Mýtus o minipraseti

Rostoucí mýtus o velikosti ve světě miniprasat je příčinou číslo jedna opuštěných a přemístěných prasat. Tato nepřesná informace musí být uvedena na pravou míru, jakožto marketingová vějička k nákupu malého selátka, které zůstane malé jen po velmi krátkou dobu. Skutečná a informovaná prasečí komunita, hlavně tedy ti, kdo nepohlíží na chov prasat jako na zdroj příjmu, bojuje velmi tvrdě a vnáší světlo do těchto otázek. Přesto, že se najdou i dobří chovatelé, i tady platí „Nekupuj, adoptuj“. A obzvláště ne u těch, kdo vám opakovaně tvrdí, že se snaží vytvořit menší prase. Množení prasat, jakéhokoliv druhu a variace, pod 30 kilo je nejen nebezpečné, ale i škodlivé pro celkové zdraví a dlouhověkost selátka.

Všechna vietnamská prasátka a všechny menší směsky jsou bratranci původního prasete, které snadno překročí váhu 350 kilo. Takže ve srovnání jsou tato prasata opravdu miniaturní verzí prasete! Klasické zdravé vietnamské prase může vážit 60-120 kilo, některá dokonce překročí i 140 kilo. Přesto, že se průměrná váha „miniaturní verze“ plně dospělého prasete pohybuje mezi 30 až 70 kily, jde o průměrnou zdravou váhu. Prase není dospělé do 3-5 let věku, většina spíše až kolem 5. roku. Každé prase je jedinečné, stejně jako lidé, a velkou roli hraje nejen genetika, ale každé prase je jedinečné i ve svých výživových potřebách a životním stylu, což také hraje velkou roli v celkové velikosti.

PicMonkeyCollage.jpg

Výtažek o „mýtu o minipraseti“ od MVDr. Bruce Lawhorna (2013):

“Termín „miniprase“ nemá přesnou definici a provádět kvalifikovaný odhad o jeho velikosti v dospělosti, aniž bychom viděli jeho rodiče či prarodiče, což je málokdy možné, je velice složité. Dospělá velikost je také silně ovlivněna adekvátní výživou. Pokud jsou prasata „vybírána pro menší velikost“, může to, vedle výživového zakrnění, zvětšit další možné problémy miniaturních prasat. To zahrnuje hypoglykémii, srdeční onemocnění, rozštěp patra, atrézii konečníku a reprodukční problémy, jako je dystokie či agalakcie.“

Na co si dát pozor u chovatelů

Žádný chovatel není schopný vám zaručit, jak velké prase bude v dospělosti, ani pokud má na místě jeho rodiče. Genetika daleko za rodičovskou linií hraje větší roli, než si většina chovatelů myslí. V tuto chvíli neexistují žádné databáze, které by obsahovaly vzdálené linie, genetiku a statistiky, které by dokazovaly, že linie menších prasat skutečně existuje a že není zatížena žádnými zdravotními problémy ani komplikacemi v souvislosti s menším vzrůstem. Většina prasat, která byla namnožena přehnaně malá, umírá během několika let na zdravotní komplikace a orgánová selhání. Nevíme o žádném extrémně malém praseti v plné dospělosti (více než pět let věku), které by nezemřelo na komplikace. Dokud nebudou výše uvedené podmínky splněny, zůstává prase takové velikosti mýtem a nedá se nikdy předpokládat.

Schopný chovatel vítá otázky. Následují rozsáhlý proces, aby se ujistili, že je prase vhodným zvířetem a dodatkem k vaší rodině a domovu. Budou s vámi chtít podepsat smlouvu, která zvláště pokrývá podrobnosti situace, kdy by původní kupec prase už nechtěl. Všichni chovatelé by měli mít klauzuli, která vyžaduje, aby se prase/sele vrátilo zpět chovateli či aby nový majitel prošel stejným procesem adopce přes chovatele. Také budou trvat na smlouvě o striktní péči a vyžadovat, aby prase bylo vráceno, pokud jeho péče a veterinární potřeby nebudou uspokojovány. Dále, dobrý chovatel svá selata vždy kastruje, než odejdou do nových domovů. To je zárukou toho, že nedojde k nadměrnému/neinformovanému množení či „množení omylem“. Pokud nenabízí kastrovaná selata, MUSÍ mít smlouvu o kastraci, kterou kupec podepíše, než je zvířeti dovoleno odejít. Obvykle vyžadují důkaz, že sele bylo vykastrováno před šestým měsícem až prvním rokem.

