Vědci konečně vymysleli sklo, do kterého ptáci nenarazí

Ptáci nalétávající do skleněných tabulí jsou možná náplní kreslených komiksů, ale realita je bezútěšná: Každý rok zemřou po srážce s průhledným sklem stovky milionů ptáků. Naštěstí tomu věda konečně učiní přítrž.

j5sctoc7bet3vcrstkko
Co vidí ptáci, co vidíme my.

Článek v New York Times nám nabízí pohled do útrob fascinujícího výzkumu, který si klade za cíl zachránit životy těchto ptáků. Jedním z příkladů je temný tunel na pozemcích Bronx ZOO, který je používán jako testovací oblast/labyrint pro technologii, která ochrání naše létající přátele.

Na vzdáleném konci jsou skleněné panely osvětlené simulátorem denního světla. Jeden panel je z klasického průhledného skla, které je příčinou smrti stovek milionů ptáků, kteří do nich každý rok naletí. Druhý je z „ptačího“ skla, které obsahuje bílé vertikální pruhy, které slouží jako jakási ptačí stopka.

„Doufám, že poletí,“ řekl [William] Haffey, [student ekologie z fordhamské univerzity]. (Předchozí subjekt, strnadec bělohrdlý, po tunelu jenom poskakoval a vypadal zmateně.)

Ale lesňáček žlutokorunkatý proletěl tunelem přímo a energicky se vyhnul ptačímu sklu. Cíl splněn.

GLASS2-master675
Vrabec v testovacím tunelu.

Nemůžete moc vinit ptáky, že se jim nechce létat. Každý rok jen v USA zemře 355 – 988 milionů ptáků kvůli nárazu do budovy – úmrtí, kterým se dá snadno vyhnout. Účinným se ukázalo sklo zvané Ornilux. Každý panel je pokrytý vzorovaným ultrafialovým reflexivním nátěrem, který i když je téměř neviditelný pro lidi, se prolétajícím ptákům ukazuje zcela jednoznačně.

GLASSweb2-master675-v2
Tunelové testy pomáhají ochráncům a ornitologům pochopit rozsáhlá úmrtí stěhovavých ptáků v důsledku nárazů do budov.

Samozřejmě, okna, která potřebují linky či vizuální podněty, aby byla přátelská k ptákům, nejsou zrovna dvakrát oblíbená u návrhářů a architektů. Podle New York Times:

Součástí testů je tak i rozšíření linek a vizuálních podnětů, aby byly co nejméně viditelné a přesto ptáky odrazovaly. Haffney uvádí, že vertikální linie fungují nejlépe, když jsou od sebe deset centimetrů, kdežto ty horizontální musí být od sebe pět centimetrů.

„Uvidíme, jak daleko můžeme limity roztáhnout,“ uvedl Haffney. „Čím méně linek na skle, tím budou architekti šťastnější.“

Ale pokud to znamená záchranu tolika ptáků, občasný nelibý pohled snad zvládneme.

Převzato z Gizmodo

Reklamy