Turistické klamy – díl 5.: Nenechte se zmást, trofejové lovy africké lvy nezachrání

Dospívající lev leží netečně v kleci, zírá zpoza mříží na hromadu dychtivých, naivních turistů. Jen před chvilkou dorazil tento lev – říkejme mu Leo – zpět do své klece po procházce s těmito turisty, kdy do něj rýpali a šťouchali tyčí, aby se „předváděl“ na fotkách z rádoby safari. Leo bude brzy opět donucen ze své klece vyjít kvůli další procházce, zatímco ho lidé budou s úžasem pozorovat, ohromeni tím, že se prochází se skutečným lvem. Říká se tomu procházka se lvy a je to jen jednou z mnoha turistických aktivit v Jižní Africe, která přímo vykořisťuje lvy pro zisk.

Možná budete překvapeni, že subtropická Jižní Afrika je domovem více než 6000 lvů narozených v zajetí na zhruba 160 lvích rančích, které fungují jen, aby Lea přeměnily na zisk. Tyto počty se týkají jen Jižní Afriky. Nejnovější průzkumy populací divokých lvů po celé Africe stanovují jejich počet na méně než 30 000. Docela síla, když uvážíte, že ještě před jedním stoletím se jich na afrických pláních potulovalo až 200 000. S větším počtem lvů narozených v zajetí než v divočině se musí člověk divit, kam přesně zmizeli všichni lvi Jižní Afriky – tuto otázku si kladou mnozí ochránci lvů. Zdá se, že odpovědí je vykořisťování.

Pro ty, kdo propadli podvodu s ochranou, může být překvapením, že aktivity jako procházky se lvy či mazlení s koťaty absolutně vůbec nepřispívají k jejich ochraně. Ve skutečnosti jsou lvi využívaní k těmto aktivitám množeni jen pro zisk a nakonec jsou prodáni na lov, jakmile přestanou být užiteční či bezpeční pro turistický průmysl. Množení lvů je tak lukrativní, že během svého života v kleci může lev vydělat množitelskému zařízení více než 2,5 milionu korun. Přijde vám to neetické? Možná proto, že je, a všechno vyvrcholí na konci: u tzv. „canned hunting“ – lovu v ohradě.

(Turistické klamy – díl 1.: 10 nejkrutějších turistických atrakcí)

Canned hunting je praktika, při které je zvíře uzavřeno v prostoru, z kterého nemůže uniknout. Jde o jedno z nejlukrativnějších odvětví Jižní Afriky – jen v roce 2012 generovalo zisk téměř 1,5 miliardy korun – a v zemi je úplně legální, navzdory tomu, co jihoafrická vláda vykládá. Ve zkratce, lovci z celého světa (ale specificky spíše z Ameriky) cestují do Jižní Afriky a platí desítky tisíc korun, aby si zastřelili lva v zajetí kvůli trofeji – někdy až při ceně 700 tisíc korun i více. Jak to, že jim to prochází? Lovecká a množitelská propaganda chce, abyste věřili, že trofejové lovy přispívají k ochraně, protože jak stanovuje mentalita lovců, díky každému zabitému lvu v zajetí je jeden divoký zachráněn. To je samozřejmě prudce nepravdivé a pracuje to s premisou, že pokud by lovci nemohli střílet lvi v zajetí, stříleli by ty divoké.

stažený soubor.jpg

Lov v ohradách je v Jižní Africe tak lukrativní nejen díky turistickému průmyslu – který lovcům nabízí příležitost přebývat v pětihvězdičkových loveckých chatách a přivézt si domů zvířecí trofej – ale také díky obchodu s lvími kostmi. Poptávka po tygřích a lvích kostech je v Asii tak vysoká, že množitel lvů v Jižní Africe může na kostře jediného zastřeleného lva vydělat až 50 tisíc korun. Přidejte to k zhruba 300 tisícům, které vydělá na lovu jediného lva, a dojdete k docela těžké kapse. Každý den jsou v Jižní Africe během těchto umělých lovů zastřeleni dva až tři lvi. Jeden je loven, zatímco toto čtete.

