Dory prosím raději nehledejme

Všichni již tuhle praxi nejspíš moc dobře známe.

Rodiny s dětmi navštěvují v kinech animované filmy, které jsou nadmíru vtipné, a na velké obrazovce vidíme spousty kamarádských a zábavných zvířátek. Hned na to pak rodiče samozřejmě pospíchají do obchodu zakoupit navlas stejné zvířátko jako v pohádce a děti ho radostně chovají doma jako svého mazlíčka. Netrvá to však dlouho a zvíře své majitele omrzí, začíná s ním být až moc starostí, není o něj příliš dobře postaráno, nebo dokonce zemře. Ve finále je zvíře často opuštěné či necháno napospas záchranným skupinám či útulkům.

K takovým případům došlo například, když vyšel nový film Želvy Ninja – jen v USA zemřelo odhadem až 90 % zakoupených želv. Stejný případ nastal u filmu Čivava z Beverly Hills – spousta drobných psíků velmi rychle po své chvilce slávy zůstala opuštěná v útulcích.

Ani Hledá se Nemo tak nebyl výjimkou. Děti se dožadovaly rybiček klaunů očkatých a také se jim pak přesně podle návodu ve filmu snažily navrátit svobodu – a tak své mazlíčky spláchly do záchodu.

A samozřejmě i nyní, před velmi propagovanou premiérou nového filmu Hledá se Dory – pokračování filmu Hledá se Nemo od  Disney Pixar, se objevují obavy, co se stane s osudem hlavní představitelky filmu – bodlokem pestrým.

Bodlok pestrý je nádherná, modrožlutá a černá rybka vyskytující se ve vodách Indo-Pacifiku. Ekolog Culum Brown z Macquarie University, jehož práce se zaměřuje na ryby a poznávání jejich chování i socializace, napsal:

„Možná budete šokováni, ale o bodloku pestrém toho opravdu víme jen velmi, velmi málo. Ve skutečnosti vlastně nevíme nejspíš nic. Ale to platí pro drtivou většinu z více než 32 tisíců druhů ryb.

Víme, že jejich pokožka odráží světlo při 490 nm (tmavě modrá) a mají tendenci být v noci světlejší (to řídí jejich hormony). Mají velmi ostré trny po obou stranách svého ocasu, které ryby vzpřimují, když mají strach a vycítí hrozbu. V Indo-Pacifiku mají obrovské zastoupení, ale hrozbou je pro ně nelegální odchyt. Jejich potravou jsou řasy z korálových útesů, což je velmi důležitá činnost, neboť tím zabraňují nadměrnému růstu korálů.“

Slovo „hrozbou“ a zároveň i ta další o jejich důležité ekologické funkci v péči o korály upoutávají pozornost. To je přesně to, proč jsou nyní vědci v obavách.

Článek, napsaný minulý měsíc Emily Sohn pro Hakai Magazine, popisuje nátlak na chov bodloků v zajetí, takže by přinejmenším nebyly alespoň odebíráni z volné přírody v tak velkém množství.

Pan Brown říká, že i když o bodlocích příliš nevíme, můžeme s jistotou říci, že ryby jim příbuzné jsou poměrně chytré.

Tak například rod, do kterého sami patří (bodlokovití), má větší velikost mozku, než je u ryb průměr. Tato charakteristika je společná rybám žijícím v komplexních prostředích, především pak v korálových útesech.

Bodlok hnědý byl studován v Rudém moři s ohledem na jejich schopnost prostorové orientace, a výsledky ukazují, že spoustu své pozornosti věnují orientačním bodům,díky kterým se podél útesů zvládají skvěle orientovat.

„Tyto rybky denně podstupují migrace ze zóny odpočinku do zóny s potravou a každým rokem migrují kvůli tření. Jakmile výzkumníci nenápadně a pomalu posunuli záchytné body v jejich přirozeném prostředí, měly ryby tendenci k nim sice plavat, avšak jakmile byly body posunuty o více jak 6 metrů, ryby je ignorovaly. Takže zřejmě v jejich navigačním systému existuje místo, které je možná využíváno k ukládání průběhu tras do kognitivní mapy. Vědci předpokládají, že si ryby trasy navzájem předávají a následovníci dokonce simulují pohyby svých vůdců, což  je nejspíš jednou z nejlepších imitací vůbec. Vůdci pak bývají většinou samičky.

Obavy o welfare ryb jsou však na vzestupu. Jonathan Balcombe, autor knihy „Co ryba ví“ , to skvěle vyjádřil minulý měsíc v New York Times :

„Vzhledem k tomu, že ryby obývají rozsáhlá skrytá stanoviště, vědci až nyní začínají zkoumat, jak vůbec žijí pod povrchem svých soukromých životů. Nejsou to vůbec žádné stroje, jejich mysl naprosto flexibilně reaguje na různé situace. Nejsou jen rybami, jsou to cítící bytosti s životem, kterého jsou si plně vědomy. Ryba má svoji biografii, ne jen biologii.“

Takže nyní, když už o rybách obecně víme něco víc, speciálně o bodlocích modrých, co by poradil Brown rodinám, které si po shlédnutí filmu budou chtít pořídit bodloka jako „mazlíčka“ do akvárka?

„Je jen jedna věc, kterou říkám lidem, kteří si chtějí domů pořídit bodloka modrého jako mazlíčka… NEDĚLEJTE TO!  Za prvé, udržování akvária s mořskými živočichy není typ aktivity, kterou si prostě vyberete a začnete ji provozovat. Chce to opravdu spoustu práce a znalostí, jak na to. Pokud opravdu stojíte o chov rybiček, zkuste nejdříve ty sladkovodní. A za druhé, existuje velmi vysoká šance, že váš bodlok modrý byl nelegálně uloven z divoké přírody. Opravdu neexistuje žádný důvod, aby kdokoliv tento průmysl a s ním spojené zabíjení ryb podporoval.“

Převzato z npr

 

 

Reklamy