Porodnost dlouhodobě klesá na celém světě, přesto zažíváme populační explozi

Světová populace má do roku 2050 dosáhnout 9,7 miliard, ale co je za těmito vysokými čísly? Podívejme se na demografické pohyby komplexně.

3906Lidé nakupující na tržišti v Lagosu, Nigeria. Fotograf: Sunday Alamba/AP

Světová populace dosáhla v průběhu roku 2015 hranice 7.3 miliardy, což je nárůst o 2 miliardy od roku 1990. Podle předpovědí bude stabilně narůstat, až v roce 2030 dosáhne 8,8 miliard, v roce 2050 už 9.7 miliard a konečně 11.2 miliard v roce 2100.

Ale za populačním vývojem nejsou jen neslýchaná čísla. Rychlost nárůstu se neustále snižuje – celkový přírůstek klesá od roku 1970 – mění se demografie.
Tohle se nachází za stoupajícími křivkami předpovědí.

Na celém světě mají ženy méně dětí než kdykoliv předtím

„Množství porodů dosáhlo svého maxima, nebo pokleslo“, říká John Wilmoth, ředitel populační divize v oddělení ekonomických a sociálních záležitostí OSN. „V některých zemích stále přetrvává narůstající početnost porodů, ale celosvětově populaci nenavyšuje porodnost, ale to, že lidé žijí déle.“

Téměř ve všech zemích došlo ke zmenšení rodin, 46% světové populace v současnosti žije v zemích s nízkou mírou plodnosti, kde mají ženy v průměru méně než 2.1 dětí. Tohle zahrnuje všechny země v Evropě a Severní Americe a značnou část Asie a Latinské Ameriky.

Pouze osm procent světové populace žije v zemích s vysokou mírou plodnosti, které prodělaly omezený pokles a kde má průměrná žena za život pět a více dětí. U zemí s nízkými příjmy platí pravidlo, že mají nejvyšší míru plodnosti, na vrcholu se nachází Nigérie, s průměrem 7.6 dětí na ženu.

V kontrastu k zemím, kde probíhá nárůst míry plodnosti, více než 40 zemí očekává mezi lety 2015 a 2050 pokles populace. OSN uvádí, že plodnost ve všech evropských zemích je pod hranicí nutnou k „celkové výměně populace v dlouhodobém horizontu“

Porodnost klesá, ale úmrtnost klesá rychleji.

I kdyby se světová míra plodnosti drasticky propadla na úroveň nutnou k výměně populace, nárůst počtu obyvatel by po nějakou dobu pokračoval díky tomu, co experti označují za „populační momentum“ – zvyšující se počet lidí přežívajících do reprodukčního věku a dále.

Od roku 1960 znatelně poklesla porodnost v zemích všech příjmových skupin, to se však nepromítlo v pokles globální populace proto, že míra úmrtnosti klesla ještě znatelněji, převážně v zemích s nízkými příjmy.

V roce 2015 vzrostla odhadovaná délka života na celém světě na 71.4 roku, což je od roku 2000 nárůst o 5 let. Největší nárůst zaznamenala Afrika, částečně díky zlepšení dětské zdravotní péče a částečně díky přístupu k léčbě HIV.

Zatímco nárůst odhadované délky života přináší nové výzvy, Wilmoth říká, že je důležité nezapomenout na dobré zprávy. „Téma je často prezentováno  negativně, ale když se zamyslíte nad nárůstem odhadované délky života a celkovým zlepšením zdravotních podmínek, které populační růst umožnily, uvědomíte si obrovské snížení lidského neštěstí, které k delšímu životu vedlo.“

Wilmoth zdůrazňuje, že jsou to nejchudší země, kde dochází k největšímu populačnímu nárůstu a ty tak stojí před největší výzvou. „Jsou to země, které rostou velmi překotně, o 3 nebo 4% ročně, tím tempem se za 25 let zdvojnásobí – to je  tempo, které je neudržitelné“, říká.

„Je velmi obtížné, když se země snaží zlepšit úroveň zdravotní péče a vzdělání a zároveň se neustále potýká s nárůstem populace a všeho co s tím souvisí.  To přináší stále větší výzvy“

Nejrapidnější populační nárůst probíhá v Africe

Víc než polovina populačního nárůstu mezi dneškem a rokem 2050 se očekává v Africe. OSN odhaduje, že u 33 afrických zemí je vysoká pravděpodobnost ztrojnásobení populace, včetně zemí jako Angola, Burundi, Demokratická republika Kongo, Malawi, Mali, Nigérie a Ugandy. Nejvýznamnější nárůst se očekává v Nigérii, kde je předpokládán nárůst populace, jež do roku 2050 předčí počet obyvatel Spojených Států a Nigérijci se tak stanou třetím největším národem na planetě.