Ian Michler, spoluzakladatel Invent Africa Safaris a ochránce z Conservation Action Trust & Eden to Addo, říká, že významné zisky pocházející z lovů a množení nefinancují ochranu, ale jdou spíše do kapes provozovatelů. „Navzdory značnému růstu množství lovů za posledních 15 let počty divokých lvů nadále klesají po celé Africe, “ “ říká Michler. „Canned hunting lovcům jednoduše otevřel další levnější trh. A množitelé mají nyní množství dalších zdrojů zisku – například mazlení s koťaty, procházky se lvy, obchod s kostmi lvů – to značně přispívá jejich ziskům. Když se všechny tyto obchodní příležitosti sečtou, množení a canned hunting mnohem pravděpodobněji vyprodukuje větší zisky než obyčejný ‘férový lov’, ale nic z toho neskončí ve smysluplném záchovném projektu.“

Každý den jsou v Jižní Africe během těchto umělých lovů zastřeleni dva až tři lvi. Jeden je loven, zatímco toto čtete.

Ostatní zdroje zisků, které Michler zmiňuje, dominují jihoafrické turistice jako pár nejoblíbenějších turistických aktivit a zároveň jejích největších podvodů. „Hlazení koťat, ‘procházky se lvy’ a dobrovolnický trh se staly značnými přispěvateli podvodu,“ říká Michler a dodává, že tyto aktivity jsou „propagovány podvodnými či nesprávnými tvrzení o záchově vzhledem k tomu, že tito provozovatelé záchově nijak nepřispívají.“ Že můžete odcestovat do Jižní Afriky a pomoci zachránit lví kotě, je bezpochyby přitažlivou představou – každý rok inspiruje tisíce dobrovolníků a turistů, aby se vydávali do Jižní Afriky, aby pomohli „zachránit lvy“. Ale to, co se děje v pozadí těchto aktivit, odhaluje krutost vykořisťování lvů. Co byste mohli považovat za život měnící dobrodružství na záchranu legendárního druhu, je doslova svým opakem. „Dobrovolníci platí množitelům desetitisíce korun a ve většině případů se starají o koťata, která budou zastřelena při lovu v ohradě nebo poražena kvůli obchodu s lvími kostmi,“ říká Michler. Uvádí, že i přesto, že tito provozovatelé a zařízení nejsou přímo odpovědné za pokles populace divokých lvů, matou poselství ochránců, čemuž padnou za oběť mnozí dobrovolníci a turisté.

IMG_2694
„Ty zaplatíš, oni zaplatí“  Foto poskytnuto autorkou

Když přijde na ta roztomilá, mazlivá koťata a úchvatné lvy, které si můžete pohladit a které můžete vzít na procházku, jen málo lidí rozpozná nedostatek etiky v těchto odvětvích. Například hlazení koťat znamená odebrání koťat od matky přímo po porodu, kdy jsou vražena do náručí naivních dobrovolníků či turistů, kteří zaplatí pár stovek, aby se s vyděšeným kotětem pomazlili nebo se s ním vyfotili, zatímco to volá svou matku. Lvice je nucena rodit koťata alarmujícím tempem, docela nepřirozeně a nezdravě v porovnání s jejím přirozeným cyklem v divočině. Ale je lvem v zajetí, a proto je využívána jen kvůli velkochovu. Jakmile už koťata nejsou bezpečná na mazlení či zacházení v rukou turistů, budou využita na procházky se lvy, kde může člověk zaplatit za to, že se projde s několika dospívajícími lvy, zatímco je průvodce vede pomocí pamlsků a tyče. Tento druh krutého, vysoce neetického zacházení se zvířaty snadno rozčílí lví ochránce, s výkřiky „Zakažte lov v ohradě!“ ozývajícími se po celém světě. Jen málokdo si však uvědomuje, že zákaz lovu lvů v Jižní Africe tento druh nezachrání.

