Azyly a útočiště – díl 5.: Fife Buzzing – Země bez hmyzu je Země bez života

Proslulý americký biolog Edward Osborne Wilson kdysi řekl: „Kdyby zmizelo veškeré lidstvo, svět by se navrátil k hojnému rovnovážnému stavu, který existoval před 10 000 lety. Pokud by zmizel hmyz, životní prostředí by se zhroutilo do chaosu.“

Zní to jako science fiction.

Ale podle ochránců přírody už lidské jednání ničí mnohé z hmyzích habitatů na světě – a to by mělo lidskou rasu dost zajímat.

Květinové louky pomalu mizí

Třeba včely. Jejich počty masivně klesají zřejmě kvůli změnám krajiny.

Změny zemědělských technik znamenají méně divokých rostlin v přírodě než dříve, což vede k tomu, že včely bojují o přežití. Klimatická změna a používání určitých pesticidů si také vybírají svou daň.

Ale když vezmeme v úvahu, že včely jsou skvělými opylovači, a hrají tak klíčovou roli v tvorbě velké části jídla, které jíme, pak se před námi rozprostře velký problém se zatím nepředvídanými důsledky. Nejen pro lidi, ale pro celou živočišnou populaci.

Gabrielle Flinn, představitelka záchovné organizace pro bezobratlé Buglife, je s tímto problém dobře obeznámena. Absolventka zoologie na glasgowské univerzitě s titulem z ekologie včel z nottinghamské univerzity, studovala, jak technologie a zvýšená poptávka po produkci potravin během druhé světové války znamenaly konec tradičních zemědělských technik. Ty podlehly technikám, které zvýšily produktivitu, ale snížily hojnost divokých květin v přírodě.

Haugh Park v Cupar, kde se obyvatelé spojili s městskou radou Fife a sází divoké květiny.
Haugh Park v Cupar, kde se obyvatelé spojili s městskou radou Fife a sází divoké květiny.

Odhaduje se, že Británie přišla od 30. let o 97 % květinových pastvin. Říká, že naštěstí toho pro včely a další hmyz můžeme hodně udělat. Gabrielle je v čele projektu Fife Buzzing (Fife bzučí) vedeného organizací Buglife ve spolupráci s městskou radou města Fife, který si klade za cíl zastavit vymírání bezobratlých a snaží se zachovat jejich udržitelné populace.

Park u Millgate v Cuparu, kde se ochránci přírody, úředníci, dobrovolníci a místní děti zapojili do výsadby květin, aby pomohli zachránit včely.
Park u Millgate v Cuparu, kde se ochránci přírody, úředníci, dobrovolníci a místní děti zapojili do výsadby květin, aby pomohli zachránit včely.

Tříletý projekt je financován Heritage Lottery Fund a Fife Environment Trust. Jeho cílem je vytvořit 12hektarovou květinovou louku na 16 místech napříč Fife, včetně Kirkcaldy, Anstruther, Tayport, Glenrothes a Dunfermline.

Oblast Haugh Park byla pro vysazení divokých květin označena již v počátku projektu, spolu s místem v městské komunitní aleji u Millgate. A právě tady jsme zastihli Gabrielle, když spolu s dobrovolníky a dětmi z místních škol a školek vysazovali 800 květin, aby do oblasti znovu přilákali více hmyzu.

„Jen pár lidí si uvědomuje, jak jsou včely důležité,“ řekla Gabrielle. „Jsou to nádherní malí tvorové. Ale také mají podstatný úkol, který mnoho lidí bere jako samozřejmost. Bez nich by došlo k ekologickému chaosu. Chceme vytvořit květinové louky, zvláště v travnatých oblastech. Cílem je zapojit školy a komuntiní skupiny. Mladším generacím to pomáhá uvědomovat si, že na zelených prostorech záleží, pokud se ně starají a vede se jim díky nim.“

„Takže v Haugh Park, kde byly dříve plochy divokých květin, je spojujeme a přidáváme pár trvalek, s pomocí dětí z Castlehill Primary, aby vydržely déle a každý rok se zlepšovaly.“

b9-2

Sarah Davidson, koordinátorka Sustainable Cupar’s Fruit and Blossom Group, v minulých letech pracovala s dobrovolníky na vysazení hrušek v historickém sadu Millgate. Některé z nich byly naroubovány přeživšími stromy, které v této oblasti kvetlypřed více než stoletím.

Sarah je zápaleným obhájcem plánu Fife Buzzing. Říká, že někteří lidé byli zděšeni, když sázení v Haugh Park začalo. Sázení se záměrně týkalo jen kopců. Všechny obavy však zmizely, když byly vysvětleny důvody, které k tomu vedly.

(Co vysadit na zahradě, abyste pomohli zachránit včely)

Řekla, že Sustainable Cupar se může vydat sázet i do jiných oblastí města, jakmile financování skončí. Ale i nadále se obává, zda je na ochranu hmyzu vynakládán dostatek úsilí na národní i celosvětové úrovni.

Zmiňuje environmentální knihu Rachel Carson z roku 1962 Tiché jaro: „Někdy mám pocit, že žijeme v Tichém jaru a ani si to neuvědomujeme. Vím, že během mého života se počet hmyzu snížil. Jen se podívejte na přední sklo aut. Bývala pokryta hmyzem. Dnes jich není tolik a kvůli tomu je i méně ptáků.“

Ale Gabrielle si je jistá, že úřady začínají tento problém brát vážněji.

„Myslím, že to čím dál tím víc berou vážně,“ dodává. „Například EU prosadila dočasný zákaz na neonikotinoidové pesticidy, protože se ukázalo, že jsou pro opylovače škodlivé.“

„Úřady nás také sponzorují. Takže povědomí se zvyšuje, národně i mezinárodně.“

„Samozřejmě máme před sebou ještě dlouhou cestu. Ale jsem přesvědčena, že se posouváme pozitivním směrem. Podobné projekty jsou důležité, protože pomahájí šířit povědomí a donutí lidi přemýšlet.“

Převzato z The Courier

Reklamy