice používaných např. v tělových peelinzích, které se v současné době těší velké oblibě a především spotřebě a následné cestě až do vody v mořích a oceánech.

_89865737_lonnstedt4hr
Tělo malé larvy plné mikro-plastových kuliček

Chemická degradace
V posledních letech rostou obavy ze stále se zvyšujícího množství plastu v mořích. Studie, která vyšla vloni, odhaduje, že v oceánech každý rok skončí asi 8 milionů tun odpadu.
Když je plast vystaven UV záření, chemickému rozpadu a pohybu mořských vln, začne se rozpadat na malé kousky. Ty menší než 5 mm jsou označovány jako mikro-plasty.
Vědci se obávají, že se tyto drobné úlomky mohou usadit ve střevech mořských tvorů a ti budou následně vylučovat toxické chemikálie.
Při zkoumání dopadu mikro-plastů na raná stádia ryb, vystavili švédští výzkumníci larvy okouna různým koncentracím polystyrenu ve vodních nádržích. Při absenci mikro-plastů se úspěšně vylíhlo asi 96 % vajíček. U těch, které byly vystaveny velkému množství, klesla hodnota na 81 % úspěšně vylíhnutých.

(Sbohem, oceány! Studie zjistila, že ekosystémy směřují k vážnému kolapsu)

Ryby, které se vylíhly ve vodě s vysokým množstvím těchto mikro-plastů, byly „menší, pomalejší a zaostalejší“, než ty, které se vylíhly v čisté vodě, potvrdila dr. Oona Lonnstedt z Uppsala University.
Pokud byly vystaveny dravcům (pro okouny jsou jimi štiky), přežila asi polovina mladých okounů v čisté vodě 24 hodin. Ty, kteří byli vystaveni vyšší koncentraci plastů, byly štikami uloveni ve stejné době.
„Všichni měli přístup k živočišnému planktonu a přesto si vybrali za potravu plast. Zdá se, že plast vyvolává chemické či psychické podněty, které spouští reakci ke krmení ryb,“ řekla BBC News dr. Lonnstedt.
Ryby jsou v podstatě zmateny a myslí si, že plasty jsou vysokoenergetickým zdrojem a je třeba jich pozřít co nejvíce. Jedná se téměř o podobný příklad, jakým je fast food pro teenagery. Pouze se ‚nadívají‘ nehodnotným jídlem.
Ve studii, kterou výzkumníci provedli v Baltském moři, se tvrdí, že dochází k úbytku druhů, jako jsou okouni a štiky, již v mladém věku. Tvrdí, že plasty mají vliv na všechny druhy ryb právě v mladém věku, což by mohlo mít silný dopad na fungování ekosystémů.

_89865799_gettyimages-451631678.jpg

Tichá hrozba
Několik dalších výzkumníků se přidává s tvrzením, že daná studie byla důležitým krokem k pochopení mechanismů dopadu na život mořských organismů.
„Pozorování nám přinesla to, že nejen v mořích najdeme velké množství plastů, ale také najdeme velké množství plastů uvnitř zvířat. I vaše intuice vám řekne, že není dobré, aby ryby jedly plast, ale pokud to budete chtít dokázat vědecky, být schopni to nějakým způsobem prokázat, bude velmi těžké najít správné důvody, jaké konkrétní dopady přináší produkce plastů. A to je velký problém,“ poznamenal dr. Erik Van Sebille z Imperial College v Londýně.
Spojené státy americké zakázaly používání plastových mikro-perliček v kosmetických výrobcích a v současné době roste obdobný tlak i ve Velké Británii a Evropě.
„Jedná se o produkty tzv. péče o tělo, nejsou to jen pasty na zuby a mycí prostředky, jedná se také o některé řasenky nebo rtěnky, které obsahují obdobné plastové části. Jde o tichou hrozbu, kterou jsme si předtím nikdy neuvědomovali. Musíme zakázat produkty, které podobné mikro-částečky obsahují,“ objasnila dr. Lonnstedt.

Americký striktní přístup

Princip peelingové kosmetiky je založen na miniaturních kouscích plastu, které obrušují a zjemňují kůži. Kromě toho ale přináší i rozsáhlé ekologické problémy. Newyorská univerzita už v roce 2013 přišla na přítomnost mikro-kuliček v oblasti Velkých jezer. Podle Guardianu v jezeře Ontario připadá na jeden kilometr čtvereční 1,1 metru plastových částic, což možná nezní nijak strašně, ale z ekologického hlediska to vůbec není málo.
Stát Illinois použití mikro-kuliček zakázal hned v roce 2014, a že se už jedná o nezanedbatelný problém, potvrdil i prezident Barack Obama, který svým podpisem zákona o kosmetice stvrdil to, že od 1. července 2017 bude zákázáno užívání mikro-perliček na celém území Spojených států.
V současnosti se podle výzkumu z roku 2015 dostává v USA přes potoky a řeky do oceánů zhruba 8 bilionů mikro-perliček denně. Server Newsweek znázorňuje množství denně spláchnutých částic, jež čističky nezachytily, počtem 300 tenisových kurtů, které by mikro-perličky pokryly. Jedná se přitom o pouhé jedno procento z celého množství.
Jedním z mnoha problémů znečišťování plastem je i ohrožení mořských živočichů nebo ptáků. Podle australských vědců v roce 2050 najdeme plasty v žaludcích 99 % všech mořských ptáků, kteří je nedokážou strávit a později umírají krutou smrtí.
V řešení závažné situace bude dost možná americký zákaz následovat i Evropa. Asociace Cosmetics Europe doporučila ukončit používání peelingu založeného na kouscích plastu do konce roku 2020. Ekologové však upozorňují, že to je až příliš dlouhá doba.
Mikro-perličky lze jednoduše nahradit přírodními alternativami. Oblíbené jsou domácí varianty v podobě rozmanitých zrníček plodů, mleté kávy, soli nebo cukru.

Upraveno z BBC

Reklamy