Severokorejští diplomaté zapleteni do nelegálního obchodu s nosorožčími rohy

Vyšetřování zjistilo, že ambasády KLDR byly zapojeny do 16 případů nelegálního pašeráctví v jižní Africe.

Mozambik se stal hlavní křižovatkou pro nelegální obchod s rohy nosorožců. Nová zpráva uvádí, že velké množství rohů je pašováno severokorejskými „pochybnými diplomaty“.

Zpráva zveřejněná Globální iniciativou proti transnárodnímu organizovanému zločinu zjistila, že korupce prostupující všemi úrovněmi mozambického státu – včetně tamějších přístavů, letišť a hranic – z něj udělala pašerácký ráj.

Jeden příklad uváděný ve zprávě popisuje zatčení severokorejského diplomata a instruktora taekwonda v Maputo v květnu 2015 poté, co bylo v jejich vozidle údajně nalezeno 4,5 kila nelegálních nosorožčích rohů a sto tisíc dolarů. Policie je zadržela a auto zabavila.

Během několika hodin po incidentu se nacházel severokorejský velvyslanec v Jižní Africe, Yong Man-Ho, v letadle z Johannesburgu do Maputo. Tito dva muži byli později propuštěni po zaplacení pokuty ve výši 30 tisíc dolarů a vozidlo jim bylo vráceno. Není jasné, zda byl vůbec zabaven jeho nelegální náklad.

Diplomatické a vládní zdroje v Jižní Africe podávají podobná svědectví a Globální iniciativě řekly, že severokorejská ambasáda v Pretorii je „aktivně zapojena do pašování slonoviny a nosorožčích rohů“ a může být spojena i s dalšími nelegálními aktivitami.

Pokusy získat komentář od severokorejské ambasády v Pretorii byly neúspěšné, Julian Rademeyer, autorka zprávy, a kameraman, kteří se přiblížili k budově, byli odstrčeni bezpečnostní službou.

S většinou zbývajících nosorožců planety v Kruger Park, který sousedí s Mozambikem, zůstává budoucnost druhu extrémně nejasná, pokud Jižní Afrika i svět nepřistoupí k akci a nevyzvou Maputo a jednotlivce spojené se severokorejským režimem k odpovědnosti.

Ochránci v Jižní Africe a Mozambiku říkají, že jsou povzbuzováni prací mozambické Národní agentury pro chráněná území, ale frustrováni nedostatkem pokroku ze strany mozambické policie v dopadení klíčových vůdců pytláků a pašeráků.

(Zemřela Nola, jeden ze čtyř posledních nosorožců tuponosých severních)

„Dohled je mizerný,“ řekl mozambický ochránce, který chtěl zůstat v anonymitě.  „K zatčení a stíhání je dostatek důkazů. Víme, kdo jsou klíčové postavy. Jsou dobře známi. Navzdory tomu nejsme schopni zatknout žádného z vůdců pytláckých gangů.“

Zapojení ambasády

Objevila se také tvrzení, že severokorejská ambasáda v Etiopii je využívána jako tranzitní bod pro pašování nedovolených zvířecích produktů do Číny a že představitelé ambasády zneužívají svého diplomatického statutu, aby působili jako kurýři.

Od poloviny 70. let postupně roste zapojení Severní Koreji do transnárodního organizovaného zločinu – zvláště obchodu s drogami a cigaretami, pašování zbraní a výroby falešné americké měny – s vrcholem během vážné ekonomické krize a hladomoru, kterému země čelila na počátku a v polovině 90. let.

Globální iniciativa tvrdí, že představitelé severokorejské ambasády byli zapleteni do 16 z 29 incidentů, které výzkumníci dokázali identifikovat od roku 1986 a v kterých diplomaté pašovali slonovinu nebo nosorožčí rohy.

Posouzení nedovolené aktivity a pašeráckých sítí z roku 2007 vydané časopisem International Security uzavřelo, že „Severní Korea má sofistikované pašerácké dovednosti rozvinuté roky transnárodní kriminální aktivity, řízené ekonomickou potřebou a ospravedlněné patinou ideologie“.

Uvádí se, že tyto nedovolené aktivity jsou kontrolovány pochybnou agenturou známou jako Divize 39.

USA divizi popsaly jako „tajnou odnož vlády… která poskytuje stěžejní podporu severokorejskému vedení, zčásti skrz zapojení v nedovolených ekonomických aktivitách, spravování korupčních fondů a tvorbu příjmů pro vedení“. Zdá se, že v tomto hrají klíčovou roli severokorejské ambasády.

(Soud s čínskými pašeráky)

Od poloviny 60. do konce 90. let nabízel Pchjongjang vojenské a finanční zdroje nově nezávislým africkým státům v naději, že uznají vedení Severní Korey. Po celém kontinentu byly ustanoveny ambasády, ale brzy se staly finanční zátěží.

Poté, co země v roce 1975 nedostála svým mezinárodním dluhům, musely si ambasády svůj provoz „samo-financovat“. Tato praktika trvá až dodnes.

„Od diplomatů se očekává, že vydělají dost peněz, aby navýšili své mrzké platy a byli schopni výrazně přispívat do ústřední kasy v Pchjongjangu,“ tvrdí Globální iniciativa.

Podle Rademeyer je právě potřeba samo-financování součástí důvodu, proč jsou korejští diplomaté zapleteni do zločinů sahajících od pašování diamantů, zlata, drog a zbraní k obchodům s falešnými měnami, cigaretami, léky a elektronikou.

Se zdánlivou imunitou před stíháním to vypadá, že se podpora organizovaného zločinu stala primárním zájmem severokorejských ambasád v obležení.

Převzato z Guardian

 

Advertisements