Dobrý chovatel nikdy nepoužije ŽÁDNÉ určení velikosti, když se ho zeptáte na odhad dospělé velikosti. Místo toho se pokusí, abyste lépe pochopili, že každé prase je jedinečné a má své jedinečné potřeby. Že existuje obecné váhové rozpětí, v rámci kterého se většina zdravých prasat drží, ale že nic není zaručeno. Je určitě dobré vidět rodiče, nicméně i to může být zavádějící! Většina chovatelů využívá k chovu nedospělé prasnice a kance. To znamená, že ani rodiče NEJSOU plně vzrostlí. Většina chovatelů začíná množit zvířata ve věku od šesti měsíců do jednoho roku, což je naprosto nevhodné a vede ke zdravotním komplikacím u rodičů i falešné naději o velikosti vrhu. Vzali byste dvanáctileté lidské dítě, kterému se zrovna narodilo mimino, a říkali všem, že to miminko bude stejně velké jako jeho dvanáctiletí rodiče? Ne, jsou to děti, které mají děti, a to je přesně ten problém, který vyvstává z takových situací.

1545926_275855542612929_33133338090117642_n
„Miniprase“ – z roztomilého…
10613146_275474509317699_2275717797182822081_n
… malého miminka…

 

12745705_446547065543775_433482013819731765_n
… vám už ve dvou letech..
936608_433760523489096_203976381870361151_n
… vyroste obřík s vlastní hlavou.

Dobrý chovatel vám také dovolí navštívit svůj domov nebo chovnou stanici. Nikdy se s vámi nebudou chtít setkat někde jinde, protože budou chtít vidět, jak vy a vaše rodina budete s prasetem zacházet, a lépe vás poznají. Jako potenciální majitel potřebujete vidět prostředí, z kterého vaše prase pochází. Je tam čisto a uklizeno? Jsou ubytovací části čisté a bez výkalů a moči? Je vždy dostupná čerstvá voda? Udržují dobré záznamy? Jsou prasata sledována veterinářem? Zůstala s matkou po požadovanou dobu?

Prase by nikdy nemělo odcházet jako kojenec! Pokud dojde k události, kvůli které musí chovatel oddělit sele od matky a jeho sourozenců, musí být výhradně odpovědný za to, mrňouse odchová, dokud nebude sám schopen jíst pevnou stravu. Péče o selata, která jsou odebrána matkám, je velice těžká a polovina z nich to nezvládne, POTŘEBUJÍ svou matku. Sele byste nikdy neměli krmit z lahve, protože riziko vdechnutí je u prasat příliš vysoké! Okamžitě by měla být naučena pít z malé mělké nádoby. Odtržení selátka před 8. týdnem věku od matky je kruté a nevyroste z něj kvůli tomu socializovanější a milejší prase! Obvykle to skončí traumatickým zážitkem a většinou i smrtí.

(Jaké jsou dalším mýty o prasatech? A co je na nich pravdy?)

Dobrý chovatel se bude vždy zajímat, jak se vám a vašemu novému praseti daří a zda nemáte nějaké nové otázky. Vždy pro vás budou mít otevřené dveře a budou chtít, abyste za nimi přišli, pokud se u vás objeví nějaká obava či problém. Nikdy vás nenechají na holičkách!

Chcete i přesto dát domov prasátku? I u prasat platí staré známé „Nekupuj, adoptuj!“. Prasátka v nouzi, která hledají domov, rady do začátku i zajímavé informace o prasatech obecně najdete u Arnošta.

Převzato z Pet Pig Education

 

Advertisements