(Při razii na lovecké farmě nalezeno 250 hladovějících lvů)

Pieter Kat, doktor ekologie a zakladatel registrovaného spolku LionAid, je přesvědčen, že se v Jižní Africe musí objevit účinnější platforma, pomocí které bude možné vyřešit lukrativnější aspekty množení lvů. Domnívá se: „Měla by se objevit výzva založená na tvrzení, že množení predátorů v zajetí musí být založeno na záchovných motivech. Takové množení by mělo být prováděno například jen registrovanými zoo a ne soukromými jedinci. Soukromníkům by možná mělo být umožněno vlastnit lvy, ale množení by mělo být pod velice přísným dohledem. Také by se měla objevit soudní výzva k znovuustanovení lvů jako ohroženého či chráněného druhu spolu s kontinentálním závazkem Jižní Afriky o zajištění budoucí záchovy druhu v poklesu volným pádem. Jižní Afrika by měla zaujmout mezinárodní pohled a ne úzký národní a nekonstruktivní pohled.“ Vzhledem ke značným ziskům, které turistické aktivity jako hlazení koťat či canned hunting do země přináší, může se Jižní Afrika vůbec skutečně odpoutat od současného modelu, který zapouzdřuje, aby pomohla lvy zachránit? Kat je přesvědčen, že je to nutné. „Jižní Afrika by si měla být vědoma toho, že mezinárodní turistika oslábne jejich postojem propagujícím trofejové lovy a množení lvů v zajetí,“ říká. „Zisky, které tvoří, jsou v porovnání s tím, co ztratí, nepatrné.“

stažený soubor
„Jejich budoucnost leží na našich bedrech“  Foto poskytnuto autorkou

S rukama špinavýma od tak krutého odvětví, proč Jižní Afrika nezasáhla, aby své lvy zachránila? V dubnu 2015 vydala jihoafrická vláda návrh Biodiverzitní plán hospodaření pro lvy s údajným cílem záchovy její národní lví populace. Plán — který obsahuje nadbytek informací a návrhů na záchovu lvů založených na sesbíraných datech – má několik nedostatků, z nichž vystupuje zejména jeho doporučení na snížení statutu lvů na červeném seznamu IUCN z „ohrožený“ na „málo dotčený“. Podle důkladného přehledu o BMP od LionAid plán řízení nenabízí naprosto žádnou životaschopnou metodu na skutečnou pomoc při ochraně lvů. Například v ohledu nedostatku zapojení úřadů, „Návrh neadresuje značnou potřebu úředního dohledu nad tímto odvětvím.“ Také je zde několik problémů týkajících se dat, která jsou v plánu řízení použita. Například důkazy o počtech populací divokých lvů jsou dávno zastaralá – přesto, že návrh zmiňuje, že v roce 2015 dojde k novému populačnímu průzkumu, přehled LionAid předpokládá, že k takovému průzkumu dojde, až proběhne sesazení statutu lvů u IUCN.

Co je na plánu obzvláště zajímavé, je nedostatek cílů na řešení canned hunting a lvích farem v jižní Africe, což naznačuje, že některé z problémů týkajících se místních lvů byly účinně ignorovány. V červenci 2015 uspořádala Edna Molewa (jihoafrická ministryně životního prostředí) schůzi zainteresovaných stran, při které byly probrány otázky související s množením lvů v zajetí a s canned hunting. Jihoafrické ministerstvo životního prostředí (DEA) vydalo ohledně schůze prohlášení. Podle Molewa bylo setkání odrazem vážnosti, s jakou jihoafrické úřady přistupují k obviněním z kriminality „operující na okraji legálních, regulovaných odvětví množení a lovu“. Molewa se pokusila problém canned hunting smést pod koberec a uvedla, že „Jižní Afrika je po celém světě uznávána díky svým záchovným úspěchům s ohledem na afrického lva, tak moc, že Mezinárodní svaz ochrany přírody zrovna nedávno chválil naše pokroky v ochraně druhu“. Ale množení lvů v zajetí nemůže být považováno za záchovný úspěch, když jsou lvi narození v zajetí využíváni pro zisky generované z jejich lovu a zabití. Molewa je známa pro své neustálé popírání existence canned hunting v Jižní Africe. Při mnoha příležitostech uvedla, že je v Jižní Africe „ilegální“, navzdory množství důkazů reálné existence canned hunting v její zemi.

