Nakrmit svět: Dokážeme zachovat lesy, žít organicky a jíst maso?

Podle nového výzkumu je možné vyprodukovat dostatek jídla k nakrmení rostoucí populace, aniž by padnul jediný další strom. Ale má to háček.

Studie publikovaná v Nature Communications ukazuje, že jediným způsobem, jak si zajistíme dostatek jídla v roce 2050, je pokud se svět přeorientuje na rostlinnou stravu (Proč mír a láska začínají na vašem talíři). Tak se i při těch nejpesimističtějších představách o technologickém pokroku a dostupnosti orné půdy nestane, že by lidé hladověli.

Protože je celosvětový přechod na rostlinnou stravu nepravděpodobný, zkoumá studie možnosti, které nám zbývají, pokud budeme i nadále jíst maso, i to, jak může klimatická změna ještě více zúžit naše možnosti.

Studie je spíše myšlenkovým experimentem než řadou realistických představ. Ale její závěr je jasný: my, lidé, musíme přijít na to, jak co nejvhodněji využívat omezené množství půdy. I když bude muset dojít k nevyhnutelným kompromisům, studie uzavírá:

„Odlesňování není podmínkou pro zásobování světa dostatkem jídla v roce 2050 v rámci kvality ani kvantity.“

Nulové odlesňování”

Ať jde o pěstování plodin, pastvu či stavby, 75 % neledového povrchu Země je tak či onak využíváno lidmi. Jinými slovy, pouhá čtvrtina je ponechána ve stavu podobajícím se tomu přirozenému.

Pozemní ekosystémy jsou domovem velké části světové biodiverzity, poskytují jídlo, palivo, energii, vzduch a čištění vody, chrání lidi před živly.

Zvláště lesy hrají důležitou roli ve zmírňování klimatické změny. Studie poznamenává:

“Lesy ukládají více uhlíku než jakýkoliv jiný druh zemního pokryvu.“

Počátečním bodem studie je hypotetický svět, v kterém globální populace uznává skutečnou hodnotu našich zbývajících lesů a zastavuje odlesňování.

Autoři se také dívají na předpokládanou celosvětovou populace v roce 2050 a zjišťují, jaké možnosti zbývají, aby bylo zajištěno, že poptávka po potravinách bude naroveň s nabídkou bez narušení lesní půdy.

Kromě celosvětového průměru studie zvažuje, zda nabídka uspokojí poptávku v 11 rozdílných regionech světa. Ty zahrnují například subsaharskou Afriku, Severní Ameriku, západní Evropu a jihovýchodní Asii.

Autoři vyjadřují potravinovou poptávku v kilokaloriích na hlavu na den a základní předpovědi odpovídají odhadům Organizace pro zemědělství a výživu Spojených národů (FAO). S ohledem na důsledky rostoucí populace na poptávku po obilovinách, cukrových plodinách, luštěninách a ovoci a zelenině studie vysvětluje:

“Ochrana existujících lesů krotí zemědělský vývoj, protože omezuje rozšíření orné půdy a pastvy. V důsledku toho musí být rostoucí poptávka po potravinách, krmivu a palivu pro rostoucí populaci splněna na zmenšujících se pozemcích na hlavu.“

Možnosti na stole

Studie zkoumá, jak rozličné faktory ovlivňují to, zda bude poptávka v roce 2050 splněna. Mezi faktory patří rozšíření orné půdy (v rozmezí 11-70 % oproti roku 2000), velikost výnosů plodin (vysoké, nízké, nebo obvyklé) a složení lidské stravy (sahající od silně masové stravy k rostlinné).

Z 500 jedinečných kombinací těchto faktorů je pravděpodobné, že 289 vyprodukuje dostatek potravin i v rámci omezení „nulového odlesňování“).

Podle výsledků studie by 100 % scénářů, které vyloučí veškerá živočišná výroba, zvládlo uspokojit potravinovou poptávku v roce 2050. Jinými slovy, pokud celý svět přejde na rostlinnou stravu, populace na celé světě by v roce 2050 mohla jíst, aniž by padl jediný další strom.

„Rostlinná strava je spojena jen s polovinou poptávky po orné půdě, intenzitou spásání a celkou sklizní biomasy oproti srovnatelné lidské stravě založené na mase.“

Za předpokladu, že se svět k rostlinné stravě neobrátí, jaké možnosti zbývají? Studie zkoumá různé možnosti pokračování konzumace masa, aniž by byly naše lesy dotčeny.

