Azyly a útočiště – díl 4.: Gentle Barn – Společnost zvířat, lék pro lidi

 

Sophie je koza, jejíž knižní vkus se kloní k populárním bestsellerům, říká Solana  Mejia-Schnaufer, která jí několikrát týdně předčítá. „Vím, že má ráda ‚Hunger Games‘, protože se ji nepokusila sníst. To ale neplatí o ‚Osvobození zvířat‘.“

Solana a Sophie se potkaly v Gentle Barn, šestiakrovém ranči v Santa Clarita v Kalifornii, kam se azyl přesunul v roce 2003. V tomto zařízení se léčí a rehabilitují zneužívaná hospodářská zvířata a návštěvníci s emocionálními a fyzickými problémy mají příležitost se s nimi každou neděli družit. Setkání se Sophie bylo pro Solanu, která bojuje s depresí a poruchami příjmu potravy (což ji vedlo až k pokusu o sebevraždu) „zážitkem, který mi změnil život“. Své zotavení přičítá právě Sophie, která byla zachráněna z kruté dětské zoo.

„Než jsem přišla do Gentle Barn, nic mi nedávalo naději, že život má smysl žít,“ říká. „Ale když jsem potkala Sophie, pomyslela jsem si, že má neuvěřitelně klidnou a otevřenou energii. Plynul mezi námi proud lásky, který jsem tolik potřebovala.“

Dnes je Solana v Gentle Barn dobrovolníkem a pro Sophie se stala „zvláštním člověkem“, navštěvuje ji alespoň dvakrát týdně, aby se podělily o společnost a dobrou knihu. „Sophie je jako můj totem, který si s sebou pořád nosím,“ říká. „Vědomí, že ji uvidím, mě udrželo naživu.“

Gentle Barn je splněným dětským snem, říká jeho zakladatelka, Ellie Weiner: „Byla jsem jedním z těch dětí, které domů nosily zatoulaná a zraněná zvířata. Moje rodiče to netěšilo.“ Dodává, že právě láska ke zvířatům jí pomohla dostat se přes své vlastní násilné dětství. „Zvířata mě zachránila a zahojila. Pokud to mohou udělat pro mě, mohou to udělat i pro ostatní.“

V roce 1999 Ellie otevřela dveře azylu návštěvníkům a je známá díky svým programům pro „rizikovou“ mládež, které pořádá ve spolupráci s místními úřady a neziskovými organizacemi. Členové městských gangů, drogově závislí a týraní mladiství tady mohou nakrmit krávu, obejmout prase nebo prostě jen najít klid ve venkovském prostředí. Než se skupiny se zvířaty setkají, Ellie nebo její manžel Jay jim vypráví příběhy o jejich zneužívání a zotavení.

To je pro dosažení problémových dětí stěžejní, říká Jamie Lynn Cantor, vedoucí služeb dětem Odboru pro děti a rodinné záležitosti v severozápadním okrese Los Angeles. „Slyší příběhy o tom, jak se zotavila tato zvířata, která se po hrozném týrání musela znovu naučit milovat a věřit. A co je důležitější, zjistí, že existuje naděje v budoucnost a že mohou žít životy plné lásky s lidmi, kteří je milují. Už nejsou zoufalé.“ Jamie do Gentle Barn přivádí děti v pěstounské péči od roku 2008. Byla svědkem toho, jak se mnohé z nich sblížili s miniaturním poníkem Bonsaiem, který byl brutálně bit svým bývalým „majitelem“.

„Nedokážu vám říct, kolik dětí se s ním identifikovala a říkalo: ‚Tohle dělala moje máma.'“ Dodává, že přesto, že trvalo tři roky, než se Bonsai znovu naučil lidem věřit, dnes je hravým poníkem s mimořádnými sympatiemi pro děti se zvláštními potřebami.

„Nepodobá se to tradiční terapii. Nejsou zde žádné testy ani pravidla,“ říká Jamie při vzpomínce na malého chlapce, který se spřátelil s obrovským prasetem Biscuitem. „Chlapec byl sexuálně zneužíván a byl velmi odtažitý. Jakmile uviděl tohle prase, začal se trochu otevírat. Lehával vedle Biscuita dvě hodiny, objímal ho a mluvil s ním. Tento smutný malý chlapec se zotavil a odcházel s úsměvem.“

Jamie sbírá informace pro výzkum, který nazývá „Zotavení mladých pomocí zvířat“. Říká, že zatím výsledky jedné návštěvy Gentle Barn „odráží značné zlepšení ve štěstí a sebevědomí mladých, mimo jiné i snížení vzteku, úzkosti, beznaděje, deprese a osamělosti.“

Dan McCollister je ředitelem společenských vztahů v Pacific Lodge Youth Services ve Woodland Hills v Kalifornii, neziskového zařízení, které nabízí terapii mladistvým chlapcům v podmínce. Většina obyvatel jsou členové gangů „na pokraji životního rozhodnutí“, říká Dan. „Pokud nezmění pár klíčových věcí, mohou svůj život prožít ve vězení.“

Dodává, že kvůli tomu, že se chlapci do gangů dostanou v nízkém věku, čelí jeho organizace rokům negativního podmiňování. Jako součást programu aktivit bere dvakrát za měsíc skupiny do Gentle Barn. „Máme s nimi šest až devět měsíců, abychom dosáhli něčeho pozitivního. Gentle Barn je pro to skvělým katalyzátorem.“

Během jedné návštěvy jeden „velmi ostrý, velmi drsný“ člen gangu v tichosti naslouchal příběhu koně, který trpěl opakovaným bitím, říká Dan. Později se zjistilo, že chlapcův otec mu během dětství několikrát zlomil ruku. „Daný mladík byl později spatřen v zadní části stáje, jak pláče a něžně hladí koně po hlavě, pořád dokola opakoval: ‚Nikdo už ti neublíží‘.“

Dan zdůrazňuje, že návštěva Gentle Barn „může děti ohromit, ukázat jim soucit a empatii a co je nejlepší, zjistí, že jejich příběh ještě není dopsán. Stále se mohou změnit a vést šťastný, smysluplný život.“

Podle Jaye je na provoz Gentle Barn každý měsíc potřeba okolo 50 tisíc dolarů. Peníze přichází z darů jednotlivců, přes webové stránky, darů soukromých rodin, korporátních grantů a nadací. Mezi hlavní dárce patří i Ellen DeGeneres, Toyota, CBS, William Morris Endeavor a Princess Cruises.

Gentle Barn po čase otevřela druhou „pobočku“ v Tennessee, kde se dnes nachází 13 zvířat, která byla týrána, zanedbávána, opuštěna či hůře. Zotavují se zde za pomoci tradiční i netradiční medicíny, nejkvalitnější stravy a bezpočtu hodin v rukách zaměstnanců a dobrovolníků. Pomalu získávají důvěru v lidstvo a začínají si uvědomovat, že jsou milována a jejich týrání skončilo. Kvůli svým trvajícím fyzickým i psychologickým potřebám, nemohou být adoptována a zbytek života stráví v azylu.

 

Ellie říká, že jejím cílem je „vidět Gentle Barn v každém velkém městě po celém světě“. Dodává: „Chtěla bych dát lidem příležitost obejmout krávu, podrbat prase na břiše, tulit se s krocanem a vidět, že jsme všichni opravdu stejní. Každý den téhle práce jsem svědkem zázraku.“

Upraveno z Ny Times

Advertisements