Zatímco jihoafrická vláda sedí na svém trůnu — popíraje canned hunting a chráníc zájmy pro-loveckých a množírenských asociací — jiné země se zapojují, aby zajistily, že afričtí lvy budou mít budoucnost. Greg Hunt, australský ministr životního prostředí, podnikl na počátku roku průkopnický krok a zakázal vývoz a dovoz zvířecích trofejí z Afriky do Austrálie. Donalea Patman, zakladatelka australské neziskovky For the Love of Wildlife, pracuje po boku jedinců jako Hunt, kteří se snaží zachránit ikonický druh vynucováním regulací, které tyto tvory chrání. „Australský zákaz je, jakožto přímá odpověď na [trofejové] odvětví, prohlášením o morálním zákonu a etice,“ říká Patman. „Je první na světě a je vizionářský a odvážný. Říká světu, že farmy s divokými zvířaty, která jsou ochočena, aby někdo zaplatil za jejich zabití, jsou odporné.“ Tak jako mnozí je Patman přesvědčena, že africká divočina je v obležení a země jako Jižní Afrika dělají málo – pokud vůbec něco – aby pomohly. „Jižní Afrika měla dostatek možností, aby tento problém adresovala, ale ten navzdory snahám zvířeckoprávních skupin nadále pokračuje.“

(Pokud vám Cecilova smrt zlomila srdce, musíte vědět o těchto lvech)

Množství pro-loveckých a množírenských asociací v Jižní Africe, které bojují za své „právo“ zabíjet divoká zvířata, jen dále poukazuje na množství práce, kterou musí země odvést, aby zachránila svůj původní druh. I když skupiny na ochranu lvů neúnavně pracují na záchraně lvů i jejich habitatů (narušování lidmi je vážným problémem pro habitaty lvů v Africe), o pro-lovecké lobby se to samé říct nedá, když šíří falešné poselství, že lov a jiné interakce se lvy pomáhají jejich záchově. „Jen velmi málo, pokud vůbec nějací, množitelé a ohradní lovci v Jižní Africe na této úrovni přispívají,“ říká Michler. „Množitelé a ohradní lovci v Jižní Africe musí být zastaveni, protože pletou tato poselství a priority svými falešnými tvrzeními [o ochraně].“

 

16242044308_30c1f01cc5_o-3
Foto: David Nash

Austrálie možná stojí v čele snah zakázat lví trofeje, ale rozhodně není jedinou skupinou, která dělá vlny. „Blood Lions,“ celovečerní film vytvořený Michlerem a jeho týmem odborníků na divoká zvířata, je nekompromisním dokumentem, který doslova nahlíží pod pokličku loveckého odvětví. S Michlerem jsem mluvil o dokumentu a o tom, co inspirovalo jeho vytvoření: „Byl jsem jedním z mnoha lidí a organizací, které po desetiletí volaly po zákazu těchto praktik, ale s malým úspěchem, zatímco počty predátorů v zajetí dál stoupaly. Dlouho jsem byl přesvědčen, že jediným způsobem, jak by tato odvětví mohla být skutečně odhalena, je nekompromisní dokument – ne jen jemný film, ale takový s troufalými cíly. K tomu došlo, když se Pippa Hankinson, jedna z producentů filmu, rozhodla takový film udělat. O dva roky později ho vytvořil tým zasvěcených a odborných účastníků. Jsme přesvědčeni, že může být nástrojem změny.“ Velice úspěšná premiéra „Blood Lions“ proběhla v Durbanu 22. července 2015.

Na záchranu afrických lvů, za kterou ochránci bojují každý den, existuje samozřejmě mnoho řešení. Ale záchrana afrických lvů není tak snadná jako Biodiverzitní plán řízení — zvláště, když země jako Jižná Afrika chrání pro-lovecké a množírenské zájmy. Přesto, že bychom se všichni zaradovali, kdyby bylo odvětví canned hunting zrušeno, tento krok by automaticky lvy Jižní Afriky nezachránil. Mnoho z nás by si muselo uvědomit, že lukrativní odvětví, která tento druh vykořisťují, jsou kořenem problému. Dokud nebudou jihoafrické úřady ochotné spolupracovat a chápat, že lov a množení lvů v zajetí nemá místo v ochraně lvů, budou dál pouštět krví divokým zvířatům pro každý dolar, možná dokud nezůstane nic pro nadcházející generace.

Převzato z Selva Beat

Reklamy