Mnoho obměn různých druhů zvířat (krávy, prasata, slepice atd.), čím jsou krmena a intenzity spásání vytváří docela složitý obraz.

Celkem vzato, pokud by celý svět v roce 2050 převzal stravování Severní Ameriky, jsou jedinými scénáři technologický pokrok ústící ve velice vysoké výnosy či přeměna velké části vysocekvalitních pastev na ornou půdu, aby se zajistil dostatek jídla.

Scénáře, které sledují světovou poptávku po jídle a stravy v různých oblastech stoupají v souladu s předpověďmi FAO – zastupující „běžný“ scénář“ – a zajišťují dostatek potravy kromě scénářů s nízkými výnosy bez rozšíření orné půdy.

Klimatický dopad

Studie neuvádí výslovně dopad klimatické změny na potravinovou produkci ani to, jak ovlivní výše uvedené výsledky. Šlo o záměrnou volbu, protože závažnost dopadů je nejistá, říká vedoucí autor profesor Karl-Heinz Erb z vídeňské univerzity.

„Jsou zde obecné účinky, které nejsou příliš známé, a není jasné, který je silnější.“

Erb vysvětluje, že tam, kde jsou živiny a voda volně dostupné, může vyšší atmosférický oxid uhličitý podpořit růst rostlin – efekt CO2 hnojení. Prodloužení vegetačního období může být dalším dopadem rostoucích teplot. Ale Erb dodává:

„Na druhé straně mohou změny v klimatických vzorcích vést ke zvýšenému výskytu extrémních událostí (např. sucha), a tak výnosy snížit.“

Místo toho studie zdůrazňuje dopady nižsích výnosů:

„Bohatší stravování je evidentně neproveditelné kvůli zvýšené poptávce po půdě v důsledku nízkých výnosů.“

Přiměřený odhad klimatické změny vede autory k jejich „organickému“ scénáři, v kterém jsou výnosy plodin o 40 % nižší než u průmyslového zemědělství. Erb vysvětluje:

„Organické zemědělství se nachází na nižší úrovni možných výnosů.“

Organická cesta může fungovat podle scénáře FAO, jen pokud se orná půda rozšíří o 20 % oproti úrovni roku 2000. Studie usuzuje, že žádný ze scénářů neumožňuje organický přístup k produkci potravin a celosvětové osvojení stravovacího stylu Severní Ameriky.

Ohledně obecnějších klimatických výhod organického zemědělství studie vysvětluje:

„[V]ýhody plynoucí ze zvýšené zásoby půdního uhlíku mohou být vyrovnány větší poptávkou po půdě vyplývající z nižších výnosů organického zemědělství. V tomto ohledu budou náklady na emise skleníkových plynů spojené s rozšířením orné půdy, prozatím ne příliš zdokumentované, stěžejní.“

Podcenění

I když se studie pokouší diskutovat o dopadech klimatické změny ve svém světě s nulovým odlesňováním, skutečná situace bude mnohem složitější, říká profesor Andy Challinor, zabývající se klimatickými dopady s ohledem na zajištění jídla, z leedské univerzity.

„Klimatická změna není jen o nízkých výnosech, je i o snížené variabilitě. To nová studie vůbec nezahrnuje.“

Jednoduché srovnání organického zemdělství s dopady klimatické změny postrádá velice důležité dopady extrémního počasí na produkci plodin. Challinor dodává:

„Skutečnost, že jsou dopady komplikovány a nemají jednoduchou početní odpověď, není důvodem, proč tyto důležité účinky ignorovat.“

Erb uznává nedostatky své studie v diskuzi o klimatické změně, říká, že srovnání s organickou cestou je „odhadem“.

Ve studii jsou i další zjednodušení a prvky, které činí jeho studii čistě hypotetickou. Například předpokládá, že schodky v regionální produkci potravin mohou být vyřešeny pomocí mezinárodního obchodu. Jak studie vysvětluje, realita bude pravděpodobně docela jiná:

„Socioekonomické bariéry či překážky obchodu s biomasou, které by mohly vyústit ze systému dotací, cel a dalších regulací, mohou zúžit možnosti a znemožnit více scénářů.“

S takovou je studie myšlena spíše jako prostředek k rozpoutání konverzace než k získání konkrétních doporučení. Autoři sami říkají:

„Není mířena na prozkoumání pravděpodobností a nepodporuje přímé závěry ohledně žádostivosti, politické praktičnosti ani výkonu udržitelnosti různých scénářů.“

Převzato z Carbon Brief

 

Advertisements