Kromě těchto regionů jsou zde však africké země a města, kde je trend opačný – hlavní město Etiopie, Adsis Ababa, má míru plodnosti 1.7 dítěte na ženu. Někteří experti připouští možnost, že Afrika bude následovat trend mnoha částí Asie, které od šedesátých let zaznamenávají pokles míry plodnosti a snížení populačního nárůstu, jmenovitě Japonska, Singapuru, Thajska a Indonésie. Předpověď plodnosti v Africe má také klesající tendenci, ale tempo jakým k tomu dojde bude mít na dalekosáhlé následky na její rozvoj.

Vzdělání a plánování rodiny může míru plodnosti ovlivnit

Roli zde hraje mnoho faktorů, které ovlivňují míru plodnosti dané země, včetně investice do vzdělání, přístupu k institucím zabývajícím se plánováním rodiny, úrovní ženských práv a výskytem vynucených či v raném věku uzavřených sňatků.

Populační fond OSN zdůrazňuje, že řešení těchto klíčových problémů má zásadní význam ve zpomalování populačního růstu. „Populační dynamika není neměnná budoucnost“ uvádí studie UNFPA. „Změna je možná prostřednictvím strategií na zajištění respektování lidských práv a svobod, jež přispívají k redukci plodnosti, především přístup k sexuální výchově a reprodukční zdravotní péči, vyšší úroveň vzdělání a práva žen.

Zatímco více žen než kdykoliv dříve používá antikoncepci, celosvětově by přes 225 milionů žen rádo zabránilo či oddálilo těhotenství, ale nemají přístup k moderním formám antikoncepce. Důležitým krokem ke zpomalení populačního nárůstu je zaměřit se na tuto oblast a uznání práva žen zvolit si kdy a zda chtějí mít děti.

Výzkum také poukázal na roli, kterou ve snížení plodnosti hraje vzdělání – u vzdělaných dívek dochází ke sňatkům v pozdějším věku a mají méně dětí. OSN předpokládá, že v subsaharské africe rodí ženy bez vzdělání průměrmě 6.7 krát za život, ženy se základním vzděláním průměrně 5.9 krát a ženy se středním vzděláním průměrně 3.9 krát.

Důležité je také zajištění mateřské a dětské zdravotní péče. Mnoho výzkumníků a aktivistů podporuje teorii, že zvýšené procento dětí, které přežijí, může vést ke snížení míry plodnosti tím, že rodiče mají méně potomků, když existuje větší šance, že ty narozené se dožijí dospělosti.

Hans Rosling, statistik a spoluzakladatel nadace Gampinder, promítá tento postoj do své práce a hlásá, že ukončení populačního růstu umožní právě záchrana nejchudších dětí.
Wilmoth souhlasí a dodává, že zatímco vztah mezi zlepšeným přístupem k mateřské péči a sníženou porodností může být těžko empiricky doložitelný, historické studie dokazují, že rodiče velikost rodiny mají na zřeteli. „Je zde daleko menší šance dalšího porodu, když existuje větší šance, že narozené děti přežijí do dospělosti.“

Jiný úhel pohledu

Výzvy, které populační růst vytváří jsou jasné, v neposlední řadě je to ohrožení biodiverzity zapříčiněné znečištěním, odlesňováním, intenzivním zemědělstvím a rozvojem měst. Protože je hodně v sázce, debata o tom, jak se s výzvami poprat, je ostrá. Jsou zde výzvy volající k zaměření se na nadměrný konzumerismus spíš než na přelidnění, včetně těch zdůrazněných v knize Stephena Emmotta – “Deset miliard”, která volá po drastické změně chování k zabrždění enviromentální krize, která nemá obdoby.

Wilmoth se domnívá, že klíčem k vyřešení některých z těchto výzev leží v jiném úhlu pohledu na problém – s lidskými právy psotavenými do popředí. “Už samotný termín přelidnění zosobňuje určitou zaujatost, zaměření na počet lidí spíše než na úroveň rozvoje,” říká. “Je krajina přelidněná, nebo nerozvinutá? Myslím, že je debata někdy přemrštěná a chybí prostor pro diskuzi o možnosti udržet krok rozvoje s populačním růstem.”

“Je to skutečná příležitost. Ale tato příložitost může být uchopena pouze pokud rostoucí počt dnešních mladých lidí bude vyzbrojen vzděláním,  možností získat zaměstnání a dostupností antikoncepce, takže generace, která po nich příjde nebude ještě větší.

převzato z: the guardian

Reklamy